Hráli jste: Daggerfall?

Od chvíle, kdy jsem si v časopise Video Plus přečetl recenzi The Elder Scrolls: Arena, jsem byl možnostmi zdánlivě nekonečného virtuálního světa dokonale fascinován. Však si to představte:

"Pokud bychom si dali za cíl prozkoumat celý svět ARENY, nestačil by nám na to ani celý život. Možnosti projít všechna místa prostě neexistuje, tolik času nemá nikdo. ... Kdo nechce, nemusí se hnát za Holí Chaosu, může se potulovat po zemi, posedávat po hospodách, za úplatu doručovat zásilky či hledat kouzelné artefakty."

Sdělení z předchozích řádků se srazilo s mou tehdejší slabostí pro Dračí Doupě, a já pln nadšení několik dlouhých měsíců sháněl Arénu po všech čertech. Když se konečně zadařilo, došlo bohužel ke srážce další, konkrétně srážce představ s realitou. Za ty měsíce jsem si v hlavě vybájil něco tak skvostného, že hra samotná musela být nutně strašlivým zklamáním. A byla. Ona deklarovaná volnost se smrskla na pobíhání mezi vizuálně si velmi podobnými lokacemi, nerozuměl jsem dobře polovině anglických textů, zjistil jsem, že mezi dvěma body mapy nelze plynule přecházet, prostě bída. A poslední hřebíček do rakve: moje 386ka pod náporem pseudo-3d enginu vyloženě úpěla.

Hráli jste: Daggerfall?

O nějaký čas později jsem na stránkách herních magazínů a ve všeobecné šuškandě začal narážet na Daggerfall. Netrvalo dlouho a byl jsem opět beznadějně zaháčkován, a když hra konečně vyšla, anabáze se zoufalým sháněním se opakovala. Naštěstí systém neoficiální distribuce fungoval díky rozšiřujícím se vypalovačkám o poznání lépe, a co víc, mé Pentium 120MHz bylo připraveno na vše, co mu vývojáři z Bethesdy předhodí. A co myslíte, že se stalo? Ano, opět další srážka!

Tentokrát mé nadšení pro Daggerfall narazilo do mé neschopnosti podobný typ her hrát. Prostě jsme si tehdy nesedli. Ostatně, to samé se mi stalo i s dalšími velkými kusy, které jsem ovšem o více jak dekádu později neměl problém hrát či dohrát - Fallout, Master of Orion 2, Blade Runner... Navíc je to taková moje specialita - já mám hry rád, ale na většinu žánrů jsem beznadějně levý ;)

Ale tak nějak cítím, že je čas pokusit se se do světa Daggerfallu opět ponořit. Jako mnohé jiné zásadní myšlenky, trefně to vystihl Dave Lister:

Teď když je mi osmadvacet, tak se cejtim o moc vyzrálejší. Už ani nevím, kdy jsem naposledy zkoušel močit na Rimmera z paluby D. Jo, počkat, v pátek, ale s touhle jedinou výjimkou jsem už tak vyzrálej jako Abraham Lincoln nebo Mojžíš.

Toužebně tedy vyhlížím alfa verzi projektu Daggerfall Unity, který slibuje citlivý remaster původní hry, ovšem s několika zásadními vylepšeními, jako jsou podpora vysokých rozlišení (ovšem se zachováním původních low-res spritů a low-poly objektů), vyladěné ovládání, modovatelnost, a v neposlední řadě též zjednodušení nequestových dungeonů, což hráč mého faktoru lenosti a pohodlnosti prostě potřebuje.

A co vy? Minuli jste se s Daggerfallem podobně jako já, nebo jste naopak beznadějně propadli jeho mnohým bugům? Dejte vědět v komentářích.

Hráli jste: Daggerfall?

Škatule pěkná, ale bohužel prázdná. Snad se mi jednoho dne poštěstí sehnat ztracený obsah...

Komentáře k:
"Hráli jste: Daggerfall?"

  • Walker napsal:

    Jojo vzpominam ze grafika byla super ale moje anglictina a bugy ty me trapily a tak jsem to par dnech vzdal :-(

    • Wukina napsal:

      Mel jsem to uplne stejne jako Walker. Dnes mi prijde ten svet zase uplne prazdny (resp. jednotvarny). Necham ho odpocivat a jen nostalgicky zavzpominam

  • MickTheMage napsal:

    Nemusim ani dodavat, ze je to asi moja najvacsia srdcovka zo vsetkych hier, ever! A subjektivne, najlepsia hra v serii. A mozno, ak to nebude vadit, si prihrejem polievcicku a linknem svoje stare lets play video :) https://youtu.be/TmmaTix-2BM

  • Doomtrooper napsal:

    Tak toto je tezka nostalgie! S kamaradem jsme hrali spoustu Dungeonu / RPG spolecne na jednom PC. Kupodivu to slo bajecne, jeden chodil a druhy ovladal mys. Vydrzelo nam to leta. Bylo na tom sdileni pribehu proste neco fajn oproti tomu to hrat sam. Arena a Daggerfall nas chytli na dlouho, tenkrat jsme proste nejak brali bugy jako soucast kazdeho hrani a prekonani jich bylo malym vitezstvim samo o sobe, pokracovani pak odmenou. S anglictinou jsme na tom nastesti byli dobre, jinak si dovedu predstavit ze ta kvanta dialogu mohou byt proste neprekonatelny problem a nuda pro nekoho kdo tomu uplne nerozumi.
    Je Pravda ze Oblivion, Morrowind nebo Skyrim uz bylo daleko tezsi dohrat, myslim ze nase trpelivost se zuzila a hlavne bylo proste mraky novych a novych her k hrani… to predtim nebyvalo, proto jsme travili nescetne vecery treba u system shocku nebo Stonekeepu. :)

  • Kryspin napsal:

    Ano. Je to hezká vzpomínka. Dokone jsem v roce 2003 rozjel překlad do češtiny a vytvořil na to program pro překladatele. I editoru fontů. Ale nějak nebyl čas to dokončit a překladatelé taky usnuli.

  • Richmond napsal:

    Daggerfall jsem tenkrát toužebně očekával i proto, že jsem předtím Arenu dohral. Když hra vyšla, tak se šířily zvěsti, že je zabugovaná a že nejde dohrát. A přitom už krabice se u nás prodávaly, jednou jsem vylezl na Národní třdě z metra a vidím kluka, jak si prohlíží čerstvě koupenou krabici (zjevně z kamenné prodejny JRC, která v té době byla pár metrů od Máje). Po pár měsících jsem se ke krabici zmohl také a po aplikací patchů hru hrál cca rok a půl (s přestávkami). Mučil se a ztrácel v obřích dungeonech s idiotskou automapou, ale krutě mě to bavilo :) I když hru jsem nakonec nedohrál, po té dlouhé době přišlo opotřebení a samozřejmě další nové hry :)

  • barold napsal:

    Pro mě naprosto ikonická úvodní věta:
    “Rest well this night, for tomorrow you sail for the Kingdom of Daggerfall.”

    A pak už následovalo spousta hodin kvalitní zábavy, kromě hlavní dějové linie mě bavily okrajové vychytávky, jako proměna v upíra apod. Také některé samply považuju dosud za nepřekonanou hudbu série, potažmo žánru.

    Krabici jsem měl dlouhou dobu plnou a stálo to za to, luxusní byl zejména manuál s ilustracemi příšer.

  • Storm napsal:

    Ano ano hráli jsme Daggerfall :-)
    Hrál jsem ho především s kamarádem na naší 486ce. Bylo nám tenkrát dost málo let a naše znalost angličtiny velmi omezená. Více méně jsme se potloukali rozlehlým světem tu a tam zašli do nějakého dungeonu a nebo pozabíjeli provokativně vyhlížející vesničany :-D Prostě taková pohodička. Nakonec jsme si koupili koně, povoz i dům.. prostě super..
    Hra to byla fenomenální a dodnes si vzpomenu na legendární hlášku, která se častokrát objevila při nocování venku: “there are enemies nearby” kdy jsme se klepali co ze tmy vyběhne :-D
    Originálku mám dodnes, jako jednu z mála, tak se s ní pochlubím ;-)
    http://stormcomp.cz/Fotky/Daggerfall.jpg
    http://stormcomp.cz/Fotky/Daggerfall_2.jpg

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)