Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

V období letním se mnozí vydávají do exotických krajin zásobit se paprsky jižního sluce před nadcházející zimou. Třináctého července léta páně 2014 jsem i já doputoval na své místo vyvolené.Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

Hry jsou dnes hlavně zábava. Bylo to tak vždy? Asi ano, i když s počítačovými hrami z doby před dvaceti lety mám zajímavou zkušenost. Tak předně nejednalo se o pouhou zábavu. Nebyl to výhradně oddych.

V mnoha případech to vyžadovalo vložit víc než drahocenný čas a většina si to ještě dobře pamatuje. Chtělo to nejenom čtverečkovaný papír plný zmapovaných kobek, moře poznámek a astronomické účty za telefon poté, kdy vám kamarád vysvětloval jaké složení skupiny je nejlepší. Podstatné bylo hlavně sžití se se hrou do té míry, že přímo infikuje vaši mysl.

Lyramion si užil své. Po srážce s jedním ze svých měsíců se kontinent rozpadl na několik malých tu větších ostrovů. Na své dovolené se vžiji do postavy klučíka, který má hrdinství a dar/prokletí "you are the only One" v krvi. Umírající dědeček řekne co musí, rozdá pár úkolů, poskytne něco rad. Potud to vypadá na písničku už mnohokráte zapěnou. Kdybych tak věděl....

Ambermoon vás chce celého. Chce vaši trpělivost při nekonečných bojích probíhajících na tahy. Chce vaši maximální pozornost při zachycení podstatných informací z objemných konverzací. Chce váš orientační smysl při bloudění v otevřeném terénu i rozlehlých kobkách. Chce vaši bystrou mysl při řešení hádanek, občas nepatřičně tuhých. Ambermoon vyžaduje mnohé, avšak úsilí vynaložené k překonání útrap vám hra vrátí v podobě skvělého herního zážitku.

Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

Zde jsem hru považoval za téměř dokončenou. Jenomže Ambermoon.

Úkol zněl jasně. Najít Shandru. Najít Newlake. Kde začít? Kudy se vydat? Jsem sám a dobrou radu abych pohledal. Kupuji mapu a runovou tabulku. Hned je veseleji. A hurá do přírody. Ouvej. Na západě orčí banda - zpět. Severně poušť a v ní píseční ještěři - takže zpět. Hmm tak co takhle zkusit plavmo na jih. Topím se - znovu zpět. Na západě bylo k vidění.....

Je to boj, ale krásnej. Ambermoon a hry podobné vyžadují účast a úsilí. Neodehrává se pouze na obrazovce. Zapojit musíte tužku a papír a překládat runové písmo. Při prvním čtení vidíte jen kupu klikyháků, po x-tém překladu už ji téměř nepotřebujete. Z cizího se stane známé, úžasný zážitek. Přímo ve hře mapu nehledejte. Je třeba stáhnout obrázek a koumat, zapisovat koordináty míst (pokud tedy máte životně důležitý lokátor polohy). A protože jste poctiví hráči tvrdšího ražení, tak si mapu i tabulku nejdříve koupíte a poté je budete hojně užívat. Útrapy s tímto spojené mají za následek postupnou, o to však silnější imersi. Pak se těžko uniká.

Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

Tahové souboje vyžadují pozornost, trpělivost, vhodnou taktiku. Na fortunu nečekejte.

Během prvních soubojů netrefím nikoho a téměř nikdy. Až mám pocit, že něco je špatně. Pár banditů padne. Tuto fázi je třeba přetrpět a to doslova. V této době holím mouchám chlupy z prdelky čili přesnost dokonalá. Taky nejsem sám. Egil nabídl svůj um a ve věži se přidal Nelvin, mág. Hned se lépe dýchá. Neběhám jenom "po svých". Přibyl kůň, vor i loďka. A v chatrči čarodějníka najdu mluvící.....

Tahové souboje se ze začátku nesou ve jménu opruzu. Nacházíme se však ve zlaté éře herních RPG a hry měli určitou úroveň. Zvykejte si. Je to námaha, jako ostatně se vším. Co je asi nejzávažnějším atributem Ambermoonu jest neexistence deníku, zápisníku - zkrátka čehosi, kam byste si zapisovali důležité informace. Já to vyřešil "jadrně" - všechny rozhovory, důležitá oznámení, nápisy jsem ve WinUAE vyfotil a zřídil si deník vlastní. Na konci putování, vedle něhož vypadá Odysseovo bloudění jako lehká odpolední vycházka, čítá můj archiv 625 obrázků mapujících celý průchod hrou.

Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

Rozbřesk v Dor Kiredon začíná dřív než na Lyramionu. A vždy stojí za zhlédnutí.

Krajina je úchvatná. Hory, pouště, řeky, moře, neprostupné lesní království. Na hřbetu orla máme vše jako na dlani. Lebabova věž pro nás znamená výzvu. Stejně tak Snakesign. Nelvin vládne magii a nyní již nemá soupeře. Sabine přidá pomocnou a hlavně léčivou ruku. Leonara je světlonoš, Egil náš štít. Já a Valdyn podporujeme deštěm šípů.

Začínáte s jednou postavou a ruku na srdce - začátek bolí. Teprve s příchodem bojovníka a hlavně kouzelníka se boje stanou snesitelnější. Důležité je i postavení vašich členů. Vzadu střelci to dá rozum. Uprostřed tvrdé jádro. Pozor na potvory s kritickým útokem, jedna rána znamená okamžitou smrt. Na takové jsem vyzrál po svém. Umístil jsem na štít postavu s vysokou rychlostí, takže se vždy pohybuje jako první. Tímto "tancováním" jsem navázal pozornost nepříjemných protivníků a střelci z týlu dotyčné(ho) v klidu upižlali.

Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

Dětské krůčky. Dejte tomu pár měsíců....

Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

....a dojdete spásy.

Illien. Matthias, mistr strunných nástrojů, nás přivítal s podmanivými tóny své elfské harfy. Zmocnil se mne nadpozemský klid. Čas a prostor hrál pramalou roli v mistrově příbytku, v oáze blaženosti. Poslední struna se přestala chvět a Matthias přišel s šokující nabídkou. Harfu nám prodá. Za pořádný ranec přirozeně. Pyšně si odfrknu a velím k odchodu. Jen co dovřu vstupní bránu, přepadne mne zvláštní pocit - Matthiase nevidím naposledy.

Obraz sám nestačí. Sám jsem si byl ostudně málo vědom přínosu hudby ve spojení s obrazem. Věc se má tak, že hudba podstatnou měrou určuje atmosféru situace a vnímání dění na obrazovce. Hudbu Ambermoonu si nelze zprotivit. Je nádherná. Při svých toulkách po moři jsem si oblíbil zvláště tu jednu jedinou, jejíž tóny mi zní i měsíce po dohrání. Inu posuďte sami.

Mnohé by se dalo ještě napsat. O cestování v čase a prostoru, o příběhu rozměrů přímo gargantuovských nebo o prolínání se světy z minulých her Thalionu. Nechci příliš vyzrazovat, snad jen jedno slovo - Lionheart. A už dost. Pokud jste se ve čtení dostali až sem, tak vážně nechápu na co ještě čekáte. Co tu ještě děláte? Běžte a hrajte.

Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

I po nekonečných dunách nehostinného Moragu se mi bude stýskat.

Musím zpět. Nepatřím sem. Vím, že po návratu zpět budu vnímán jako blázen, zvlášť když začnu vyprávět o všem co jsem viděl, koho jsem potkal, co jsem se naučil. Nic nebude jako dřív. Lidé si často vyprávějí příběhy fantastických míst obývaných lidmi i bohy, bájnými stvůrami a hrdiny zachraňujících svět. Já jsem tam byl, ale vrátil jsem se zpět. Vše o čem čtete, dobrodružství o nichž sníte když usínáte jsem já viděl a zažil. Byl jsem tam....

Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky

Autor: yenda1

https://www.databazeknih.cz/uzivatele/yenda1-24688

Neutíkejte! Líbil se vám článek? Tak jej podpořte sdílením :)
Případně zvažte finanční podporu webu - přestane vás obtěžovat reklama ;)

Komentáře k:
"Ambermoon – cesta tam a nikdy zpátky"

  • tvl napsal:

    nekteri lide by meli vic studovat a min hrat hry, tu stylistika, tu otresna hrubka, ten text je uplne k nicemu

    • Bro napsal:

      Bro.
      Nene. Přestaň, radši mlč.
      Bro.

      • Sledge napsal:

        Nebudu ukazovat, ale dle IP adresy tento uživatel, který rád mění přezdívky či vystupuje anonymně, s podobně příkrými komentáři nešetří, ty nejhorší jsem myslím musel i mazat, nebral bych to moc vážně :)

        • P8j6 napsal:

          Uff. A to jsem se bál že tady budu za největšího cholerika co si vyfasuje ban, když jsem se tu cca před měsícem regnul a hned druhý nebo třetí muj post byl hatespeech na unity a javascript.
          Jsem rád že na tom ještě nejsem zas tak moc špatně :)

        • tvl napsal:

          Zde je pár chyb, pro ilustraci (nejsem učitel ČJ)

          1.
          psáno

          Po srážce s jedním ze svých měsíců se kontinent rozpadl na několik malých tu větších ostrovů.

          má být

          Po srážce s jedním ze svých měsíců se kontinent rozpadl na několik tu malých, tu větších ostrovů.

          2.
          psáno
          V období letním se mnozí vydávají do exotických krajin zásobit se paprsky jižního sluce před nadcházející zimou.

          má být
          V období letním se mnozí vydávají do exotických krajin, zásobit se paprsky jižního sluce před nadcházející zimou.

          Čárky ve větě jsou maličkost, ale chybí jich v textu opravdu HODNĚ.

          3.
          psáno
          hry měli určitou úroveň

          má být
          hry měly určitou úroveň

          Text díky tomu nemá valnou hodnotu. Snaha byla.

    • King_Marty napsal:

      To je jedna věc. Já jsem se z toho textu o hře jako takové mnoho nedozvěděl. Třeba nějaké pozadí tvorby hry, třebaže je to prostřední ze zamýšlené a nerealizované trilogie, že na Ambermoon nepřímo navazuje Albion (nad kterým hýkal Andrej dokonce ve dou číslech Score 29 a 30). Co třeba pozadí příběhu hry (jak se k tomu hrdina vůbec dostal, že musí zachránit další svět), co se ve hře technicky nezdařilo, hardwarové nároky (vím že to může znít směšně, ale konkrétně zde v “Realm of Sledge” se dobové stroje hodně řeší) atp.

      Tím nechci yendu1 odradit, od psaní dalšího textu, ale dát mu zpětnou vazbu.

      • Sledge napsal:

        Holt to není recenze, mě se to líbí jako takové melancholické dojmy z oblíbené hry, a být fanouškem žánru, k hraní by mě text rozhodně nalákal :)

        • King_Marty napsal:

          Však jak píšu, nechci ho odradit a má tam pár nápadů, které se mi zamlouvají. Kdyby to dotáhl do konce, byl by to počin co by mě donutil přidat řádek na nekonečný seznam “Zahrát, v lepším případě dohrát”.

          K hraní by mě tím taky nalákal, ale vybral bych si spíš ten Albion (krom toho taky jedna položka z mého výše zmíněného seznamu).

  • kunri napsal:

    Za mě parádní článek. Článek o hře, která nebyla jako dnes jen tupím běháním za mrkvičkou (čti neustálé ukazování směru a vodění za ručičku), kdy to nebyl jen špatně napsaný béčkový film, ve kterém jen občas nutně člověk mačká čudlíky. Ale článek o hře, do které musí člověk něco sám vložit, zapojit mozek, vnímat detaily, ale díky čemuž se z toho stává nesrovnatelný zážitek. Víc takových článků!

    Pro mě taková hra je slušný hardcore a zřejmě bych ju nedal. Ale přesně znám ty pocity, když stejně imerzivně na mě zapůsobil první Deus Ex (který jsem poprvé v životě hrál teprve v roce 2015), kde nebyl žádný ukazatel směru a člověk se musel orientovat podle prostředí. A kdy šlo dělat ve hře rozhodnutí ne jen blbým odkliknutím takové nebo makové odpovědi, ale samotným konáním ve hře. O tom hry mají být.

  • Pedro napsal:

    Keby som neskoncil hospitalizovany nikdy by som to nedohral ;) skvela hra.

    https://www.youtube.com/watch?v=9YLQGavZeOo

  • Ronoath napsal:

    Nadšení do té hry z článku úplně čiší. Tak to mám rád, byť jsem se až tak moc nedozvěděl o příběhu, což mě mrzí. Nicméně, jednu věc vím jistě – do takovéto “hardcore” hry se pouštět nebudu a má můj obdiv každý, kdo ano:-)

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)

SINTECH-SHOP.CZ