UFO: Aftershock – pokračujeme v záchraně planety země, podaří se to?

UFO: Aftershock je pokračováním hry UFO: Aftermath a snaží se dále navázat na tradici taktických strategií, které už od devadesátých let definovala legendární série X-COM. Příběhově nás zavádí do světa, který je po první mimozemské invazi už úplně jiný – lidstvo se stáhlo na orbitální stanici Laputa a povrch Země je z velké části neobyvatelný. Vaším úkolem je opět ujmout se velení nad malou skupinou vojáků, vědců a techniků, a postupně obnovit lidskou přítomnost na planetě.

UFO: Aftershock začíná v momentě, kdy lidstvo už dávno ztratilo vládu nad Zemí a uchýlilo se do bezpečí na orbitální stanice známé jako Laputy. Jenže bezpečí je vždycky jen dočasné. Jedna z Laput je náhle zničena a z přeživších se stává komunita, která se začíná považovat už ne za „pozemšťany“, ale za úplně novou identitu – Laputany. Tihle lidé se po letech odloučení dívají na Zemi skoro jako na cizí planetu. Jenže zničení jejich stanice je donutí vydat se pátrat po příčině a nakonec sestoupit zpět na povrch planety, aby zjistili, co se stalo a jakou budoucnost vlastně mají.

A právě na Zemi čeká překvapení. V prvním díle Aftermath hráče děsila biomasa – cizorodá hmota, která se rozlézala po planetě a pohlcovala veškerý život. Vypadalo to, že je to definitivní konec, že Zemi už nikdo nezachrání. Jenže v Aftershocku přichází zvrat.

Biomasa začíná ustupovat a na její místo nastupuje boj o kontrolu nad jednotlivými územími. Povrch planety sice není přívětivý, ale stále je šance jej znovu osídlit. Laputani se tak ocitají před obrovským dilematem – přijmout svůj nový život na orbitě, nebo se znovu stát lidmi Země a riskovat všechno v boji o planetu. Příběh se postupně rozvíjí skrze kontakty s jednotlivými frakcemi, které si Zemi rozdělily podle svého. Potkáte cyborgy, kteří si řekli, že nejlepší cesta k přežití je vyměnit lidské maso za kov. Psioniky, kteří věří ve své mentální schopnosti a často působí, jako kdyby si hrábli na dno šamanské knihovny. A nakonec tu jsou transgenanti, tvorové, kteří by se klidně mohli uchytit v hororovém béčku – mutanti vzniklí spojením lidské a mimozemské DNA.

Tady přichází ke slovu to nejdůležitější – strategická část hry. Zatímco v prvním Aftermath jste měli do značné míry omezenou správu základny, v Aftershocku se konečně dostáváte k možnosti budovat moduly, rozšiřovat komplex a rozhodovat se, jakým směrem se bude vaše frakce ubírat. Do toho vstupuje i diplomacie – buď se rozhodnete spolupracovat, nebo naopak vyhlásit válku. A věřte, že diplomacie tady není žádný nudný papírový proces. Jedna špatná dohoda a za chvíli na vás pochodují mutanti, kteří si s vámi rozhodně nebudou chtít jen popovídat.

Samotné mise se odehrávají v real-time režimu s možností pauzy. To znamená, že nejde o klasické tahové bitvy jako ve starých X-COMech, ale spíše o dynamické přestřelky, kde musíte dávat pozor, aby vám vojáci neutíkali do křížové palby.

Na druhou stranu, možnost hru kdykoli zastavit a rozdat rozkazy přináší dost prostoru pro taktiku. A věřte, že tu taktiku budete potřebovat – nepřátelé jsou tvrdí a munice nikdy není dost. Někdy máte pocit, že by vaši vojáci potřebovali spíš kurz sebeobrany s holýma rukama, protože kulky mizí rychleji než svačina v kanceláři. Vojáci se navíc vyvíjejí, získávají zkušenosti a můžete jim dávat nové schopnosti. Přibývají i technologické hračky – od klasických střelných zbraní přes laserové pušky až po možnost vybavit jednotky kybernetickými implantáty nebo využít robotické pomocníky. To dodává hře lehký RPG nádech a dává vám pocit, že si budujete vlastní elitní jednotku.

Graficky je hra posunem oproti prvnímu dílu. Prostředí působí pestřeji, lokace jsou různorodější, a i když to samozřejmě není žádný vizuální zázrak, na svou dobu to působilo docela slušně. Co bych hře vytknul a vlastně to dost zabíjelo jinak poměrně zdařilou atmosféru hry, byla jednotvárnost prostředí.

Přestože taktické mapy, kde bojujete s nepřáteli, dostaly větší detail a péči, oblasti jsou jednotvárné a často se opakují. Je fajn, když se dvakrát za sebou dostanete do mise, kde je architektura továrny podobná, ale ne, když dvakrát za sebou hrajete úplně stejnou mapu, přestože jste jednou byli v Jižní Americe a jednou v Evropě. Animace občas působí toporně a modely vojáků mají daleko k dokonalosti, ale na druhou stranu, v roce 2005 jste od takové hry stejně nečekali vizuál jako z Half-Life 2. Ostatně hra využívala stejný engine jako první díl, jen autoři zapracovali a přidali mnohá vylepšení, což je na hře určitě vidět. Navíc jednotlivé nedostatky můžou smazat mody, které pro hru postupem času vznikaly a určitě doporučuji se na internetu po nějakých podívat. Nechci říkat, že se tak jedná o jinou hru, ale rozhodně se tím navyšuje celkový zážitek a znovuhratelnost. Co mne udržuje u hraní i po tolika letech je hratelnost a ta má v sobě pořád kouzlo. Atmosféru hodně posouvá směrem nahoru hudba a zvukový design – při misích dokáže hudba zneklidnit a dunění těžkých zbraní zní přesně tak, jak má, však si to poslechněte.

Ve srovnání s prvním dílem Aftermath působí Aftershock jako ambicióznější a propracovanější hra. Přidává diplomacii, modulární správu základny a hlubší příběh. Na druhou stranu, přináší i více komplikací – od horší optimalizace až po občas ne zcela přehledné rozhraní. Umělá inteligence je sice o něco chytřejší než v prvním díle, ale pořád má tendenci dělat divné věci – například běžet přímo proti kulometu, jako kdyby měl voják za zády rozzuřenou tchýni.

Celkově lze říct, že UFO: Aftershock je krok kupředu. Ne perfektní, ale rozhodně výraznější než Aftermath. Nabízí kombinaci taktiky, diplomacie a strategie, která může bavit dlouhé hodiny. A i když nikdy nedosáhl na kultovní status původních X-COMů, dokázal si najít svou fanouškovskou základnu. Pro hráče, kteří hledají strategii s napětím a s možností vést vlastní jednotku do boje o osud Země, je Aftershock stále hrou, která stojí za pozornost.