HeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál

Hexen (německy „čarovat“ nebo „čarodějové“) je moje vůbec první hra, kterou jsem dohrál až do konce. Jako malé škvrně jsem na to byl patřičně hrdý. A pak v průběhu života jsem se k němu ještě nesčetněkrát vrátil a užil si jej. Nejenom to, napsal jsem na Hexena (i s datadiskem) návod pro web cheater.cz. A to ještě není všechno – vyrobil jsem takový vlastní mapset jménem F*cking Hexen. Čili je to hra hluboce zakořeněná do mého života. Proto si ani nejsem jistý, co vlastně o ní napsat. Chci říct – napsal jsem za svůj život mnoho recenzí, a vždycky se mi po chvíli přestaly líbit, protože… nedokázaly úplně popsat, co vlastně k té hře cítím. Nicméně dnes jsem se rozhodl, že tentokrát napíšu recenzi dokonalou, ve které bude přesně to, co chci.

Tak jdeme na to! Připraveni?

Bylo nebylo, byla jednou jedna taková hra jménem Hexen: Beyond Heretic. Hexen měl být původně datadiskem k Hereticovi, ale nakonec z toho vznikla zcela samostatná hra. Spinoff, abych byl konkrétní. A prakticky na Hereticovo lore a univerzum navazuje. Pokračuje v příběhu, kde hrdinové bojují proti zlým Serpent Riders. Ti jsou tři – D’Sparil, Korax a Eidolon. Na konci Heretica byl poražen D’Sparil ze světa Parthoris a tentokrát je nutné vyřídit zlého Koraxe, i s celou jeho armádou, ve světě Cronos.HeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál

Hexen na rozdíl od Heretica však není tak barevný a veselý, nýbrž temný, drsný a má velice ponurou atmosféru. V Hexenovi navštívíme strašidelné hrady, mučírny, ocelová bludiště, zamrzlé jeskyně, bažiny, velké chrámy a vůbec… Po stránce vizuální se zdá být Hexen mnohem propracovanější, než cokoliv, co vzniklo před tím.

Nicméně Hexen nenechává za sebou Dooma a Heretica jen vizuálně, ale také technologicky. Hexen sice stále běží na Doom Engine, ale tvůrci z Raven Software si tentokrát s technologickou stránkou trochu pohráli a vyvinuli scriptovací jazyk ACS. A jak to vypadá v praxi? V Doomu bylo možné jezdit výtahy, otvírat dveře, otvírat je i na dálku nějakým spínačem, spouštět podlahy a tak dále. Ovšem Hexen toho umí daleko víc.

Máme tu efekty, jako strom, ze kterého padá listí a v jeho blízkosti se ozývá soví houkání. V dálce občas zahřmí. Když vlezeme do opuštěného starého chrámu, postupně se tam začnou rozsvěcovat pochodně kolem a nakonec se tam teleportuje hromada monster. Lze rozbít skleněnou tabulku a projít skrz. A tak dále a tak dále. Hexen už není omezen na jednu akci, jako Doom, ale jedno jediné tlačítko může klidně otevřít několik dveří zároveň, přivolat výtahy, spustit hromadu nějakých událostí (třeba i zemětřesení) a to třeba i s nějakým zpožděním (v Doomovi se všechno muselo stát ihned).

Je tu prostě neomezený počet akcí, které se mohou v mapě stát (ok, neomezený ne – může jich být maximálně 256).

A jak že se to hraje?

Nyní přejdeme k tomu, jak se Hexen vlastně hraje. S trochou nadsázky, a když zavřeme obě oči, bychom mohli říct, že Hexen je první „open world“ FPSka. A je to tím, že v něm funguje něco jako systém tzv. „HUBů“. Zatímco v Doomovi a Hereticovi šlo o to projít level od začátku do konce, sem tam vzít klíč a sem tam s tím odemknout dveře, sem tam stisknout nějaké tlačítko a sem tam zabít bosse, Hexen postoupil na vyšší úroveň.

HeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál

V Hexenovi se ocitnete v HUBu, který propojuje map hned několik. Takže hrajete mapu A, kde narazíte na zamčené dveře, od kterých vám chybí klíč. A tak bloudíte, hledáte ho a narazíte na konec mapy ve formě portálu. Ten vás vezme do mapy B, kde najdete onen hledaný klíč. S tím se zase vrátíte do mapy A, odemknete dveře a tam najdete portál do mapy C. V mapě C stiskněte tlačítko, které něco otevře zase v mapě B. A tak dále a tak dále.

Hexen navíc obsahuje adventurní prvky, čili kromě běžných věcí – jak je známe z Heretica – léčivé lektvary, kouzla, pochodně či jiné powerupy, lze v inventáři nosit i tzv. puzzle items. Puzzle items jsou důležité příběhové předměty, které hráč musí donést na své správné místo. Kupříkladu narazíte na sochu, které chybí hlava. Tu někde později najdete, vrátíte se k soše, hlavu nasadíte a to vám otevře průchod, kterým můžete pokračovat dál. Nebo objevíte hodinovou věž, která je však nefunkční a váš úkol je najít několik ozubených koleček a hodinovou věž jimi spravit.

Takže jak je vidět, Hexen se hraje o něco složitěji, než veškeré předchozí FPS hry. Škoda, že tento koncept adventurních FPS už se moc neuchytil, jelikož ho pak bylo k vidění akorát v Hexen II a v Quake 2. Pak se hry začaly vydávat trochu jinou cestou (plnění úkolů, lineárnější level design atd.) Vlastně dost brzy pak přišel Unreal a Half-Life, takže Hexen už nikoho nezajímal.

The NecropolisHeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál

Úplně poslední HUB je propojený mapou The Necropolis, kdy se poprvé objevuje monstrum jménem Reiver, což je takový poletující zombík plivající firebally se schopností vysávat HPéčka. Co je horší, Reiverů je hrozně moc a neustále se obnovují (ne však donekonečna… prostě jen hrozně dlouho).

Není tedy vůbec důvod na ně plýtvat manu a je lepší prostě jen proběhnout kolem a zabíjet ty, co překáží v cestě.

Podle Wiki by jich mělo být celkem 77 s tím, že tři jsou buglí a nedají se zabít (ani aktivovat). S cheatem „massacre“, který zabije všechna monstra v celé mapě jde The Necropolis vyčistit, ale je nutné jej napsat hned několikrát za sebou.

RPG prvky?

HeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál

Na první pohled by se mohlo zdát, že Hexen snad obsahuje nějaké RPG prvky, hlavně proto, že na začátku si můžeme zvolit jednu ze tří postav - bojovníka, kněze nebo kouzelníka. Avšak obsah hry se zase tolik v závislosti na volbě neliší. Jsou to spíše detaily, jako je umístění protivníků či předmětů. Dále jsou tu drobné rozdíly v rychlosti běhu, v třídách zbroje a účincích výbušných lektvarů.

Nicméně zásadním rozdílem jsou zbraně. Každá z postav má totiž jiný zbrojní arzenál, který se skládá ze čtyř různých kousků. Hereticovi se často vyčítalo, že je neoriginální a jeho arzenál je vlastně jen fantasy kopie zbraní z Dooma. Hexen však tentokrát přinesl řadu originálních nápadů. Dle mého názoru je to však spíše na škodu. Je sice hezké, že máte nějakou originální zbraň, jako je mrazící kouzlo nebo kouzelnou sekyru, ale když jste přinuceni ji používat většinu celé hry a vy víte, že není vhodná do úplně každé situace či na úplně každého protivníka, moc to neoceníte.

Příběh Porkalatoru

HeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál

V Hexenovi je jeden předmět jménem Porkalator (tak se jmenuje ve hře, v manuálu hry je popsán jako Porkelator s „e“ místo „a“) a ten funguje podobně jako Morph Ovum z Heretica. Tj. vystřelí několik žlutých fireballů a nepřátelé, kteří jsou zasaženi, se dočasně promění v prasata (v Hereticovi se změnili ve slepice). Během své prasečí formy mají pouhých 30 HP, čili lze je na jednu ránu zabít. Pochopitelně to nefunguje na bossy…

V souvislosti s Porkalatorem se často uvádí zajímavost, že úplně první Porkalator v celém Hexenovi se vyskytuje v mapě Caves of Circe. Circe (Kirké) je řecká bohyně a kouzelnice, která měla schopnost proměňovat své nepřátelé v různá zvířata. Příhodné, co?

Ovšem tato zajímavost není úplně pravdivá… Hlavně, co se týče prvenství Porkalatoru, protože Hexen je značně volná hra, je teoreticky možné narazit prvně na Porkalator v mapě Wastelands.

Vraťme se zpět k systému HUBů

Takže, když si zvolíte postavu, začnete hrát první HUB. A postupně jich musíte projít celkem pět. A každý je tvořen z několika propojených map.

Někteří milovníci Doomu moc Hexena nemusí, což není divu, protože je to dost odlišná záležitost. Hexen má spíše pomalejší hratelnost, je více zaměřený na řešení puzzlů, než na akci. A celkově to není moc „blbuvzdorná“ hra, jelikož tu nejsou ani žádné nápovědy a mnohdy dostanete jen vágní zprávu typu „v mapě B se otevřely dveře“ – Kde? Které? Jak je najdu? Takové ty časy, kdy je hráč veden jako za ručičku, se objevily až později. Třeba takový Hexen II byl blbuvzdornější, protože když někde zatáhnete za nějakou páku, spustí se krátká cut scéna, která ukáže, co se kde stalo.

Mně osobně však tohle zcela vyhovuje. Já mám rád, když si musím zjistit, co se kde otevřelo a co kam patří. Líbí se mi tohle „řešení záhad“, i za cenu toho, že se člověk občas zasekne, nebo nějakou dobu bloudí a neví, co a jak. Člověka to nutí k důslednosti a všímavosti.

Kdybych měl Hexenovi ještě něco vyčíst, je to fakt, že na konci prvního HUBu není vůbec žádný boss, zatímco na konci třetího a čtvrtého se vyskytuje ten úplně samý – zlý démonický čaroděj Heresiarch. A tak toho zmetka musím porazit rovnou 2x po sobě. To na mě působí trochu líně, ačkoliv to kvalitu Hexena zase tak moc nesnižuje.

Je tu i pár technických chyb, přičemž v jednom případě se dokonce dá Hexen pokazit tak, že už nejde dohrát. Je tedy nutné si pomoct nějakým cheatem.

Heresiarch

HeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál

V Hexenovi se rovnou dvakrát vyskytuje tento boss. Poprvé se s ním ale setkáme v závěrečné animaci na konci třetí epizody Heretica. Heresiarch je rudý démon a zároveň čaroděj.

Boj s ním není tak obtížný, nicméně má schopnost si vykouzlit štít, díky kterému je skoro nesmrtelný (až na pár, ehem, triků, jako jsou Clericovy výbušné elixíry), čili hlavní taktika boje je prostě počkat na chvilky, kdy štít nemá, a dát mu sadu.

Přemýšlel jsem ale – jak se vlastně čte/vyslovuje slovo Heresiarch? Podle toho, co jsem vygooglil, se může vyslovovat jako „Herýsiarch“ nebo „Herýsiarč“ a znamená to něco jako „velekacíř“.

Hexen: Deathkings of the Dark Citadel

Tento oficiální „expansion pack“ mi nikdy moc k srdci nepřirostl, ale… když dostanu chuť si zahrát Hexena, obvykle to rovnou vezmu i s Dark Citadel.

Na rovinu říkám, že Dark Citadel je malinko slabší, ale opravdu jen o chloupek, čili je kvalitativně dost blízko původním mapám.

Dark Citadel obsahuje tři nové HUBy, které nepřináší nic moc nového. Žádné nové monstrum, žádná nová zbraň, žádné nové předměty, ani puzzle, ani textura… nic… Prostě jen dvacet nových map.

HeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál

Mapy nejsou špatné a svět je určitě hezčím místem, když existují, než kdyby nebyly. Lokace se nesou ve stejném duchu jako původní hra – máme tu hrady, bažiny, hřbitovy a tak dále. Na rozdíl od původní hry je tu trochu podivný design a tím nemyslím level design – ten je v pohodě – ale různé drobnosti v jednotlivých mapách občas působí trochu zvláštně. Kdybyste se mnou celou hru prošli, řekl bych vám, proč se mi nelíbí tyhle dveře a tahle chodba a co je špatně na této stěně a tak dále.

Za mnohem horší hřích však považuji něco jiného… Konkrétně – tvůrci se rozhodli, že Dark Citatel bude obtížnější, než původní Hexen, tj. dostanu prostě větší sadu. Jenže… co to znamená v praxi? Znamená to jen to, že je všude až nesmyslně velký počet kentaurů. Ano, takový ty čtyřnohý obludy, co se vždycky skryjí za štít. Veškeré útoky se tak odráží pryč. Navíc střílejí modré firebally, co dávají hrozně velkej damage.

V původní hře se objevily až někdy uprostřed a jejich počty byly spíše menší. Ke konci se zvyšovaly, jo… ale to už člověk bral jakože se blíží konec, a tak obtížnost roste. V Dark Citadel jsou však úplně všude od začátku do konce, a to ve velkých počtech. Navíc když je všechny pracně pobijete, zjeví se další, což je značně demotivující. A hlavně to trochu kazí hratelnost.

Vyčíst ještě můžu velké množství chybějících textur a monster umístěných tak, že jsou zaseknutí a nemůžou se ani hnout.

Takže jo! Tohle je Hexen. Jedna z mých TOP her! Systém HUBů, temná atmosféra, adventurní pojetí a vůbec… všechny tyto prvky z toho prostě dělají něco, co budu vždycky uznávat. Navíc se dnes dá levně koupit na Steamu a hrát s různými moderními porty, jako je například Gzdoom, takže… určitě stojí za to si jej zahrát! Momentálně si říkám, jestli je v České republice někdo, kdo tuhle hru zná lépe, než já? Když jsem na ni psal návod, prošel jsem si všechny mapy ne jen přímo ve hře, ale také jsem si je načetl v editoru a prozkoumal do detailu, abych zjistil, jak fungují (objevil i několik zásadních bugů, u kterých se skoro divím, že se ta hra vůbec spustí), pročetl jsem si také zdrojové kódy hry, abych porozuměl různým mechanismům a tak dále. Znám opravdu každý centimetr tohohle dílka.

Kromě toho jsem vytvořil snad vůbec první český mód a měl i několik pozitivních recenzí. Díky tomu jsem si osvojil programování v ACS, a pochopil jsem jak jsou některé věci technicky provedené (například efekt rozbití skla je jednoduchý - ve skutečnosti se jedná jen o normální stěnu, na které je plácnutá textura skla, ta se při útoku okamžitě sníží na úroveň podlahy a vyvolá další dva scripty - jeden způsobí zvuk rozbití a cinkání skla, druhý teleportuje v určitém radiu projektily střepů). Kromě toho už pracuji na dalším mapsetu, takže věřte, že tahle hra ještě není retro, ale stále žije. Aspoň pro mě.

Autor: Pollux

Milovník starých her, hlavně Doomovek a série Castlevania. Dělám mapy pro Doom II, Heretica a Hexena.

Líbil se vám článek? Podpořte jej sdílením :) Případně zvažte finanční podporu webu.

Komentáře k:
"HeXen aneb Doomovky jsou zase o krok dál"

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)