Historie videoher – cesta do minulosti k prvním opravdovým hrám

Dnes tu máme menší okénko do minulosti, tedy do doby, kdy hry vlastně ještě neexistovaly a začaly pomalu vznikat. Videohry začínaly jako podivný experiment a za poslední půlstoletí ušly velký kus cesty. Dnes tu máme hry nejrůznějších žánrů, včetně možnosti během vteřiny hrát s někým, kdo žije na druhé straně planety. Grafika se posunula naprosto šíleně a my si můžeme na počítači či konzoli užívat neuvěřitelně detailní světy a postavy, které pomalu začínají vypadat opravdu silně fotorealisticky. Pokud bych vám ukázal některé fotky z her, určitě byste měli problém poznat, zda se jedná o skutečnou fotku či jen screenshot. Třešničkou na dortu je informace, že herní průmysl loni přinesl příjmy ve výši 522 miliard dolarů. Ale kde se to všechno vzalo a jaké jsou samotné počátky toho, čemu dnes říkáme videohry? V tomto článku budeme cestovat zpět v čase a zjistíme to.

Když se většina lidí zamyslí nad původem videoher, zatoulá se jejich mysl ke klasické arkádové hře Pong. Ale Pong a odpovídající arkádová éra byla ve skutečnosti konečnou fází průkopnického období, jež vedly až k dnešním hrám.

Pong 1972, stará, ale ne první

Pokud budeme pátrat o prvním kusu videoherního kódu, který byl kdy napsán, musíme začít tři roky po druhé světové válce, tedy v roce 1948. Alan Turing, který byl ve skutečnosti otcem umělé inteligence a jedním z mužů, který dešifroval kód Enigma za druhé světové války, a David Champernowne napsali teoretickou šachovou simulaci nazvanou Turochamp. Tohle byl první kód hry, který byl kdy napsán. Kód byl natolik složitý, že žádný počítač té doby nebyl schopný kód zpracovat, natož z něj vytvořit hru. To však průkopníky videoher nemohlo zastavit.

V 50. letech 20. století se objevily první videohry, které již počítač dokázal rozjet. Samozřejmě, počítače tehdy byly velké kalkulačky, které zabíraly celou místnost. A byl tu jeden problém. Na vteřinu se vžijte do situace inženýra v roce 1950. Kdybyste chtěli demonstrovat užitečnost počítače někomu, kdo ani neví, co je to počítač, jak byste to udělali zajímavým a poutavým způsobem? Máte to? No nejspíš s technickými demoverzemi, samozřejmě. Bertie the Brain, vytvořený v roce 1950, byl jednou z prvních takových demo her.

V podstatě to byly Noughts and Crosses (piškvorky), kteří používali žárovky jako displej. V roce 1952 vytvořil Alexander Douglas další verzi Noughts and Crosses, ale posunul ji o krok dál. Místo žárovek použil videodisplej.

I když se jednalo o krok vpřed, hra neobsahovala žádnou interaktivní pohyblivou grafiku, takže to někteří historici nepovažují za první videohru. Pravděpodobně první skutečnou videohrou a první vytvořenou pro zábavní účely byl Tennis for Two v roce 1958. Představoval pohyblivou grafiku na osciloskopu. Americký fyzik William Higginbotham navrhl hru tak, aby mohla být předvedena na veřejné výstavě. A je to tady, první hra, která byla hratelná, zábavná a mohla sloužit ke komerčním účelům, tedy pokud jste doma měli velký stroj za spoustu peněz.

Jak to vzniklo? Při čtení návodu manuálu k počítači Donner Model 30, což byl analogový počítač používaný americkou vládou, se William dozvěděl, že počítač umí vypočítat základní dráhu střely nebo kalkulovat pohyb koule v rámci prostoru, ale také odrážení od nastavených stěn monitoru. Rozhodl se tyto schopnosti využít k vytvoření nové hry. Jednalo se vlastně o úplně první interaktivní počítačovou hru. Tennis for Two se během třídenní exhibice stal opravdovým hitem, kdy se hráči řadili, aby se na zápas podívali. Okouzleni byli zejména středoškoláci. Přestože se jednalo o ikonický okamžik v historii videoher, měl teprve propuknout ve veřejné šílenství. V této době samozřejmě nic jako videoherní průmysl, který je dnes nejvýdělečnějším sektorem, samozřejmě neexistoval. Téměř všechny hry byly vyvinuty na jediném stroji ke konkrétnímu účelu. Softwarová hra, která by mohla běžet na více počítačích, nebyla dosud realizována.

To vše se změnilo v roce 1961, kdy MIT získal minipočítač DEC PDP-1, který používal vektorový zobrazovací systém. I když neměl procesor, tranzistor stále zvládl rychlost zpracování 5 MHz, která je asi 500krát pomalejší než rychlost hodin v moderním smartphonu, úsměvné, možná, ale na tu dobu to bylo nějaká rychlost.

DEC-DPD-1

Kvůli malé velikosti a velké rychlosti počítače studenti a zaměstnanci MIT milovali psaní neakademických programů, kdykoliv byla možnost a počítač neběžel kvůli akademickým účelům. V roce 1962 zaměstnanci MIT, Martin Graetz, Steve Russell a Wayne Wittanen a Steve Piner vytvořili hru Space War na PDP-1. Hra pro dva hráče zahrnovala souboj dvou kosmických lodí zasazených na pozadí hvězdného pole. Zajímavé je, že jedním z cílů návrhu hry bylo využít všechny zdroje počítače a využít každou jeho část. Takže v podstatě to, na co se díváte, je maximální výkon technologie z roku 1962. Je to působivé, musíme si opravdu uvědomit, že se jedná o rok 1962. Space War byla zkopírována do jiných mini počítačů na amerických univerzitách po celém USA, což z ní učinilo první videohru, která byla dostupná mimo hlavní a domácí výzkumný ústav.

Navzdory tomu hra nebyla příliš rozšířená, protože PDP-1 stál v přepočtu na dnešní měnu 30 milionů korun a prodalo se jich jen 55. Ale určitě vám hra připomíná jinou, již komerčně velmi úspěšnou hru, ale o ATARI až za chvilku. Po rozšíření hry Space War byly další počítačové hry vyvinuty programátory na jiných univerzitách. V 70. letech došlo k nárůstu počtu vytvořených videoher, ale stále neexistovaly žádné komerční hry a nějaký skutečný legendární hit, který by přiblížil svět videoher veřejnosti. Tedy až do roku 1972. Inspirováni hrou na Space War se dva chlápci, Nolan Bushnell a Ted Dabney, rozhodli v roce 1971 vytvořit automat na mince. Jmenoval se Computer Space a stal se první arkádovou videohrou a také první komerčně dostupnou videohrou na světě.

Computer Space

Byl to skvělý tah, jednalo se o výnosný nápad, ale dvojice věděla, že mohou vytvořit jiný, lepší svět, který otevře brány do světa videoher prakticky pro všechny. Okamžitě začali pracovat na jiné hře a rozhodli se založit vlastní společnost Atari Incorporated. První nápad bylo vytvořit závodní hru, to se ale šéfovi ATARI Allanovi Alcornovi úplně nezdálo, a raději dal zelenou hře, která by simulovala zápas ping pongu. Allan pracoval neúnavně, až se vše podařilo a na svět se dostala hra s názvem PONG, a to ostatní, no však víte. Pong se stal prvním opravdovým prvním videoherním hitem, který se navždy zapíše do historie. Hra byla vydána v roce 1972 a byla nesmírně úspěšná, prodalo se přes 8000 automatů po celém USA. Tajemstvím úspěchu hry Pong bylo použití levného televizního monitoru. Například vektorový monitor tehdy stál 15 000 dolarů, zatímco televizor se dal koupit za 100 dolarů. I to umožnilo, že byl Pong zkrátka všude.

Ve stejném roce, tedy 1972, byla vydána první domácí konzole s názvem Magnavox Odyssey. Odyssey byla konzole, na které bylo možné hrát tenis, ruletu, fotbal a, no zase fotbal. Jasně, dnes nám to nic neřekne a bereme to jako samozřejmost, ale tehdy to byla opravdová herní revoluce, jež umožnila přístup obyčejného člověka k sice na dnešní dobu velmi primitivním hrám, ale lidé prostě mohli hrát, a doma, chápete? Odyssey bylo také první videoherní zařízení, které se objevilo v televizní reklamě.

Konzole se prodávala za zhruba 15000 korun českých v přepočtu na dnešní dobu a její součástí bylo i několik videoher. I když byla Odyssea extrémně primitivní, pořád to byla bomba, a pro obyčejné domácnosti zbrusu nové médium zábavy, které se prodalo přes 100 000 kopií.

A právě Pong a Magnavox Odyssey odstartovali novou éru videoher. Od té doby se začali objevovat četní konkurenti, kteří vytvořili konkurenční prostředí, které dnes nazýváme herní průmysl. V průběhu let se výpočetní výkon a grafika zlepšily, počítače byly stále sofistikovanější, stejně tak hry. A navzdory hernímu krachu videoherního průmyslu v roce 1983, se tento dokázal znovuzrodit, oklepat se, poučit se, až rostl v obrovského giganta.

Magnavox Oddysey 1972

A to už se dostáváme do 90. let, kde hry byly naprosto normální součástí zábavy mladistvých a vlastně i dětí a dospělých. Hry představovaly neuvěřitelné světy, člověk se mohl ponořit do dobrodružství, nejen o něm číst, ale být ho součástí s pomocí konzole, televize a ovladače. V roce 2000 se fotorealistická grafika stala realizovatelnou a nyní, v roce 2025, jsme v éře superrychlých počítačů, které si může dovolit téměř každý, konzolí deváté generace a hry jsou dnes brány jako naprosto normální součást trávení volného času. I na tento fenomén, kdy se hry braly jako něco zvláštního a okrajového bych se mohl v budoucnu podívat. Historii zatím necháme u ledu, pokud Vás cokoliv zaujalo, napište do komentářů, můžeme se o tom pobavit. Užívejte a u dalšího článku ahoj.