Strife – mírně opomíjený Doom-klon

Myslím, že Strife je v rámci her, které běží na Doom enginu, taková černá ovce rodiny. Možná je to tím, že vyšel trochu později, kdy už byl tenhle engine malinko zastaralý. Anebo to má možná zcela jinou příčinu. Těžko říct. Ale zkrátka mám pocit, že se téhle hře nedostává tolik pozornosti jako jiným Doom-klonům. Dokonce i Heretic a Hexen mají aktivnější komunitu a vzniká kolem nich výrazně více projektů.

Je to možná nefér, protože Strife rozhodně není špatný.

Děj se odehrává ve vzdálené budoucnosti, kdy na svět spadl obří meteorit a nadělal veliké škody. To však není všechno. Do světa totiž vypustil smrtící virus, který zabil miliony lidí. Na některé jedince měl zvláštní účinek - začali totiž slyšet hlasy, které jim přikázaly, aby vytvořili nový řád světa. A tak vznikl řád zvaný The Order, který nastolil krutovládu nad zbytkem přeživší populace. Zbytek populace se ovšem nedal a založil odboj jménem The Front.

Hlavní hrdina, za kterého budete hrát, se k The Front připojí a začne pro ně plnit různé úkoly. Jeden z hlavních úkolů bude najít všechny díly tajemné mocné zbraně jménem Sigil. Možná proto je celý název hry Strife: Quest for the Sigil. Některé zdroje každopádně uvádí, že se to jmenuje Strife: Trust No One, což je zřejmě způsobené tím, že je to napsané přímo na krabici s hrou. Ale těžko říct. Jak jde vidět, ani s oficiálním názvem titulu se nedá nikomu věřit.

Ač je to hra běžící na Doom enginu, přináší řadu technologických vychytávek, které jej posunují ještě malinko dál, než to kdy dovedl Hexen. Ale hlavně už to není jen tupá akce, ve které musíte rozstřílet vše, co se hne.

Je tu řada NPC postav, se kterými lze vést dialog, plnit pro ně úkoly a tak dále. Někdy si také můžete vybrat, kterým směrem se má příběh vydat. Postava X vám řekne, abyste zabili postavu Y, a postava Y vám řekne, abyste zabili postavu X. A je na vás, které postavě budete důvěřovat, a kterou zabijete. Volba ovlivní další směřování zápletky. To také může vést ke specifickému konci. A ten Strife neobsahuje jen jeden, ale rovnou tři (špatný, neutrální a dobrý).

Též jsou tu RPG prvky, kdy si můžete vylepšovat kapacitu zdraví a zbraní. Zbraně, munice, zbroj a zdraví se také dají dokupovat v různých obchodech.

S tím vším jde také ruku v ruce fakt, že Strife je de facto open-world hra. Není open-world jako třeba Gothic nebo série Elder Scrolls. Nicméně tak, jako v Hexenovi byly huby a mezi levely se dalo pohybovat za pomocí portálů, ve Strife je v podstatě jeden veliký hub a mezi jednotlivými levely jsou tu místo portálů zcela plynulé přechody. To znamená, že tu máte město a vejdete do nějaké budovy (třeba skladiště). Jakmile projdete dveřmi, skladiště se načte jako nová mapa. V podstatě není problém se z poslední mapy vrátit na úplný začátek (je to však docela štreka :)).

Všechny tyhle prvky jsou na poměry roku 1996 docela obdivuhodné. O tom, že se jednalo o dobré nápady, svědčí i fakt, že se celá řada aspektů začala ve hrách používat běžně do dnešních dnů. Například i takový oblíbený Zaklínač z dnešní doby obsahuje možnosti morálních voleb, několik různých konců a podobně.

Pod povrchem těchto novinek je to však stále doomovka, kde procházíte různé mapy, hledáte tlačítka a kosíte skupinky nepřátel. Ač se to jako Doom-klon nehraje špatně, místy se to snaží být možná až příliš originální.

To se týká především zbraní. Hereticovi všichni vyčítali, že jeho zbraně až příliš příliš kopírují Doom a jsou to vlastně jen fantasy ekvivalenty. Strife však ukazuje, že originalita může být spíše na škodu. Kupříkladu je tu granátomet, kterým tak na 50 % odpálíte spíše sami sebe než protivníky. Je opravdu nutné se s ním naučit zacházet. Pak je tu plamenomet, což je sice docela silná hračka, ale plive oheň takovým stylem, že i tady je nutné si to trochu osvojit.

Co se týče nepřátel, jsou docela nebezpeční a schopní. V roce 1996 už byla valná většina hráčů, co se týče doomovek, dostatečně zkušená a měli v malíku všechno to uhýbání před firebally a zvykli si na mouselook. Tvůrci to dobře věděli, a proto zakomponovali spoustu protivníků, kteří jsou neskutečně rychlí a přesní. Dokonce i boss fighty jsou docela tuhé.

Originalitu u zbraní bych ocenil menší, zato originalita u nepřátel tu podle mě sedí dobře.

Kdybych měl Strife něco vyčíst, tak je to fakt, že na několika místech se dá zkazit tak, že už nejde dohrát. Za prvé, ve vesničce na začátku nesmíte spustil žádný alarm, ani zabít žádnou postavu. Jakmile se tak stane, začne se tam donekonečna teleportovat hromada vojáků. Nejen že nemáte šanci tyhle vlny přežít, ale také se uzavře vstup do několika důležitých budov.

Též je tu třeba předmět, který si vyloženě říká o to, abyste ho sebrali, protože vypadá důležitě. Takový hezký kalich. Jenže jakmile ho seberete, některé postavy se s vámi nebudou chtít bavit, a může se tak stát, že už nesplníte určité příběhové úkoly.

Obojí se však vyskytuje na úplném začátku, kdy případné pokažení a nutnost rozehrát to celé znovu tolik nevadí. V dalším průběhu hry se takové věci už moc nevyskytují a pokazit se to téměř nedá. Naštěstí.

Strife je rozhodně skvělá akce! Osobně bych řekl, že zraje jako víno. Když jsem ji hrál před lety poprvé, tolik mě nezaujala. Napodruhé už mi přišla lepší, ale pořád nic moc. Teprve napotřetí jsem si začal všímat, že to má řadu předností, díky kterým je Strife celkem kvalitní dílo. Navíc je značně nespravedlivě opomíjeno. Můžu tedy doporučit všem, co této hříčce ještě nedali šanci.

Na GOGu se navíc dá sehnat The Original Strife: Veteran Edition, která přináší různá technologická vylepšení. Blur a bloom efekty, vyšší rozlišení a další. Ne že by to Strife potřeboval, ale rozhodně to je zajímavý bonus.