Disney’s Duck Tales: The Quest for Gold

Kačeři se vrací! A nemluvím o repríze starých a dnes již klasických dílů. Mluvím o novém rebootu, jehož první dvoudíl si ti schopnější z vás již zajisté obstarali. A i když nejsem velkým fanouškem rebootů, restartů a prequelů, tak musím uznat, že nové DuckTales se povedly na výbornou.

Ideální chvíle vylovit z pokladnice zašlou minci v podobě staré hry.

V civilizovaných zemích, tedy tam, kam dosáhl věhlas NESu, je velmi populární hra Disney's DuckTales. Před několika lety dokonce vyšla její remasterovaná verze. U nás je ovšem mnohem známější Duck Tales: The Quest for Gold pro PC, Amigu, Atari ST a C64.

Konkrétně PC verze byla vedle Prince či Stunts (a příslušného počtu virů) typickým zástupcem herních knihoven poloviny devadesátých let. A není se co divit, nízké hardwarové nároky a spojitost s oblíbeným kresleným seriálem z ní udělali perfektní kousek pro zabavení neposedného dítka.

Škoda jen, že herně za moc nestojí.

Kačerov. Strýček Skrblík v kanceláři svého obřího trezoru, který je naditý poklady ze všech koutů světa, kontroluje stav portfolia akcií, když tu náhle rozletí se dveře a v nich stojí podlý Hamoun.
- "A mám toho dost, " povídá Hamoun, "už mě nebaví být DRUHÝM nejbohatším kačerem světa! Tenhle rok to bude jinak a magazín Dime vyhlásí kačerem roku MĚ!"
- "No to určitě," nenechá se vyvést z míry strýček Skrblík, "byl jsem kačerem roku předchozích dvacet let a nehodlám na tom nic měnit!"
- "Jenže Skrblíku, letos na to Dime magazín půjde jinak. Vyhlásil soutěž. Kačerem roku se stane ten z nás, který do měsíce nastřádá větší poklad! A tím kačerem budu JÁ!"
- "Naopak, zase vyhraju, Hamoune, uvidíš, a vyhraju čestně a poctivě!"

Karty jsou rozdány, zbývá pustit se do hry. Akumulaci drahých kovů provádíte několika způsoby. V první řadě můžete popustit uzdu příčetnosti na neklidném trhu akcií. Třeba to vyjde. Pokud jsou na vás bouřlivé vody financí příliš divoké, je lepší obrátit pozornost ke spolehlivějšímu řešení, tedy hledání pokladů napříč zeměkoulí.

Na mapě světa označíte cílové místo a čeká vás minihra - doletět z bodu A do bodu B, přičemž pilotuje sám Rampa McKvák. Let bohužel podle toho vypadá. Ani ne tak Rampovou chybou, ale přičiněním Rafanů, kteří na vás odhodlaně líčí pasti v podobě rachejtlí či ledniček shazovaných z horkovzdušných balónů. Navíc vám často nepřeje počasí, konkrétně bouřkové mraky. Sem tam se přidá i zákeřná matka příroda a povolá do akce velryby!

PRO TIP: Pokud vás nebaví minihra s letadlem, je možné jí obejít nalezením prvku s názvem Bombastium. Stačí na mapě světa najít místo, jehož název je modrým písmem, a získat příslušný poklad. Šikula pak sestrojí teleport, který sice nezkrátí dobu potřebnou k přesunu, ale eliminuje nebezpečí vyplývající z cestování s Rampou.

Na každém z míst planety vás čeká jiný typ úkolu, celkem jsou čtyři.

Nejjednodušší a nejjistější cestou ke zlaťákům je focení divoké zvěře. Stačí mít rychlé reflexy a uvědomit si, které ze zvířat je vzácné. Např. za fotku růžové slona dostanete zaplaceno víc, než za slona obyčejného.

Další disciplínou je skok na větvi a hup na liáně. Je to vlastně klasická 2D hopsačka, cílem je skrz nevelkou džungli doskákat až k pokladu. Bohužel se to dost podivně ovládá, a i když máte celkem tři pokusy (protože Bubík, Kulík a Dulík), bude vám chvíli trvat, než nuance ovládání nasajete. Snažení vám navíc znepříjemňují pumy, hadi a papoušci, kterážto fauna vás bez skrupulí shodí do řeky, a kachny, jak víme, neumí plavat (!).

Třetí kratochvílí je šplh o laně, který je přesně tak trýznivý, jak si pamatujete z hodin tělocviku. Na některé skalní převisy se dá doskočit, ale na většinu z nich je třeba přitáhnout se lanem. A to tak, že jej stiskem klávesy nejprve roztočíte a ve správné části opisování kruhu klávesu pustíte. Pokud máte štěstí (nebo skill) a trefíte se přibližně do dvoustupňového okna, povede se, jinak musíte zkoušet dál.

Aby to nebylo tak jednoduché, občas vás poškádlí padající kámen, rafan shazující kovadliny, nebo Magika von Čáry a její instanto nadržkum. Sice opět máte trojici pokusů, ale preferoval bych jen jeden a bič a pryč.

Poslední minihrou je bludiště, které je po pochopení několika základních principů kupodivu hratelné. Klíčem k úspěšnému nalezení pokladu je orientace v mapě. Žlutá barva znamená poklad, červená barva je vaše skupinka speleologických kachen, hnědá barva značí mumii, které je nutné se za každou cenu vyhnout. Barva zelená, tedy sliz, označuje pole, v jehož blízkosti se nachází bezedná jáma, do které neradno vkročiti. Je to tedy jakási primitivní variace na Minesweeper. Vybaveni těmito znalostmi máte slušnou šanci se k truhlici prokousat.

Na všechno tohle dovádění máte přesně 30 dní, následuje automatické přesunutí na Ostrov Velkých Vah a chvíle pravdy. Jak můžete vidět na obrázcích níže, s finišem si grafici hlavu příliš nelámali. Zvlášť třetí (resp. šestý) obrázek je jak z omalovánek Najdi 7 rozdílů.

Duck Tales: The Quest for Gold není vyloženě odfláknutá hra, variabilita naznačuje, že se někdo alespoň elementárně snažil, ale výsledek je takový rozpačitý. Jednotlivé minihry nejsou příliš zábavné, tu skalní dokonce považuji za téměř nehratelnou.

Ale jako kratochvíle na 20 minut to funguje docela slušně, zvlášť máte-li pro Kačeří příběhy už od mládí slabost :)

Trochu zamrzí technická stránka. Hra běží v EGA režimu, tzn. 320x200 v 16 barvách, vzhledem k roku vydání (1990) mohli grafici klidně přitlačit a povýšit na 256 barev. To samé zvuková stránka - hra podporuje jen PC Speaker, což je i v kontextu doby tristní. O malinko lepší akustický výsledek docílíte na PC kompatibilních strojích Tandy, ale OPL2 syntéze AdLibu je to pořád na míle vzdálené.

Hra je navíc citlivá na rychlost počítače, zvlášť znatelné je to v džungli a ve skalách. Naštěstí v DosBoxu to lze řešit snížením počtu cyklů.

Po audiovizuální stránce je mnohem zajímavější Amiga verze, která se dokonce může pochlubit samplovanou řečí. Hraje se ovšem chvílemi o kus hůře, než verze DOSová, např. focení trpí špatnou odezvou. Než hra pobere váš vstup, je růžový slon v tahu. Verze pro Atari ST je audiovizuálně tak někde na půl cesty mezi Amigou a PC. Speciální ocenění si zaslouží verze pro Commodore 64, vzhledem k možnostem platformy je o velmi povedený počin.

No a na závěr nezbývá než si zanotovat s Vildou Čokem!

Kačerov jak hurikán,
K nám už míří,
Auta laser aeroplán,
Městem víří....

PS: Nový dabing Kačeřích příběhů stojí za hovno a kdyby mi někdo poradil, kde sehnat díly s dabingem původním (Rampa = Heřmánek, a basta), byl bych mu neskonale vděčný!