Konečně jsem si udělal chvilku na knížku Masters of Doom, která mimo jiné popisuje začátky toho, co se později stalo týmem id software. Jak se tak textem prokousávám, uvědomil jsem si, že některé projekty Carmacka, Romera a spol. vůbec neznám. Ještě předtím (a dokonce i chvíli potom), než začali kopat za sebe, dělali totiž hry pro Softdisk. Šlo o menší projekty určené k naplnění pravidelného diskmagu. Nejde o žádné bombastické pecky, spíš se jedná o jednorázové kousky pro pravidelné uspokojení tužeb nenáročných hráčů. Takový spotřebák. Nicméně i tak jsem se jim chtěl podívat na zoubek.
Jako první mě zaujal Slordax. A to jen a pouze názvem, jinak jde o hru dokonale obyčejnou. Však se na to pojďme mrknout...
V kokpitu smrtící RedDog Adaptive Strike Ship se vydáte vstříc nebezpečné rase Slordaxů, kteří nijak neskrývají svou touhu ovládnout celou galaxii. Proto je potřeba podniknout preventivní útok dřív, než Slordaxové na svůj ďábelský plán získají dostatek sil. A koho jiného by Intergalactic Defense Alliance mohla na misi takové důležitosti vyslat, než vás, nejlepšího z nejlepších! (Slovy agenta J - best of the best of the best, sir!)
Celé to pochopitelně vypadá naprosto klasicky - raketka versus zbytek vesmíru. Obraz skroluje vertikálně, nepřátelé na vás nenalétávají v uskupeních, jako např. v Xenonu 2, ale jednotlivě a po náhodných drahách. Po jejich sestřelení z nich sem tam vypadne bonus, který zlepší palebnou schopnost vaší raketky, popř. vám doplní život či zvýší rychlost - odtud slovo adaptive v názvu lodi. Nečekejte žádné dodatečné zbraně, vizuálně se váš stroj nijak nemění.
Technická stránka je poplatná budgetovosti titulu a zaměření na co nejširší skupinu hráčů. EGA grafika s 16 barvami a PC speaker. Žádná VGA, žádná zvukovka, nic. Nicméně musím uznat, že to vůbec nevypadá zle. Barev je málo, sprity jsou jednoduché, ale má to styl. Úvodní obrázek je dokonce famózní! Zvuky jsou velmi podobné zvukům z Commander Keena a na úroveň speakeru jsou slušné. Rozhodně nejde jen o primitivní pípání. Zajímavé je, že přes klávesu alt můžete ovlivňovat rychlost, jakou hra skroluje, a že i na XTčku se to hýbe hratelně.
Celkem na hráče čeká pět graficky se lišících úrovní. Po troše tréninku jsem se dostal na konec úrovně druhé, přičemž obtížnost ke konci druhé úrovně výrazně stoupla. Hádám tedy, že hra je dlouhá tak akorát na to, aby nevyprchala hned a zároveň trochu ukrátila dva měsíce čekání na další číslo Gamer's Edge, jak se herní diskmag Softdisku určený pro PC jmenoval. A musím uznat, že kdybych Slordax tehdy dostal naservírovaný za pár dolarů, vůbec bych se nezlobil. Jistě, není to nic světoborného, a v porovnání s tím, co v té době předváděla taková Amiga, je to vyloženě k smíchu, ale funguje to a je to docela zábavné!
Zajímavost na závěr - na hře dělala kompletní zakládající čtveřice id software, tedy John Carmack, John Romero, Tom Hall a Adrian Carmack.
Co se vše tady člověk nedozví :)