Dohrál jsem všechny Silent Hilly…? (část první)

Protože miluji sérii Silent Hill, pochopitelně jsem zrecenzoval první čtyři díly (první, druhý, třetí, čtvrtý), což je taková ta nejslavnější a nejsvatější čtveřice. Přemýšlel jsem, že bych se vyjádřil i k dalším dílům, ale tam už to balancuje na hranici mezi "stále ještě retro" a "příliš moderní", takže jsem si nebyl jistý, zdali to ještě patří na tenhle blog o starých videohrách. Nicméně i ty nejmodernější hry strašně rychle stárnou, čas letí a možná by trochu prostoru dostat mohly. Alespoň malinko!

Nakonec jsem si tedy řekl, že místo toho, abych se jim věnoval samostatně, tak je shrnu všechny v jednom jediném článku (který ovšem rozdělím raději na dva). Ať to máme rychle z krku a Sledge ze mě není chabrus na nervy. Takže si zapněte bezpečnostní pásy, rozsviťte mlhovky a jede se do Silent Hillu.

Silent Hill Origins (2007)

Pátý díl série, který nejdříve vyšel v roce 2007 pro handheld PlayStation Portable (PSP) a překvapivě pak v roce 2008 pro PlayStation 2 (PS2). Asi se ta PSP verze moc neprodávala, nebo nevím. Za hrou nestojí původní Team Silent, ale japonská firma Konami outsourcovala vývoj společnosti jménem Climax.

Jedná se o prequel, což znamená, že události v téhle hře se odehrávají ještě dřív, než události v prvním Silent Hillu z roku 1998. Hlavním hrdinou je řidič kamionů Travis Grady, který jede přes Silent Hill, když tu ho popadnou podivné vize. Ty ho donutí zastavit a jít přímo do města. Tam najednou narazí na hořící dům. Vběhne dovnitř, aby zachránil dívku, která je stále uvnitř. To pak povede k řadě různých bizarních událostí.

Děj je trochu kontroverzní, protože až přespříliš mění kanonicky lore série Silent Hill, ale když si tohle odmyslíme, řekl bych, že osobní příběh hlavního hrdiny Travise Gradyho je vlastně docela povedený a má svoje emocionálně silné momenty.

Soubojový systém v téhle hře je takový podivný, protože zbraně lze použít jen párkrát a pak se rozbijí. Tj. vezmete nůž, bodnete s ním dvě monstra, on se otupí a vy ho ztratíte. To vede k tomu, že pak těch zbraní máte v inventáři desítky a neustále je musíte měnit. Překvapivě se Travis umí bránit i holými pěstmi, což je tedy historicky první postava ze Silent Hillu, která umí monstrům rozbít hubu.

Origins je obecně nejpodobnější původním čtyřem dílům (možná až trochu přespříliš, protože je v tom vidět, že se Climax co nejvíce, ba přímo křečovitě, snažil kopírovat styl prvních Silent Hillů). Hra má dokonce jakési achievementy, a to před tím, než byla taková věc ve hrách běžná - jmenují se accolades. Tenhle díl se mi prvně vůbec nelíbil a přišel mi neuvěřitelně frustrující, ale časem jsem ho začal respektovat trochu více. Má rozhodně zajímavé nápady a rozhodně sérii nijak zásadně nezahanbuje.

Silent Hill: Shattered Memories (2009)

Tenhle díl osobně považuji za nejhorší, ale nepředbíhejme. Shattered Memories je takový zvláštní remake prvního dílu Silent Hill. OK, správné označení je spíše "reimagination". Tj. zápletka je stejná, ale vyvíjí se trochu jinak. Takže stejně jako v jedničce, i tady jede hlavní hrdina Harry se svou dcerou Cheryl do Silent Hillu, přičemž následně havarují. Když se Harry ve vraku auta probudí, Cheryl je fuč, takže se ji vydá hledat.

Zajímavé je, že táhle hra původně vyšla pro Nintendo Wii, později však pro PS2 a PSP. Trochu netypická kombinace.

Tvůrci do hry přináší celkem originální nápad a to je psychologické hodnocení hráče. Podle toho, jak hrajete, tak vás hra hodnotí a podle toho také mění svůj obsah. Dejme tomu, že třeba při prozkoumávání prostředí strávíte hodně času koukáním na plakáty se spoře oděnými ženami. Hra tedy vyhodnotí, že jste sexuálně zaměření, takže když pak náhodou potkáte postavu policistky Cybil, tak ona na sobě bude mít vyzývavé oblečení a bude s vámi flirtovat. Když však budete hrát hodně systematicky, hra vyhodnotí, že jste prostě systematický člověk, takže potom různé postavy ve hře budou velice stručné, chladné a budou se k vám chovat nepříjemně.

Je to super nápad, bohužel trochu nevyužitý.

Hra neobsahuje akční stránku - nejsou tu vůbec žádné souboje. Akorát jsou tu takové "escape" pasáže nebo jak to nazvat. To musíte utéct před monstry, které se vás snaží ulovit. Tyhle pasáže jsou bohužel neuvěřitelně nudné, frustrující a podivně nadesignované. Zbytek hry je hodně zaměřen na exploraci, řešení puzzlů, čtení zápisků a tak dále.

Celkově tenhle díl moc nemusím. Není to ani tím, že by dělal něco výrazně špatně, ale připadá mi, že nedělá spíše nic... Celá hra je taková prázdná a moc toho nenabízí. Je to téměř takový walking simulator. A také se mi vůbec nelíbil příběh - zvláště pak finální odhalení na konci, které má všechny události vysvětlit, mi přišlo jako obrovské ohrané klišé.

Silent Hill: Homecoming (2008)

Tenhle díl je celou řadou lidí považován za nejhorší. Osobně to takhle úplně nevnímám, ale rozumím, odkud se v hráčích tenhle pocit bere. Homecoming vyšel v roce 2008 pro PlayStation 3, Xbox 360 a překvapivě také pro PC, ale PC verze je taková celá nějaká rozbitá, zabugovaná a nefunguje moc spolehlivě. Tedy alespoň mi to lidi říkají - já to vlastně nemůžu ani posoudit, protože jsem hrál pouze PS3 verzi.

Hlavním hrdinou je Alex Shepherd. Je to bývalý voják, který se vrací domů za svou rodinou, protože už si odsloužil svoje. Doma to však nevypadá moc jako doma. Všechno je klasicky zahaleno v mlze a všichni někam zmizeli. Alex musí pochopitelně přijít na to, co se děje. Děj je každopádně malinko propojený s prvním dílem, protože se také točí kolem tajemného kultu, který působí v Silent Hillu.

Hra sama o sobě není špatná a docela mě bavila. Je však trochu kontroverzní. Fanouškům vadí, že hlavní hrdinou je voják, což trochu kazí takový ten pocit bezmocnosti, který má survival horror správně mít. Dále lidem vadí, že se zde vyskytuje Pyramid Head, protože Pyramid Head představuje Jamesův pocit viny a touhu se potrestat, proto se čistě kanonicky může Pyramid Head vyskytovat pouze v Silent Hill 2 a nikde jinde. V Homecoming prostě nemá co dělat... kromě toho tam doslova vlastně nic nedělá - jen se prostě občas objeví a vypadá nebezpečně. Navíc tenhle Pyramid Head víc připomíná toho z filmu Silent Hill, spíše než toho z her.

Celé to pak působí jako laciný fan service. Jako by si tvůrci řekli: "Fanoušci Silent Hillu mají rádi Pyramid Heada a prsatý sestřičky, takže obojí do hry narveme." Ostatně za hrou stojí společnost Double Helix a někde jsem četl, že tyhle hovadiny po nich chtělo přímo Konami, než že by si to vymysleli sami.

Osobně se mi moc nelíbí soubojový systém, který je neuvěřitelně frustrující a nepřátelé jsou dost tuzí a silní. Nejlepší strategie je polovinu monster odignorovat a vyhnout se jim, protože munice a zdraví vám na vybití všech stačit nebudou ani vzdáleně. Světlou stránkou je ale design těchto monster, který se dost, podle mého názoru, povedl. Zvláště pak někteří bossové jsou naprostý nightmare fuel.

Silent Hill: Downpour (2012)

Ačkoliv někteří za nejhorší Silent Hill považují Homecoming, jiní zase ukazují prstem na Downpour. Díky docela ostrým recenzím jsem čekal velice nepovedenou hru, ale po dohrání musím říct, že se mi Downpour hodně libí a připadá mi fajn.

Hlavním hrdinou je Murphy Pendleton, který sedí ve vězení. Hra vám ze začátku neprozradí proč. Murphyho však musí převézt do jiného vězení, takže mu nasadí pouta, naloží ho do autobusu s ostatními vězni a započne transport. Během toho však dojde k malé dopravní nehodě, autobus sjede ze svahu a skončí někde v lese. Když se Murphy probudí z bezvědomí, zjistí, že je úplně sám a vydá se hledat pomoc. Kroky ho zavedou do Silent Hillu. A tam se, jak už to bývá zvykem, musí postavit svým vnitřním démonům a své minulosti.

Děj hry je každopádně skvělý. Dokonce bych řekl, že se po dlouhé době tvůrci nebáli přinést něco nového a originálního. Všechny předchozí díly - Origins, Shattered Memories, Homecoming atd. - pořád navazovaly na první díl Silent Hillu, skoro jako by měly strach se vydat vlastní cestou. Downpour však ukázal, že má koule.

Downpour je překvapivě open-world hra... Město Silent Hill je skoro celé otevřeno a vy ho můžete libovolně prozkoumávat, plnit v něm různé hlavní a vedlejší úkoly a tak dále. K těm vedlejším úkolům bych dodal, že mě fakt bavily, přišly mi zajímavé a originální. Plnil jsem je dokonce i navzdory tomu, že za jejich splnění není žádná velká odměna... maximálně tak lékárnička a achievement / thropy.

Slabší stránkou jsou monstra, kterých je ve hře jen hrstka, přičemž jsou z velké části nudné a nezajímavé. Dokonce působí jako nějaké placeholdery, které tvůrci plánovali vyměnit za něco lepšího časem, ale už jim asi nezbyl čas a/nebo rozpočet.

K mému překvapení je Downpour česká hra. No vážně! Japonské Konami hru outsourcované brněnskému studiu Vatra games, které společně založili někteří bývalí zaměstnanci 2K Games. Bohužel se hře komerčně zase tolik nedařilo, takže Vatra games hned po vydání Downpour zkrachovalo. Jak ale říkám - já jsem s Downpour spokojen. A navíc ta hra má i svoje fanoušky, kteří jej neúprosně brání, kdykoliv mají příležitost.

Zajímavé je, že soundtrack skládal Daniel Licht - ten stejný člověk, co vytvořil soundtrack k seriálu Dexter. Jeden song v soundtracku je také od nu-metalové skupiny KoRn - složen specificky jen pro tuhle hru a vyskytuje se pak na konci v závěrečných titulcích.

Silent Hill 2 Remake (2024)

Když se objevily první zprávy, že se chystá remake dvojky, všichni dostali strach. Když se ukázalo, že na projektu bude pracovat polská firma Bloober, strach ještě zesílil. Všichni se báli, že to dopadne špatně. Že to akorát totálně zničí kulturní odkaz celé série.

Nicméně když hra vyšla, tak jsme byli příjemně překvapeni. Alespoň já jsem s výsledkem spokojen a myslím, že se v rámci možností povedl. Recenze a fanoušci také vesměs také nevypadali naštvaně. Remake neobsahuje žádné výrazné změny ve filozofii hry jako takové, nebo v příběhu nebo něco takového. Prostě se drží původní předlohy. A když už tam nějaké změny jsou, tak mě nijak zásadně neuráží. Samozřejmě se dá najít i pár změn, které se podle mého názoru moc nepovedly a dávám přednost originálu, ale tak nemůže být každý den posvícení.

Díky moderní grafice a Unreal enginu se podařilo vybrousit hodně hustou hororovou atmosféru, kdy pocity děsu, klaustrofóbie, bezmoci a zoufalství na vás doléhají z každé místnosti. Z každé špinavé kuchyně, z každé plesnivé zdi a z každého rezavého umývadla. Vizuálně je to opravdu nádhera.

Trochu mi vadí akorát akční stránka, která je, no... velice akční. Zatímco v původní hře byla monstra spíše vzácnost, což paradoxně zvyšovalo v hráči pocity napětí, strachu a paranoi, tak tady je jich je občas tolik, až jsem měl spíše dojem, že hraju Serious Sama či Diablo. Osobně bych tak třeba polovinu vystřihl.

Celkově je ale remake super a já jsem rád, že se povedlo hlavní myšlenku hry předat i současným hráčům.

A to je pro dnešek vše. Jestli se první část líbí, můžu vydat i tu druhou. V té druhé bych se chtěl věnovat obskurnějším a méně známým Silent Hillům, jako je třeba P.T., Play Novel, The Arcade a tak dále. Dejte vědět, jestli je zájem. A přeji velice mlžný ponurý den.