Krátký záblesk popularity FMV adventur, tedy interaktivních filmů, byl bezesporu historickou nevyhnutelností, opojení možnostmi téměř nekonečného datového prostoru kompaktní disků bylo pohlcující, nicméně opravdu buďme rádi, že jak rychle to přišlo, tak rychle to přešlo. Konkrétně mluvím o té formě, kterou prezentuje Star Trek: Borg, tedy o jakési klipové koláži, která je protkaná chatrným příběhem a po stránce herní je prázdnější, než libovolná moderní a mikroplatbami zasyflená mobilní zhůvěřilost. A to už je tedy co říct!
(Technická: Nehrál jsem verzi původní, ale fandovský remaster. Ten nabízí původní obsah, ale s vylepšenou kvalitou videí.)
Ke hře jsem zprvu přistupoval s mírným optimismem, protože ač vědom si limitů žánru, obecně je Star Trek: Borg chápán jako jeden z těch povedenější kousků. A skutečně, několik kladných bodů hře nelze upřít.
V první řadě je to nechvalně proslulý Q, kterého se opět s chutí zhostil John de Lancie, a kterého vždy rádi potkáte, i když posádkám vašich oblíbených federačních lodí tato setkání navozují spíše bolehlav. A nejinak tomu bude i tentokrát.
V řadě druhé jsou to kulisy. Loď USS Righteous, na které se příběh odehrává, je převlekem kulis ze seriálu Star Trek: Voyager, konkrétně jde o lodě USS Voyager a USS Excelsior. Což je velké štěstí, v mnohých situacích je zabíráno vybavení lodi vyloženě zblízka, a byly-li by kulisy stvořeny jen a pouze pro hru, bezpochyby by nenabídly takovou kvalitu. Jinými slovy - papundekl by z toho trčel jak vegan ze steakhousu. Ale netrčí :) A nekončí to u kulis, některé vizuální efekty byly původně natočeny pro Star Trek: Deep Space Nine. Je to tedy recyklace, ale příkladná a produkční hodnoty jsou vysoké, byť z pohledu lore je vizuální kombinace dvou různých lodí trochu myšmaš.
Příběh začíná deset let po tragické bitvě u Wolf 359, ve které Hvězdná flotila za cenu ohromných ztrát zdržela Borgskou krychli natolik, aby posádka USS Enterprise přišla na způsob, jak nepřítele diverzní akcí zneškodnit. Sice vítězství, ale extra hořké. Jednou z obětí bitvy byl i otec hlavního hrdiny hry, kadeta jménem Qaylan Furlong, sloužící na USS Righteous. Na scéně se objevivší Q dá kadetovi možnost vrátit se zpět v čase a pokusit se otce zachránit.
Budiž, příběh tak tak nabízí obsah pro jednu slušnou epizodu Star Treku, ovšem tam, kde by televizní zpracování nabídlo funkční celek s přesně odpočítanou gradací děje a vedlejšími příběhovými linkami, nabídne FMV adventura jen řetěz videoklipů, který nemá tempo, rytmus, drama...
Jako film to prostě nefunguje, a jako hra Star Trek: Borg bohužel selhává a je dokonale spoután okovy onoho podivného žánru.
Tu a tam je hráči předložen nějaký banální problém, jehož řešení zpravidla stojí na zodpovězení rébusu "hádej, na co autoři chtěli, abych kliknul", jehož se doberete jen za cenu nekonečných opakování již viděných sekvencí. Hra je totiž plná smrtí a slepých konců - v tom smyslu, že když hráč situaci zkazí, počastuje ho Q nějakou peprnou hláškou a vrátí ho v čase zpět, bohužel o takový kus, že následují dlouhé minuty zírání na již zkouknutá videa.
Zajímavé ale je, že některé z těch slepých konců jsou nevyhnutelné, jelikož jen v jejich rámci se doberete k informacím, které potřebujete pro další postup ve hře. Např. jen po asimilaci Borgy zjistíte sekvenci, kterou je nutné v jiný okamžik, a již ve správné časové linii, naťukat na konzoli. V první moment jsem nadával, jak je to blbé, ale pak jsem si uvědomil, že ve hře, která je založená na hrátkách s časem, které orchestruje všemocný Q, dávají takové situace dokonalý smysl.
Toto zkoumání slepých cest je tedy neoddělitelnou, ale kupodivu i docela zábavnou náplní, velká část se totiž odehrává po asimilaci a Star Trek: Borg tak dává hráči okusit, jaké by to bylo stát se součástí kolektivu.
Bohužel každý tento průzkum slepé větve znamená přetočení času zpět a opětovné hraní již odehraného a zkouknutí již zkouknutého. A to prostě není zábava, jde jen o laciné natahování již tak bídného herního času. Pokud totiž víte, co dělat, proběhnete skrz ST:B doslova za pár minut. Takhle zdarma v prohlížeči proč ne, ale představa, že bych za "hru" v půlce devadesátých let vyplázl plnou částku, mě naplňuje odporem, se kterým ani Q nic nesvede.
A to je vlastně vše, co lze o hře říct. Co více napsat o kupě videí s hrstkou mini-miniher. Herecké výkony mě neurazily, i když John de Lancie ostatní přehrává rozdílem ligy, kvalita videí je po remasteru solidní a dosahuje cca DVD kvality, což pro žánr rozhodně není pravidlem, a stále je to Star Trek, což je lepší, než žádný Star Trek (s výjimkou Star Trek: Discovery).
Jako trekkie jsem si v ST:B hrstku světlých okamžiků našel, ale věřte mi, vy to hrát nemusíte.
Já se přiznám že jsem nikdy žádnou FMV adventuru nehrál, ale musí to být silnej zážitek. Jediné co mě láká je samozřejmě Q, kterého jsem zprvu nesnášel, ale je to takovej tunta kosmickej, tomu se nedá odolat.
Q vyloženě zrál, při prvních setkáních to byl vyloženě opruzák, ale postupně získával hloubku, no a v All Good Things už byl skoro „členem posádky“, ač se tak zprvu nezdálo :)
Q je geniany dramaticko rezijny pocin.