Saboteur – jedna starší textovka

V devadesátkách jsem občas hrával textové adventury. Namátkou třeba Stíny noci, Muzeum mrtvol... anebo Saboteur. "Textovky" byly zajímavý herní žánr, protože koneckonců vznikly téměř na počátku herní historie a postupně se z nich vyvinuly point and click adventury.

Nehledě na to, že to není úplně herní žánr. Existují knížky, nazývané gamebooky, kde si čtenář může zvolit, jak chce, aby příběh pokračoval. Jsou knihy, kde na konci kapitoly máte na výběr nějaké možnosti a číslo strany, na kterou je třeba přetočit. Textovky mohou mít také možnosti, kde si čtenář/hráč volí, jak si přeje, aby děj pokračoval.

Později se však tento typ her stal kapku složitější a nešlo jen o volby, kudy se má děj vydat. Začalo to víc připomínat pozdější adventury, protože pomocí příkazů jste se mohli pohybovat přes různé lokace, zkoumat objekty, sbírat předměty, ty pak někde použít pro další postup, a tak dále.

Saboteur už je velice blízko point and click adventuře, protože se ovládá celý myší, žádný "jdi na sever" příkazy. Uživatelské prostřední (GUI) obsahuje tlačítka ve stylu "prozkoumej" a "seber" a "jdi", což v menu na pravé straně vypíše seznam aktivních věcí v lokaci + to, co má člověk v inventáři.

Saboteur – jedna starší textovka

Každopádně mě tato hra bavila jakožto malé dítko, a tak nějak mi sedl intelektuální humor, který se v ní vyskytuje. Nedávno jsem se začal učit programovat a během toho jsem si na Saboteura vzpomněl. Říkal jsem si "V čem je asi naprogramovaný?" a "Co kdybych taky vytvořil nějakou jednoduchou textovku?" a nakonec "Co kdybych zjistil, kdo byl autor, abych ho poprosil o zdroják?"

Odpověď na první otázku je prakticky už v intru. Hra je naprogramovaná překvapivě v Pascalu, což mi přijde skoro neuvěřitelné. Měl jsem Pascal asi dva semestry na strojárně a neumím si představit, že by v tom někdo vytvořil něco jako Saboteur, ale jak se zdá, tak na začátku devadesátek se ten jazyk celkem používal.

Každopádně autorem hry je Pavel Pospíšil. Kontakt se mi na něj nepodařilo najít (email nefunguje a na Facebooku jsou Pavlů Pospíšílů desítky), ale podle všeho studoval na Slovanském gymnáziu v Brně. Když jsem to hrál jako malý kluk, prostředí ve hře, jsem si představoval tak nějak abstraktně, neurčitě, ale když jsem zjistil, že je to TOHLE gymnázium, už si lokace při hraní neumím představit jinak, než Slovaňák a okolí (hlavně proto, že to tam dobře znám).

A ano, tato textová adventura se odehrává z velké části na gymnáziu a v okolních ulicích. Prakticky to začíná intrem, kde se dozvíme, že máme jistou neurčitou misi a následně se octneme před budovou gymnázia. A pak už je to na nás. Můžete se vydat dovnitř, nebo třeba do blízkého parku, okolních ulic a tak dále.

Texty mají překvapivě docela vysokou úroveň. Není to sice laterální dílo století, ale popisy jsou celkem zábavné a barvité. V každé lokaci je všudepřítomný absurdní humor, a některé popisy jsou vtipné i téměř po třiceti letech. Namátkou třeba vlezete do bytu školníka, tam do koupelny a následuje popis: "Na podlaze koupelny jsou kachličky, na stěnách jsou taky kachličky a uprostřed stojí školník a na něm jsou také kachličky. Jen malou škvírou mezi kachličkami na mě kouká."

Ve školní tělocvičně hrají vodní pólo a když otevřete dveře, všechna voda vyteče a vy se utopíte (game over!), na půdě školy je létající talíř (bude hrát důležitou roli), telefonní budka poblíž gymnázia poletuje tři metry nad zemí a je nutné nejdříve vlíst do kanálu a vypnout přístroj na vyrušení gravitace (slovenské výroby), na školních záchodcích žije trpaslík a tak dále. Některé vtipy jsem však moc nepobral, protože se jedná pravděpodobně o různé inner jokes, které znají jen ti, kteří v té době na onom gymnáziu studovali.

Mimochodem, na stejném gymnáziu studovali také tvůrci Tajemství oslího ostrova a hra tam částečně také vznikala. V Saboteur se také vyskytuje menší sneak peak. Když vlezete do počítačové učebny, tak hlavní postava zmíní, že tam všichni hrají Saboteura, ale pár lidí hraje Tajemství oslího ostrova. :-)

Saboteur – jedna starší textovka

Jestli bych tomu měl něco vytknout, tak fialové písmo je zvláštní volba. Řešení některých questů je příliš obtížné a bez návodu bych na spoustu věcí nepřišel ani za sto let. Během hry na několika místech můžete umřít a nastává game over. A co je ještě horší, tak na pár místech se to dá totálně pokazit, že už to nejde vůbec dohrát, na což vás hra nijak neupozorní a vy můžete trávit hodiny bez řešení. (I tady je jistá podobnost s Tajemství oslího ostrova). Namátkou třeba máte šroubovák, který musíte někomu dát, ale ještě před tím s ním je nutné přišrouboval splachovadlo na WC. Když ho darujete ještě před tím, máte smůlu a nezískáte železnou tyč.

Tak jako tak jsem si Saboteura skvěle užil. Humor mi celkem sedl, styl v jakém je to napsané je také cajk. Myslím, že prostředí gymnázia má jisté kouzlo. Taktéž je to velice dobová záležitost a člověk z toho ten rok 1993 autenticky cítí, což je rozhodně také plus.

Autor: Pollux

Milovník starých her, hlavně Doomovek a série Castlevania. Dělám mapy pro Doom II, Heretica a Hexena.

Líbil se vám článek? Podpořte jej sdílením :) Případně zvažte finanční podporu webu.

Komentáře k:
"Saboteur – jedna starší textovka"

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)