R36s vs. Anbernic RG35XX Pro, test retro handheldů

Na úvod bych se nejprve vrátil ke svému zdejšímu prvnímu článku, kde jsem recenzoval retro handheld Anbernic RG552. Tehdy jsem na něj přešel ze skladného Odroid Go Advance a i přes vyšší cenu se těšil z velkých rozměrů konzole (téměř na chlup jako Nintendo Switch Lite) a s tím i velkého displeje s velmi slušným rozlišením. S větším odstupem ale mohu říct, že na velikosti opravdu nezáleží a i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo.

Jak se totiž ukázalo, přehnaná velikost a hmotnost přenosné konzole zabíjí její přenosnost a tato hranice může být až překvapivě nízká. Zmíněný RG552 mě právě z těchto důvodů docela rychle omrzel. Do kapsy se nevejde. Pokud ho chci brát s sebou, musím ho strčit do batohu. Tam zabírá místo a co si budeme povídat, těch 360 gramů navíc (bez pouzdra a nabíječky) tam znát prostě je. Postupem času jsem si vypěstoval doslova lenost na tom něco hrát, protože to opravdu není na to, vytáhnout ho na pár minut v metru ze zadní kapsy u kalhot, a na gaučohraní mi pořád víc vyhovuje herní notebook na klíně.

Zatímco ale na velký Anbernic zvesela sedá prach, trh s čínskými retro handheldy se za těch pár let rozšířil a zlevnil. Objevily se tak kousky, které svým layoutem a rozměry připomínají Game Boy. A cena? Ta je třeba ve srovnání se zmíněným obrem takřka směšná. V rámci letního (ano, tenhle článek se dokopávám dokončit od loňského srpna) záchvatu nákupní horečky jsem proto pořídil kousky hnedle dva a o zkušenosti s nimi bych se rád v tomto článku podělil.

Konkrétně moje volba padla na obecně vychvalovaný R36s od výrobce se snadno zaměnitelným názvem Game Console. Ten by vskutku zasloužil modrou stuhu za nejhůř googlitelnou firmu evr. Po dalším pátrání na webu retrocatalog.com (katalog a srovnávač retro konzolí - vřele doporučuji) jsem došel k závěru, že vyzkouším ještě jeden velmi podobný kousek ze stáje Anbernic. Konkrétně model RG35XX Pro.

Bylo by určitě vhodné zmínit, jak se dá k těmto věcem dostat. Na rovinu si řekněme, že na Alze je neměli a pokud jsem ho náhodou zahlédl na nějakém menším českém e-shopu, byla tam cena napálená klidně i trojnásobně. Proto není nic špatného na tom zavítat do lehce divočejších vod a na podporu české ekonomiky se pro jednou vykašlat. R36sko jsem pořídil na Allegru za cca 800 Kč, přičemž pokud má člověk štěstí, narazí dle zvěstí i na výrazně výhodnější nabídky. U RG35XX Pro byla cesta lehce složitější, protože se v době nákupu jednalo o poměrně nový a méně rozšířený model. Nakonec jsem šel cestou Aliexpressu, kde jako prodejce působí přímo Anbernic a z nějakého důvodu má o trochu lepší ceny, než na svém e-shopu. Tady jsem vyzkoušel ještě jeden life-hack. Cena za dopravu vychází hned o několik stovek líp při objednání do Německa. Tím pádem jsem těch pár stovek uškudlil použitím služby znemecka.eu. 🙂

Ještě bych doplnil jednu věc, a to, že obě konzole je obvykle možné objednat se druhou SD kartou, naplněnou hrami. Osobně ale tento krok nedoporučuji. ROMky her, které si budete chtít zahrát, seženete na netu téměř instantně a kvalita karet (i těch systémových) je naprosto tragická. Jedná se o noname microSDčka, ze kterých se za běhu vesele ztrácí soubory. Skladba přiložených her se dost různí podle cílových systémů. Najdete tam i kuriozitky jako demake Angry Birds pro GameBoy, ale jako… proč?

Feeling

No ale pojďme se podívat na samotná zařízení. Rozměrově i rozložením tlačítek a analogů jsou téměř identické. Rozdíl je však patrný na první pohled. Zatímco R36s je tvořen průhledným plastem, který konzoli opticky lehce zvětšuje a dává povrchně nahlédnout do střev, Anbernic dostal neprůhlednou, zeštíhlující a na pohled elegantní matně černou. Barevných variant je samozřejmě více, ale mě bude zajímat jiná barva, až někdo vymyslí tmavší než je černá. 🙂

Ve prospěch Anbernicu mluví i na ohyb pevnější joysticky a čtveřice zadních tlačítek, která, na rozdíl od levnějšího kolegy, nemá vůli a nerachtá. Třicetšestka má vzadu navíc ještě snímatelný a trochu nevzhledný kryt na baterii, čímž se přibližuje trochu víc zmíněnému Gameboyi a dovoluje vyjmout akumulátor bez šroubování.

Hardware

Obě konzole disponují layoutem ovládacích prvků, který vychází z klasického Gameboye. Čtyři směrová, čtyři akční tlačítka, Start a Select však doplňují dva analogové joysticky a vzadu čtyři zmíněná tlačítka. Ta jsou v obou případech dobře dosažitelná a vždy po ruce. Po stranách najdete dva sloty pro microSD karty a čudlíky pro zapnutí, reset a ovládání hlasitosti. Za zmínku stojí, že boční prvky mají oba handheldy vůči sobě zrcadlově otočené a to i co se týče směru vkládání SDček.

Zařízení se liší také rozdělením USB-C konektorů. R36s je osazen dvěma, přičemž jeden je striktně určený pro nabíjení a druhý pro připojení periferií. Ambernic naproti tomu dostal jen jeden konektor, ale slouží k oběma účelům.

Když se mrkneme dovnitř, najdeme tam velmi srovnatelný křemík. Vedle shodného 1 GB RAM a GPU Mali-G31 MP2 se oba kousky liší pouze rozdílným chipsetem a ARMovým procesorem. R36s na platformě RockChip RK3326 je osazen čtyřjádrovým Cortex-A35, zatímco Anbernic s chipsetem Allwinner H700 uvnitř ukrývá sice starší, i když nominálně lehce výkonnější Cortex-A53. Oba by měly běžet s taktem 1,5 GHz. Chceme-li být úplně přesní, tak první jmenovaný handheld používá paměti DDR3, zatímco ten druhý nízkonapěťové LPDDR4.

Největší slabinou proti soupeři je ovšem úplná absence Wi-Fi a Bluetooth u R36s. Překvapivě je možné to kompenzovat tetheringem z telefonu přes oboustranný USB-C kabel. Upřímně vynechání čipu za nějakých 30-50 Kč mi nepřijde jako rozumné snižování nákladů ani prodejní ceny.

RG35XX naproti tomu disponuje obojím. Jen mě trochu zklamalo, že se mi zprvu nepovedlo rozběhat BT sluchátka, která na RG552 fungovala. Drobným bonusem na Anbernicu je také microHDMI výstup. Handheld kapesních rozměrů tak lze při připojení gamepadu snadno proměnit v obývákovou retro konzoli.

R36s by měl teoreticky disponovat baterií s lehce vyšší kapacitou (konkrétně 3500 vs. 3200 mAh). Jeho spotřeba je však, alespoň v případě mého kusu, znatelně vyšší a to i při vypnutém zařízení, kdy se mi stalo, že konzole po týdnu v šuplíku nešla zapnout. Naproti tomu úroveň nabití v anbernicu při delší pauze od hraní zůstala prakticky nedotčená.

Operační systém

Tady to začne být zajímavější. R36s s podstatně větší uživatelskou základnou nabízí možností o něco více, přičemž přichází už s předinstalovaným ArkOS (neplést s Arch Linuxem), což je rovnou dle mého ta nejlepší možná varianta. Jedná se o linuxovou distribuci postavenou na Ubuntu (nikoliv na CoreElec jako většina retroherních systémů). Podobně jako jinde je hlavní menu realizováno přes frontend Emulation Station, který volá příslušné emulátory v RetroArchu. Samozřejmostí jsou předinstalované emulátory, Portmaster, Doom nebo třeba ScummVM.

Ambernic se proti svým starším produktům rozhodl nespoléhat na komunitu a dodává ke svým zařízením vlastní linuxovou distribuci. Zprvu zaujme hlavní nabídkou, která však rozškatulkováním her do dvou oddělených podnabídek působí spíše zmateně. Nastavení je poschováváno na více místech a mé přízni úplně nepomohl ani vlastní appstore plný jinak jistě užitečných appek v čínštině. Na pozadí naštěstí běží opět všemocný Retroarch a i Portmaster je samozřejmostí. Zda tento systém vychází z nějaké existující distribuce, jsem nezjistil, avšak neodpustím si répnót ani do podivné adresářové struktury, která je mírně řečeno nepřehledná - blíže k realitě by se dalo říct, že v tom mrdníku je vyloženě za trest najít složku, kam je potřeba umístit romky her.

Jak vidíte, defaultní systém od Anbernicu mě příliš nenadchnul. Naštěstí jsou tu ale i alternativy. Například můj oblíbený Rocknix, dříve JelOS. Mimo jiné nabízí Emulation Station, přehlednější nastavení, u některých systémů více emulátorů na výběr. Dokonce se mi na něm povedlo na první dobrou rozběhat Bluetooth sluchátka. Naproti jiným operačním systémům pro retro handheldy je u Rocknixu potřeba pročíst i pokyny pro instalaci z toho důvodu, že konzole z rodiny RG35XX vyžadují jeden manuální krok před prvním nabootováním. U RG35XX PRO je navíc potřeba sáhnout po nightly buildu, protože poslední stable z loňského května ho zatím nepodporuje.

Emulace a výkon

U konzole od Anbernicu mě velmi potěšil pokrok v emulacích 3D her pro PSP vůči RG552. S trochou tolerance v hratelné podobě najede dokonce i God of War Chains of Olympus. Pokud vím, nic náročnějšího na PSP nevyšlo. RG35XX navíc slibuje hratelnou emulaci her pro Nintendo 64, či Sega Dreamcast nebo Sega Saturn. Zde jsem se rozhodl vyzkoušet z každé z těchto platforem alespoň jeden titul na čistě nainstalovaném systému. Věřím, že by bylo možné dosáhnout i lepších výsledků při nějakém tím tweakování, ale šlo mi především o to, jak si proti sobě s podporou her stojí oba soupeři bez většího úsilí z pohledu běžného uživatele. Místo zdlouhavého vypisování se mrkněte do následující tabulky.

Jak můžete vidět, ultimátního vítěze nelze úplně určit, protože na funkčnost her má evidentně vliv i softwarová vybavenost operačního systému a přítomnost potřebných driverů a knihoven. Na druhou stranu mladší generace paměti a silnější procesor přeci jen drobný rozdíl přináší.

Kdo je teda lepší?

To bude záležet hlavně na vás a vaší ochotě utratit už tak relativně malou částku. Obě zařízení jsou velmi srovnatelné a R36s je sama o sobě více než solidní investice už je proto, že za málo peněz dostanete opravdu velmi slušné množství muziky. Pokud vám nevadí přihodit pár stovek navíc za ne-až-tak levně působící plast, Wi-Fi a Bluetooth, neprohloupíte ani při pořízení RG35XX Pro.