Nepíšu tu o každé zajímavé knížce, kterou zařadím do sbírky herně-výpočetní literatury, ale v tomhle případě se pochlubit musím, snad prominete ;) Po několika týdnech na cestách, jelikož knihu pro mě kupoval někdo jiný, kdo se následně vydal se stanem okounět v baltských státech, ke mně dorazil výtisk publikace Doom Guy: Life in First Person, jejímž autorem je sám velký John Romero!
A jelikož kniha byla kupována na vývojářské akci, které se potulný Romerův cirkus účastnil, mám výtisk opentlený podpisem autora. Ou jé! Všimněme si docela maličkého a tuze roztomilého ďáblova znamení :)
Pokud chcete o knížce vědět víc, mrkněte na starší šortku Vyšla autobiografie Johna Romera – Doom Guy: Life in First Person. No a já se teď musím rozhodnout, jestli se rovnou pustit do čtení, nebo ještě před tím znovu sežvýkat Masters of Doom.
IMHO, Já bych vřele doporučil si před tím dát znovu refresh v podobě Masters of Doom. Ta jak je psaná formou příběhu je lehce stravitelná. Tahle je ovšem daleko težší čtivo a odkazuje se často na události popsány v MoD.
Já doposlouchal Doom Guy jako audio knihu, nyní poslouchám opět Masters of Doom abych si pak mohl dát Doom Guy ještě jednou, hlavně kvůli té fresh perspektivě. Tak si můžeš ušetřit čas a dát si to od počátku ve správném pořadí :D
Už jsem to rozečetl, takže Masters of Doom si dám poté :) Btw. překvapilo mě, jak hodně je to osobní, prvních několik kapitol je docela drsných, a, jak píšeš jinde, ve vyznění možná až přehnaně smířlivých, oba „otcové“ vypadaj na solidní zm*dy…
Indeed, oba otcové měli svoje „mouchy“ a Johnův nevlastní otec ale udělal jednu správnou věc a koupil do rodiny Apple II. Což odstartovalo to co známe jako revoluci v počítačovém hraní. Samozřejme Richard Garriot a Sid Mayer třeba udělali svoje kroky. Ovšem FPS definovala 90′. Bez počítače doma by nebyl JR tak dobrý programmer a nikdy by se do PC her nepustil. Jinak otcové to byli oba fakt zm*di, chudák Ginny.