Metroid Prime – klenot z GameCube

Značka Metroid je, řekl bych, dalším z nintendovských příkladů, jak zmást nepřítele. Podobně jako u The Legend of Zelda, kdy si někteří myslí, že hlavním hrdinou je Zelda, tak já si dlouhou dobu myslel, že hlavním hrdinou Metroidů je postava Metroid. Mé procitnutí, když jsem zjistil, že hlavní hrdinou je žena jménem Samus Aran a Metroid je jenom nějaká breberka, bylo... nikterak zásadní, ale překvapivé. Někdo by mohl namítnout, že podle této logiky by se hlavní hrdina Wolfensteinu měl jmenovat Wolfenstein, ale co už. Když vidím ten cover s robotem a pod ním slovo Metroid, tak to k tomu prostě svádí.

Metroid Prime byl v době vydání pro sérii Metroid velkým úkrokem mimo její dosavadní podobu. V řadě 2D skákaček se objevil 3D FPS titul, sice stále do jisté míry skákačka, ale muselo být pro fandy veliký šok. Prime je i přesto poctivá metroidvanie, a to je to co dělá Metroid Metroidem. Jen rychle připomenu, subžánr metroidvanie je specifický neustálým vracením se do míst na mapě, kde jste už byli, za účelem odemykání jejích nových částí. Vlastně ale raději užívám popis – hra, kde je hodně backtrackingu.

Holy Samus

Dějištěm hry je planeta Tallon IV, domov vyhynulé rasy Chozo. Před mnoha lety na této planetě přistál meteorit, který postupně začal planetu otravovat. Způsobil nejen vymření Chozo, ale i mutace zdejší flory a fauny. To budou naši nepřátelé, ale ne jediní. Na planetu se časem dostali i vesmírní piráti, ti pojmenovali tento jed Phazon a snaží se ho díky troše genetického inženýrství využít ve svůj prospěch. Aby to mělo ale opravdu grády, musejí se dostat až k meteoritu samotnému, ten ale Chozo stačili uzamknout a přístup k němu je možný jen po posbírání dvanácti artefaktů, na které jsem zdařile zapomněl a poslední hodinu hraní všude hledal.

Při pobíhá po Tallonu navštívíme pět lokací. Základní, ze které se dá vydat do ostatních, dále ruiny jakéhosi města Chozo, jeskyně, doly a sněžný biom. Ty jsou mezi sebou provázány výtahy. K těm se dá dostat až po nasbírání potřebných vylepšení na Samus exoskelet. V každém levelu, kde seberete novou věc, máte jistotu, že půjde někde použít v dalších čtyřech, takže prohledávat je nutnost. Naštěstí je k dispozici přehledná mapa ukazující barvy dveří, takže např. po získání vylepšení na ruční kanón ze kterého lítá plamen, je jasné že tohle odemkne červené dveře. Tohle je ovšem jenom základ pro postup ve hře, chcete-li najít vylepšení zdraví či navýšení počtu raket, musíte si opravdu všímat okolí, protože tohle mapa nezakreslí.

Tonhle průzkum mě neskutečně bavil a vlastně to byl důvod, proč jsem se na hraní Prime vždy těšil. Až do samotného konce dával stále něco nového, pokaždé dokázal okořenit hratelnost, třeba možnost změnit se ve valící se kouli. Nejen zmíněná vylepšení na zbraň, ale i vizory, díky kterým jsem viděl nové věci v prostředí. A některá vybavení dokonce mění fyzickou podobu Samus. Nepřátelé se krom bossů neustálé respawnují a to dost rychle, někdy stačí vejít do jiné místnosti vrátit se a už tam zase jsou, takže se nikdy nudit nebudete. Dokázal jsem u toho strávit hodně času, ale zároveň je to skvělá hra i na 20-30min, seberete něco, uložíte a můžete odejít.

Téměř vše se taky dá skenovat. Vidíte nového nepřítele? Oskenujte ho abyste se o něm něco dozvěděli. Je ve štěně podezřelá puklina? Oskenujte ji. Tímhle způsobem se také dozvídáme příběhové pozadí Tallonu, kdy oskenováváte různé nápisy na zdech a pirátské počítače. Vše se ukládá do paměti Samusiny databáze, takže si to kdykoliv můžete pročíst a ukazuje to i procenta kolik toho máte, potažmo kolik vám toho chybí. Takže další důvod vše pečlivě prolézat.

První dvě hodiny ve hře jsou poměrně mírumilovné, bojujete v zásadě proti zmutovanému zvířectvu Tallonu, a tomu se stačí vyhnout nebo ho přeskočit. Obtížnost se rapidně zvedne po setkání s piráty. Ti umějí útočit palnými zbraněmi a vyhnout se jejich laserovým projektilům chce hodně prostoru, a toho se často nedostává. Ovládání je navíc dost atypické. Všechen pohyb zajišťuje levá analogová páčka, dopředu dozadu chodíte a do stran se otočíte, takže vlastně takový Doom. Nahoru a dolu se koukáte v kombinaci s triggrem, můžete ale uzamykat své cíle dalším triggrem. V případě, že máte ve svém dohledu několik nepřátel tak stačí daný trigger jenom mačkat, a tak aby se přepínat mezi nepřáteli. To může občas trochu zlobit, ale nic, co by frustrovalo.

Skákání po plošinkách musí být s tímto způsobem zajímavé, si asi říkáte, no ani moc ne. Byť nejde koukat pod sebe, aniž byste stáli na místě, hře to v dobrém poskakovaní nijak nevadí. Vždy jsem instinktivně nějak tušil, kde jsem a výjimečně se stávalo, že bych plošinu netrefil.

Jedna z mnoha kulových částí

Trochu slabší části jsou boss fighty. Po velice dlouhé době je to hra, u které mě bolely prsty od neustálého klikání. Boje s nimi nejsou nijak těžké, to přestřelky s řadovými piráty dokážou kolikrát mnohem víc zatopit, ale souboje s bossáky jsou ukrutně dlouhé. Na způsob, jak je zabít přijdete během chvilky, ale ustřílet je může být na dlouho. Je jich tu přibližně šest a tři z nich jsou jen trochu jinačí verze předchozího, takže co do rozmanitosti nic moc. Prime má poměrně na háku i ukládání, ukládat se dá pouze na ukládacích stanicích, a nedělá mu problém dát boss fight, několik tuhých nepřátel a mid-bosse hned za sebou bez možnosti uložení. To samozřejmě není zápor, jen že to dokáže potrápit.

Metroid Prime jsem si bez skrupulí neskutečně užil. Pro někoho může mít možná až moc zjednodušený gunplay, ale ruku na srdce, kdo hraje FPSky na konzolích pro přesný pocit ze střelby? Já tedy ne. Obvykle mám u nich pocit, že jsem po obrně. Klidně bych uvítal, kdyby se tento typ ovládání objevil i v dnešních konzolových FPSkách. Takže máte-li možnost, rozhodně tuhle hru nemiňte.

No není to pech? Rozhodnu si tuhle hru zahrát na emulátoru a Nintendo si jen tak mírnix týrnix rozhodne vydat na Switch její remaster. Nu což, další hra do poličky.