Jazz Jackrabbit 2 – Zajda podruhé

Tvůrci se poučili ze svých chyb. No vážně! Všechny ty věci, které hráči kritizovali na Jazz Jackrabbit se podařilo v pokračování opravit. Problém, že hra byla v nízkém rozlišení a zajda Jazz viděl sotva na metr před sebe, je tu konečně vyřešen. Nyní vidíte kolem sebe a jste schopni adekvátně reagovat na nebezpečí... Otravný respawn téměř ubyl a většina nepřátel má dané pozice, kde se vyskytují pouze jednou. A tak dále a tak dále. Jinými slovy - pokračování Jazz Jackrabbit 2 se prostě povedlo!

Příběh pochopitelně navazuje na první díl. Opět je tu zlý želvák Devan Shell. Ten vytvořil stroj času a chce přepsat historii tak, aby se zbavil všech králíků. Jazz mu samozřejmě musí v jeho zlých plánech zabránit.

V tomhle díle je možné hrát za tři různé postavy, jsou jimi Jazz, Spaz a Lori. Nejlepší je ale sám zelený králík Jazz, protože ten umí jednu velice šikovnou věc - když se šipkou dolů skrčíte a stisknete skok, tak Jazz udělá takový hodně vysoký výskok, což je věc, která je velice užitečná a ulehčuje celou hru. Červený králík Spaz to trochu dorovnává tím, že má dvojitý skok, ale ne zase tolik, protože Jazz je pořád lepší. Lori je králičí slečna a údajně nebyla ve hře implementována od začátku, ale přibyla až později v rámci nějakého datadisku.

Stejně jako v prvním díle, i tady je hodně cítit vliv konzolové klasiky Sonic the Hedgehog. Hra je velice zaměřená na rychlost a neustále plyne kupředu. Zároveň je ale tahle záležitost taková zvláštně pomalá, má komplexnější level-design a spoustu času strávíte prozkoumáváním prostředí a hledáním secretů. Z nějakého podivného důvodu, který si neumím vysvětlit, tahle rozporupná kombinace stylů funguje suprově a hra mě dovedla bavit jak svou neúnavnou rychlostí, tak i právě tím šmejděním, objevováním různých schovaných koutů a sbíráním různých bonusů.

Jazz je zároveň také akční hra, takže králíci mají u sebe bouchačku, kterou můžou eliminovat všechny nepřátele kolem. K dispozici je základní zbraň, která má neomezenou munici. Kromě ní se dají sebrat různé další věci, jako je plamenomet, raketomet, paprskomet a mnoho jiných legrácek. Zbraně také mají různé funkce. Dejme tomu, že narazíte na pružinku, od které byste se rádi odrazili, ale je zamrzlá v kusu ledu... Inu, tak popadnete plamenomet a vysvobodíte ji. Nebo narazíte na stěnu, která jde rozbít jen dynamitem, takže popadnete dynamit a vytvoříte si průchod.

Kromě zbraní je možné ještě eliminovat protivníky (popř. rozbíjet bedničky s municí apod.), za pomocí skoku a šipky dolů. Dejme tomu, že chcete rozmáčknout želvu... A tak vyskočíte nad ní a stisknete dolů, čímž vaše postava rychle slítne směrem dolů a rozdrtí vše pod ní (tzv. buttstomp). Jazz má navíc ten speciální vysoký výskok, co jsem zmínil výše a s jeho pomocí lze také rozbíjet některé druhy stěn.

Mimochodem, pokud jste fanoušci keto-diety, tak hra možná není tak úplně pro vás. Spousta bonusů, které můžete v jednotlivých levelech sbírat, jsou různé sladkosti. Bonbóny, dortíky a tak dále. Když jich nasbíráte hodně, hudba na pozadí se změní v energický rave a králík dostane tzv. sugar rush. O co se jedná? Inu, ve skutečnosti je to dočasná nesmrtelnost.

Zajímavé je, že hra je vlastně od stejné společnosti (Epic MegaGames) jako Unreal. Popravdě, já jsem tam Unreal dost cítil. Ať už jsou to podivná surrealistická psychedelická pozadí v některých levelech, tak i velice podobný styl hudby od Alexandera Brandona.

Kdybych měl na Jazz Jackrabbit 2 najít i nějaké věci, které by zasloužily zkritizovat, tak možná velká rychlost při běhu. Jasně, je to hra zaměřená na rychlost - jak jsem zmínil výše. Ovšem s králíkem máte dvě možnosti jak se pohybovat. Buď normálně, nebo můžete běhat, což se dělá tak, že držíte shift. Ten rozdíl mezi normálním pohybem a běháním je možná až příliš veliký. Dejme tomu, že chcete přeskočit z jedné plošinky na druhou, ale je příliš daleko a nedoskočíte. A tak stisknete shift, abyste udělali trochu větší skok. V takovém případě ale nejen, že danou plošinku Jazz přelítne, ale možná i dalších následujících pět. Bohužel je to často spíše na škodu, protože tím akorát odlítnete někam, kam nechcete.

Můj druhý problém byl v tom, že hra později obsahuje přespříliš otravné nepřátele. Zatímco celá první půlka je hezky vybalancovaná, v druhé po vás jdou třeba komáři nebo vosy, do kterých se blbě strefuje, a kteří se objeví úplně někde náhodně blízko vás a na 99 % vám dají damage, aniž byste se mohli adekvátně bránit. Otrava!

Celá hra je k dispozici na GOGu, včetně hlavní kampaně, různých datadisků, několika dalších experimentálních levelů a dokonce se dá spustit původní shareware verze, která v době vydání měla hru propagovat. K dispozici je také Jazz Jackrabbit 2 - The Christmas Chronicles. Cože je přesně The Christmas Chronicles?

The Christmas Chronicles bychom mohli chápat jako datadisk, který přináší tři nové vánoční levely. Datadisk to však úplně není, protože obvykle datadisk chápeme jako rozšíření původní hry, ke kterému tu původní hru potřebujeme. The Christmas Chronicles se však dalo koupit samostatně a též fungovalo samostatně.

Já bych tohle měl vědět, protože v době vydání jsem si The Christmas Chronicles koupil. Dokonce to byla snad moje vůbec první originálka. Bylo to v jednom obchůdku s hrami v Carrefouru (pamatujete si ještě Carrefour?). Hru mám, mimochodem, do dnešních dnů. Důkaz místo slibů:

Co dodat? Jazz Jackrabbit 2 je skvělé pokračování, které se velice povedlo. Hra mi přišla zábavná, chytlavá a velice jsem si ji užil. Všechny problémy z prvního dílu se podařilo opravit, takže pohoda. Bohužel se hra ve své době moc neprodávala, což vedlo k tomu, že v Epic MegaGames dokonce zařízli během vývoje třetí díl, který měl být ve 3D. Přechodu do třetího rozměru se nelze divit, Jazz Jackrabbit 2 vyšel v roce 1998, což bylo příliš pozdě... To už hráli všichni Quake, Quake II, Half-Life a dokonce sám Unreal vyšel ve stejný rok. V té době už hráče 2D skákačky prostě nezajímaly.