A do třetice – Streets of Rage 3

Třetí díl jde ve stopách dílu druhého a vypadá to, že si z něj tvůrci vypůjčili prakticky skoro vše, včetně audiovizuálního obsahu (assety, sprity, zvuky). Dokonce se zdá, že je to s mírnými úpravami ten stejný engine. Přesto je ale třetí díl v mnoha ohledech úplně jiný.

Jak to tak bývá, hlavní záporák z předchozích dílů - Mr. X - se znovu vrátil a znovu ovládl město. Tentokrát se navíc začal zabývat robotikou, takže je celá hra značně orientovaná na roboty (Čapek by měl radost). A obecně je to větší nekonzistentní mišmaš. Zatímco první díl se opravdu snažil zachytit atmosféru drsné ulice plné zločinu, kde se to chuligány jen hemžilo, a druhý trochu kombinoval různé jiné prvky, třetí už se nebojí nás vzít do jakéhokoli prostředí a poslat proti nám cokoliv, třeba klokana. Ve výsledku to ale zase tolik nevadí.

Hned v první misi si můžeme všimnout, že přibyly dialogy a cutscény, kdy se postavy mezi sebou různě baví a řeší, co se děje. Dá se tedy říct, že je tenhle díl více orientovaný na příběh. Pak začne první mise a celkový pocit ze hraní je opravdu jako v druhém díle. Postupně ale zjistíte, že některé herní mechaniky byly značně vylepšeny.

Například superútok blitz sice dával hlavním postavám damage a vzal jim pár HPéček, ale někdy bylo lepší sebe samého tímto speciálním útokem malinko zranit, protože od protivníka bych mohl dostat daleko větší damage. Je to takové menší zlo, že jo... Ve trojce si však můžete všimnout ukazatele, který se postupně nabíjí. Jakmile je nabitý, lze použít blitz, aniž by mi kleslo zdraví. Když to však uděláte příliš brzy, tedy ještě před nabitím, tak to pár HP pochopitelně sežere. Osobně tohle vítám, protože mi to ve výsledku dává mnohem větší smysl. Prostě superútok už mě nemusí zranit, ale musím počkat, až ho budu mít nabitý.

Další zajímavá změna je, že postavy mohou běhat. Všechny! Ve druhém díle tuhle možnost měl jen Skate.

Také přibyl menší RPG prvek, kdy se některé vaše útoky postupně vylepšují. Konkrétně jsou tu tři úrovně, které poznáte podle počtu hvězdiček u vašeho jména.

Celá řada těchto nových mechanik je super a připadá mi, že to tvůrci tentokrát docela dobře promysleli.

Jenže, bohužel, třetí díl obsahuje také řadu podivných designových rozhodnutí, které celé tohle pokračování značně sráží.

Za prvé výrazně vzrostla obtížnost. Ne že by dosahovala úrovně prvního dílu, ale třetí díl je prostě těžší než druhý. To by nebylo samo o sobě ani tak na škodu… ale jakmile dojdete do pátého levelu a porazíte bosse na konci, tak najednou... hra končí. Prostě konec a závěrečný titulky. Takže? To má jen pět úrovní a dál ani ťuk? Inu, úrovní je ve skutečnosti celkem sedm, ale do šesté vás to nepustí, pokud hrajete na easy. Musíte si tedy dát normální obtížnost, jenže pak je to tak tuhý, že budete vůbec rádi, když se do šesté úrovně dostanete.

A to není všechno. V šesté mapě máte za úkol zachránit jednoho generála. Když se vám to podaří, pokračuje sedmá mapa odehrávající se v továrně (Syndicate Hideout) a teprve tady najdete správný konec hry. Pokud se vám však tohoto generála zachránit nepodaří, pokračujete do Bílého domu (White House) a na konci téhle stejdže dostanete další špatný konec.

Pokud jste se v tom trochu ztratili, tak ještě přehledně.

Easy:
1 -> 2 -> 3 -> 4 -> 5 -> špatný konec

Normal:
1 -> 2 -> 3 -> 4 -> 5 -> 6

-> pokud jste zachránili generála -> 7A -> dobrý konec
-> pokud ne, tak -> 7B -> špatný konec

Každopádně, hlavní pointou je, že tenhle nápad s různými konci je ve výsledku jen chaos a zbytečnost, která vám zabraňuje si hru pořádně užít.

Řešením je japonská verze hry, která se jmenuje Bare Knuckle 3. Ta, co se týče obtížnosti, je výrazně lehčí a nechá vás jít do šesté úrovně bez problémů. Obsahuje také různé věci navíc, které byly pro západní verzi vystřižené, včetně jednoho bosse, který vypadá jako stereotypní homosexuál. Jak vidíte, politická korektnost není doménou jen dnešní doby.

Mimochodem, co se týče postav, tak se z předchozích dílů vrátil Axel, Blaze a Skate. Adam z prvního dílu a Max z druhého tu nejsou. Zato je tu nová postava Dr. Zan. Lze si také odemknout pár tajných postav a jedna z nich je klokan Roo.

Za zmínku ještě stojí hudba. Ta je podivně chaotická, zvláštní, mnohdy bez výrazné melodie, zato s řadou výrazných zvuků. Dle wiki se tenhle styl jmenuje jungle. Je fakt, že se to k žánru docela dobře hodí, takže za mě je soundtrack v pohodě.

Tak, a to je vše! Já vím, já vím, mírně zmatená recenze, ale tohle je tak trochu mírně zmatená hra, takže jinak to dopadnout nemohlo. Není to špatné pokračování, ale druhý díl to podle mě nepřekonalo. Streets of Rage 3 obsahuje sice řadu dobrých nápadů a novinek, ale i řadu naprosto podivných rozhodnutí, které hru lehce sráží.