Dohráno – Raptor: Call of the Shadows

A to "dohráno" je v tomto případě skutečně umolousané a téměř až nečestné. Věc se má tak, že žánr shoot'em up, tedy raketkových stříleček, je se mnou tuze nekompatibilní. Pravděpodobně jsou k tomu nějaké lékařské důvody a moderní věda zatím neodhalila, v čem vězí problém, ale opravdu do mě spíše nacpete dušenou kapustičku, nejodpornější substanci na planetě, než mě donutíte dohrát hru tohoto typu.

Ne snad, že by mě to nebavilo, to pozor! Jen mě jednoduše příliš brzy hordy nepřátel udolají, stavy štítů klesnou k nule a blahodárná vylepšení nepřijdou dost rychle. A má raketka se zřítí k zemi s elegancí hořícího kura domácího. Takže fakt, že jsem byl schopen Raptora zvládnout aspoň na základní obtížnost "Rookie" nepovažuji za porážku, ale naopak za drtivé vítězství, které si zaslouží vyvěšené zástavy a oslavné chorály!

Prostě jsem starej a pomalej a nejde mi to! Přesto - chorálujte, hergot! :)

Jak už jsem psal, Raptor: Call of the Shadows je jeden z mála slušných zástupců žánru na platformě PC, tedy bavíme-li se o hrách pro DOS. V podstatě v tu samou chvíli, kdy PC získalo odpovídající výkon, a mohlo tak v oblasti 2D akcí předvádět to, co např. Amiga či Mega Drive, přišly 3D akce, FMV adventury, propracované simulátory atd., a 2D střílečky rázem působily poněkud omšele. PCčka a shmups se jednoduše minuli.

Takže fakt, že je Raptor derivát 100x viděného, je úplně irelevantní. Žebrák si nevybírá. A navíc je to derivát znamenitý! Fundovanou expertízu nechám jiným, ale pohledem laika má Raptor téměř vše, co by taková správná střílečka měla mít, a ještě něco navíc.

Audiovizuální zpracování je znamenité. Grafika je detailní a bohatá, skrolování je plynulé a místy se na obrazovce dějí věcí skutečně pekelné. Roztěkané oko až neví, kam zírat dřív. Do toho hraje řízná a FM syntézou tvrzená muzika, která je doprovázená libozvučnou výbušnou kanonádou všeobjímající zkázy ve jménu dobra! Eh, pardon, nějak mě to zmohlo... Občas jste dokonce oslněni krátkými, ovšem zdařilými animačkami.

Úplně perfektně je trefená obtížnost, odstupňování nemohlo být lepší. Na rookie si zahraje i takový ostrostřelec jako já (viz ilustrace níže)...

Sledge se snaží trefit stodolu. Kolorováno.

...zatímco veteran či dokonce elite potrápí i elitní vytvrdlíky z pixelových válek. Situaci velmi pomáhá, že nejde o zástupce nechvalně proslulé skupiny her, ve kterých zásah = smrt. Naopak, balancování štítů a jejich nákup jsou zásadními esy v rukávu nejapného pilota.

Říkal jsem nákup? Ano! Vylepšování vaší tryskové poletuchy je nezbytné a děje se dvojím způsobem. Buďto naleznete útočnou výbavu ve formě power-upů přímo v jednotlivých misích, nebo si vše potřebné jednoduše nakoupíte za peníze, které vám naskakují po explozivní eliminaci enemáků a mnohých pozemních cílů. Zbraní není mnoho, ale mají charakteristiky dost odlišné na to, aby všechny byly zajímavé a užitečné. Střílí vám to šejdrem? Zkuste laser s automatickým zaměřováním! Že je slabý? Kupte laser dopředný, ale o to ničivější! Je třeba rychleji likvidovat pozemní cíle? Máme v nabídce rakety vzduch-země. V útoku excelujete ale obrana vázne? Nakupte štítů, co se do stíhačky vejde! A tak dále...

Zajímavé je, že Raptor vám umožňuje s financemi do jisté míry podvádět, ale není to úplně zadarmo. Hra je rozdělena do tří sektorů (Bravo, Tango a Outer Regions), přičemž každý se skládá z několika vln, tedy misí. Mise létáte popořadě, nelze si vybrat konkrétní, ale z aktuální mise lze kdykoli utéct. Jednoduše zmáčknete ESC a vezmete roha. Všechny sebrané power-upy vám ale zůstanou. Ocitnete-li se ve finanční tísni, lze tedy vysledovat misi, která má nějaký šikovný power-up hned na začátku, do zblbnutí jí opakovat a nasbírané předměty prodávat. Má to ale háček - opakovaným misím roste obtížnost. Bossové jsou tužší a nepřátelských raketek je víc. Taktika je to tedy legitimní, ale nebezpečná.

A jsou tu ještě dvě drobnosti, která při hraní pomáhají. 1) Dříve, než na vás z horní části obrazovky nalétne nepřátelské plavidlo, vidíte jeho stín. Rozdíl sice činí jen zlomek vteřiny, ale i ten může rozhodnout. 2) Jsme na PC, takže můžete ukládat. Když se něco krutě nevyvede, není problém načíst předchozí save a zkusit to znovu, třeba s jinou výbavou.

Takže shrnutí: super grafika, výtečné audio, parádně trefená obtížnost a plynule odsýpající a navýsost zábavná pekelná vřava. Kde jsou nějaké ty mušky? Nebojte se, i mušky máme!

Na konci každé úrovně vás čeká boss, v pozdějších úrovních potkáte i minibosse. Design bossů i minibossů je bohužel nic moc - po vizuální stránce vypadají ohromně, ale vzorce jejich útoku jsou nenápadité a na jedno brdo. Prostě vás ničím nepřekvapí a upřímně řečeno vás většinou ani nemají šanci nějak výrazněji ohrozit. Jednou jedinkrát mě boss dostal, a to když se vynořil ze země a já neměl na palubě nic, co by účinně střílelo na pozemní cíle. Muška číslo dvě - výrazně mi chybí multiplayer, úplně by stačil hot-seat s dvojicí raketek, implementace něčeho podobného by určitě nebyla extra obtížná.

Ale vzato kolem a kolem, bytelně jsem si zastřílel! Dokonce si myslím, že čas byl k Raptorovi výjimečně milostiv a pominete-li grafiku poplatnou době, zahrajte si ho dneska stejně dobře, jako před těmi 26 lety, kdy poprvé vyšel. A kdo ví, možná se díky Raptorovi, povzbuzen relativním úspěchem, pustím i do obou dvou zbývajících slušných DOSových "šmupek", kterými jsou Tyrian a Stargunner :)

TIP: Podívejte se, jak vypadal RAPTOR ve vývojové verzi, viz Mercenary 2029, když Raptor ještě nebyl Raptorem.

P.S. Samozřejmě jsem to po dohrání na rookie zkusil i na obtížnost veteran. Nechci říct, že jsem shořel jak papír, ale... shořel jsem jak papír.