Nový svět, nový začátek… s levnější pracovní silou.
Existují hry, které si zahrajete, pobavíte se a pak je s čistým svědomím vypnete. Jdete spát, ráno vstanete a fungujete jako normální civilizovaný člověk. A pak existuje Sid Meier’s Colonization. Hra, která vám nenápadně ukradne noc, důstojnost i poslední zbytky zdravého spánkového režimu. Známe to!
Rozbalíte krabici a spustíte hru, "jen na chvíli". Opravdu. Jen založíte jednu malou kolonii někde mezi lesem a kukuřičným polem, postavíte skladiště a tím to pro dnešek končí. Takový byl plán.
Na střední jsem měl při hodině fyziky počítat odpor vodičů, ale místo toho jsem v hlavě řešil, jestli víc vydělá bavlna, nebo tabák.
O pár hodin později zjistíte, že je půl čtvrté ráno, v Evropě prodáváte rum, vaše kolonie vyrábějí muškety jak na běžícím pásu a někde na cestě stojí dostavník, který už druhý tah přemýšlí, kudy vlastně jet. A vy sedíte u monitoru a řešíte logistiku, jako by na tom závisela ekonomika celého kontinentu. Vítejte v roce 1994, kdy MicroProse vydalo jednu z nejchytlavějších strategií devadesátých let.
Na první pohled působí Colonization jako vzdálený příbuzný první Civilizace. A i když pochází ze stejné kuchyně, tak zatímco Civilizace vás nechá budovat lidskou historii od kamenné sekery až po kosmický program, tady vás bez dlouhých řečí vysadí rovnou do éry evropské kolonizace Ameriky. Připlouváte do Nového světa, zakládáte kolonie, obchodujete, rozšiřujete své malé impérium… a dříve nebo později vás napadne jedna docela revoluční myšlenka.
Průzkum vnitrozemí odkryl suroviny v plné kráse. Tabák, kukuřice, kožešiny a bavlna. Jako by mi někdo rozházel bonbony po stole. Bohužel, daleko od pobřeží...
Historie naznačuje, že takové nápady obvykle končí válkou. A hra s tím tak nějak počítá. Protože zatímco vy budujete ekonomiku, Jeho Veličenstvo si mezitím velmi pečlivě zapisuje, kolik jste vydělali. A hlavně kolik z toho jste si dovolili nechat pro sebe.
Kovář, tesař a kněz přeplují oceán... a založí nejúspěšnější start-up své doby. Investice jsou tři lodě, dvacet hladových osadníků a plán vydělat na tabáku dřív, než si koruna řekne o podíl.
Hurá do Ameriky! Ještě jednu kolonii a jdu spát
Začátek byl vždycky tak krásně nevinný. Připluli jste lodí, zapíchli vlajku do písku jako nějaký patnáctiletý objevitel a slavnostně oznámili; "Tady bude první kolonie!" Ideálně samozřejmě tam, kde roste tabák, cukr nebo bavlna, protože v Evropě se za doutníky, rum a látku platilo takovým zlatem, že by i zkušený pašerák brečel dojetím. Když jste místo trefili, vaše malá osada se pomalu proměnila v dokonale naolejovanou ekonomickou mašinu. Suroviny, výroba, export,... zlato teče proudem. A přesně tady začíná ta nejhorší a nejnebezpečnější závislost, horší než lootboxy. Vítejte v pekle zvaném "ještě jeden tah".
Holandský start v plné kráse, ještě žádný velký impérium, ale už mám kolonie na východním pobřeží a pocit "teď to rozjedu".
Kolonisté už stavějí impérium! Jen škoda, že jejich první "metropole" vypadá jako zapomenutá chalupa u lesa.
Colonization vás velmi rychle naučí jednu zásadní životní moudrost, kterou by vám měl říct každý realitní makléř; dobré místo je základ všeho. Jedna dobře umístěná kolonie produkuje tolik tabáku, cukru nebo stříbra, že by z toho Východoindická společnost červenala závistí a objednávala si franšízu. Špatně umístěná kolonie naopak vyrábí hlavně depresi a kolonisty, kteří po třetím měsíci začnou psát dopisy domů typu "mami, vezmi mě zpátky, radši budu drhnout podlahu v Londýně než tohle".
Francouzi mají na suroviny větší štěstí. Umělá inteligence je ovšem dutá, jak meloun v mraveništi.
Tady je ten ikonický moment v Amsterdamu 1670. Jeden jede zbohatnout, druhý utíká před dluhy.
Pověstný ceník z Královské univerzity v Amsterdamu. Ceník vypadá jako menu v luxusní restauraci, ale profíci se vyplatí, je to nejlepší investice ve hře.
A právě tehdy si uvědomíte, že z jednoduché strategie se nenápadně stala logistická simulace. Najednou řešíte, kam strčit dalšího nezaměstnaného osadníka. Postavit stáje dřív, než koně začnou spávat v kostele? Poslat rum indiánům, nebo doutníky do Evropy? Než se nadějete, sedíte nad mapou a ladíte s nadšením produkční řetězce.
Pěstujte kukuřici, abyste uživili ty, co vyrábějí doutníky, které prodáte, abyste koupili nástroje, které obratem prodáte indiánům a nalákáte další kolonisty, kteří budou potřebovat další kukuřici.
Dostavník, který se rozhodl nedojet aneb indián stojí přesně tam, kde nemá
Interakce s původními obyvateli byla taková třešnička na dortu koloniální idylky. Vaše kolonisty učili novým profesím. Obchodovali s vámi za výhodných podmínek. A když už jste si mysleli, že jste nejlepší sousedi na světě, přišla ta nenápadná diplomatická poznámka v podobě válečných šípů létajících kolem uší, která vám jemně naznačila, že stavět další kolonii přesně na jejich posvátném lovišti bizonů nebyl úplně životní tah.
Evropani: "Ahoj, přivezli jsme kříže, meče a nemoci!" Indiáni: "Perfektní. A kolik generací potrvá, než z toho uděláte Den díkůvzdání?"
Domorodý kmen právě objevil cenovou válku. Bílí muži zvyšují cenu rumu!
Samozřejmě jste je většinou ignorovali. Co by se mohlo pokazit? Kromě pár drobných diplomatických incidentů měli indiáni ještě jednu fascinující vlastnost; často stáli přesně tam, kudy vedla vaše obchodní trasa. Ideální, že?
Indiáni, zboží a vy; milostný trojúhelník, ve kterém jste ten vyspělejší a máte děla.
A právě tady se naplno projevila jedna legendární funkce; automatické obchodní cesty. Na první pohled geniální. Nastavíte dostavník, on si to štráduje s nákladem tam a zpátky a vy se můžete věnovat důležitějším věcem. Třeba hledat indiánské poklady, nebo koukat jak vám roste tabák.
Fort Nassau, Fort Orange a New Amsterdam - začínám se opevňovat.
New Amsterdam už není žádná chudobná osada, ale slušně rozjeté městečko.
V praxi to totiž nebyla žádná efektivní logistika, ale spíš taková groteska s westernovým nádechem. Váš důmyslně nastavený dostavník se vydá na cestu, ujede kousek, zastaví, chvíli přemýšlí o smyslu života, otočí se, pak vyrazí úplně opačným směrem, až nakonec s hrdostí uvízne za indiánským válečníkem, který se rozhodl, že dnešní program bude "stát a koukat do krajiny". A vy jenom zíráte a říkáte si: "Vždyť ta cesta byla přímá! Jak je možné, že jsi zabloudil na planině?" Ale to je prostě kouzlo pathfindingu, který měl ve své době notně svéráznou náladu.
Otcové zakladatelé jako historická verze influencerů
Zatímco vaše kolonie rostly a produkce řvala na plné pecky, začali do hry vstupovat lidé, kteří měli poměrně zásadní vliv na budoucnost vašeho malého impéria; takzvaní Founding Fathers. Historické osobnosti jako Benjamin Franklin, George Washington nebo Thomas Jefferson se postupně přidávaly k vašemu novému národu a přinášely různé bonusy. Někteří zlepšovali ekonomiku, jiní diplomacii a další podporovali vojenskou sílu.
Všichni vypadají vážně, ale ten chlápek vlevo vzadu jako by čekal, že za rohem je ještě jeden kontinent k objevení.
Najednou jste měli pocit, že vedete skutečný historický projekt, ne jen sérii kolonií na mapě. A zároveň se pomalu blížil okamžik, kdy se z koloniálního podnikání stane politická záležitost.
Většina kolonií už má revoluční náladu, tohle půjde!
A pak se začal rýsovat ten moment, kdy kolonisté, opilí svobodou, začínají mít radikální myšlenky. Král měl na tyto myšlenky poměrně jasný názor. Zvyšoval daně.
Korespondenční hádka s králem; když mu pošlete 5000 zlata na uklidněnou, a on za měsíc zvýší daně z 5% na 15%.
Válka za nezávislost aneb když farmáři berou do ruky mušketu
Což samozřejmě vedlo k tomu, že jste nakonec udělali to, k čemu celá hra od začátku směřovala. Vytáhli jste patent na svobodu, sepsaný na ubrousku, a slavnostně jste oznámili: "Tak, a dost. Už nechceme posílat doutníky na královský dvůr za pár korun. Jsme svoji!" A v tu chvíli se král, dosud váš nejlepší zákazník, proměnil v uraženého obra. Poslal k vám totiž ne nějaké domobrance s vidlemi, ale profesionální vojáky, co vypadali, jako by si právě odskočili z nějaké parádní vojenské přehlídky.
Tady je ten napjatý moment před bouří. Mapa plná mých lodí, co se schovávají v zálivu a čekají na tu prokletou královskou flotilu.
Deklarace nezávislosti v pixelové kráse Colonization! Pergamen, husí brk, knihy v pozadí a trochu toho retro šumu.
Loď vlevo pluje pod vlajkou revoluce, ta vpravo půjde ke dnu i královskou gardou.
Veteráni, kanóny, kavalerie… zkrátka všechno, co jste za ty roky nepostavili, protože jste radši pěstovali tabák. A najednou jste zjistili, že svoboda se sice skvěle vyhlašuje, ale poněkud hůře obhajuje proti týmu, který má na svém kontě víc bitev než vy kolonií.
Řada pixelových vojáků v uniformách; vypadají, jako by právě vyhráli mistrovství světa v marši a teď čekají na medaile od Benjamina Franklina.
Ale o několik pekelně těžkých tahů později jste tu královskou armádu nakonec poslali zpátky domů s ocasem mezi nohama, opřeli jste se v křesle a řekli si "Já to dal."
Amiga, remake a jedno malé přání
Colonization mimochodem vyšla i na Amize, kde fungovala překvapivě dobře a patřila k těm hrám, které dokazovaly, že tahové strategie mohou být návykové bez ohledu na platformu.
Amiga verze měla vždycky ten specifický šmrnc. Trochu jiné barvy a fonty.
Daň je zatím 0 %, protože král ještě neví, že existuju. Amiga verze vibe; Okna jako ve Workbench.
A pak přišel rok 2008, kdy Firaxis vydali remake Civilization IV: Colonization. Nebyl špatný. Naopak. Modernější grafika, přepracovaný interface a mechaniky, které zůstaly věrné originálu. Pro mnoho hráčů to byl návrat do Nového světa, jen v modernějším kabátě. Ale přesto má původní Colonization z roku 1994 něco, co se těžko popisuje.
Detailní indiánské vesnice, doly na rudu, vlajky kmene, lodě v řece… a pořád ten samý pocit "teď to zabrat, než přijde král"
Možná je to nostalgie. Možná hudba. Možná ty nekonečné večery, kdy jste si říkali, ještě jeden tah a jdu spát. A možná je to prostě fakt, že tahle hra dokázala z jednoduchého konceptu vytvořit jeden z nejpoutavějších strategických zážitků devadesátých let.
Je to jako když v roce 1989 sundali Gottwalda z podstavce ;)
A tak člověka občas napadne jedna malá, nenápadná myšlenka. Co kdyby někdo vzal Colonization… a převedl ji na moderní engine Civilization VI? Stejné mechaniky. Stejná hloubka. Jen s dnešní technologií. Protože některé hry si návrat zaslouží.
A Colonization mezi ně rozhodně patří.
Mimochodem, za českou lokalizací stojí Michal Breškovec.
Nejnovější komentáře