Filmové okénko: Space Truckers

O staroherní novinky je nějaká nouze, tak asi aspoň společně střihněme filmové okénko v podobě Space Truckers, béčkového sci-fi z roku 1996.

To je ti vám úplně strašný. Ale úplně. Já už viděl mraky béčkových sci-fi bejkáren, ale někde v polovině Vesmírných trakerů jsem počal vážně pochybovat nad cestou, kterou se můj život ubírá. Solidní praktické efekty úrovně osmdesátých let jsou asi to nejlepší, co se v tomhle koktejlu příšerného scénáře, neodsýpající režie, komických hereckých výstupů a jednoho naprosto mimózního Dennise Hoppera skrývá.

Film začíná jako ulítlá komedie typu Spaceballs, pak dokonale ztratí nit a chvíli si hraje na horor, a ve finále už neví, co sám se sebou. Celé to k sobě jde asi jako sýrová pomazánka a drcený sklo. Světlým okamžikem je těch 5 minut, co je na plátně Vernon Wells, kterého můžete znát jako obtloustlou variaci na Freddie Mercuryho z Komanda, popř. jako jednoho ze záporáků z Mad Maxe 2. Charles Dance je ve filmu nejspíš omylem, prostě šel kolem, praštil se do hlavy o papundekl, ze kterého jsou postaveny kulisy, a režisér si ho pak povodil jak loutku. A ne, Debi Mazar prostě neni pěkná, a to ani zpocená a v bikinách.

If I had an anus...
I'd probably soil myself.

Film má na triku Stuart Gordon, na jehož Robota Joxe se delší dobu chystám, ale teď tedy nevím, jestli se do něj pouštět. Z obrázků to vypadá na podobnou úroveň triků, snad jen premisa je malinko příčetnější, jestli si mám vybrat mezi souboji gigantických robotů vs náklaďáky ve vesmíru, beru roboty.

Film, co chtěl být zábavný, ale je jen blbý. A co hůř, nudný. Ty dvě tři povedené hlášky to nezachrání.