Blood II – jak si vede po letech?

První Blood je dnes už naprostá klasika a možná jedna z nejlepších FPS her devadesátých let vůbec. O pokračování Blood II: The Chosen se moc často nemluví a hodně lidí spíše předstírá, že neexistuje. Ale proč? Proč jen při pouhé zmínce o jeho existenci nastane trapné ticho?

Odpověď je jednoduchá... Když v roce 1998 lidé z Monolith na Blood II pracovali, malinko nestíhali a blížil se termín vydání. A najednou byl tu! Vydavatel GT Interactive chtěl vydání stihnout ještě před Vánocemi a tak na Monolith hodně tlačil. Monolith ale vysvětlil, že hra není hotová a potřebovali by ještě několik měsíců na pořádný betatest, bugfixing a tak vůbec. GT Interactive jim na to ale řeklo: „Prostě to vydejte, jak to je, LMAO.“ A z toho, prosím pěkně, vyplývá všechno, co potřebujete o Blood II vědět.

Já jsem hrál Blood II už někdy před patnácti lety a tehdy na mě neudělal příliš hezký dojem. Vlastně jsem si tehdy řekl, „že tenhle sh*t už nikdy v životě hrát nebudu.“

Ale protože jsem recenzent profík, který pro High Voltage udělá první poslední, obětoval jsem se a rozhodl jsem se mu dát zase šanci. Navíc jsem zjistil, že na Steamu stojí něco lehce přes sto korun. Nuže, koupil jsem ho, nainstaloval patch a Voodooo wrapper, aby mi hezky šlapal na Windows 10 a pustil se do hraní.

Celou hru jsem proběhl za jeden den, (cca za 4 hodiny... to jsem nevěděl, že je Blood II tak krátký) a teď vás možná šokuju tím, co řeknu. Blood II je nedokončený, zabugovaný, neotestovaný, neoptimalizovaný, nevybalancovaný, ale... ale... ale mimo tyhle technický věci je vlastně úplně v pohodě. Šílený, co?

No vážně! Kdyby to v Monolith dotáhli do konce, byla by to hrozně fajn hra. Mě to vlastně docela bavilo. Hlášky hlavního hrdiny jsou vtipné stejně jako v prvním díle a celkově tam ten humor sedí. Level design je funkční, atmosféra na některých místech si mě získala a celkově prostě OK. O to víc mě štve, že to zabíjí jenom a jenom technické problémy.

Každopádně popořadě - o čem Blood II vůbec je? Zatímco první díl se odehrával roku 1928, druhý díl je zasazen do budoucnosti - konkrétně do roku 2028. V prvním díle jste hráli za chlápka jménem Caleb, jeho úkolem bylo zničit fanatickou sektu známou jako Cabal, která uctívá boha Tchernoboga. V druhém díle tahle sekta stále existuje, ale tentokrát ve formě velké korporace jménem CabalCo a řídí ji jistý Gideon. Caleb se tedy opět vrací na scénu a musí tuhle korporaci v čele s Gideonem zničit - toť vše.

Zajímavé je, že můžete hrát za více postav. Kromě Caleba jsou na výběr ještě Gabriella, Ishmael a Ophelia. Za kterou postavu budete hrát je víceméně jedno a nemá to na hru téměř žádný vliv. Nechápu, proč to prostě nevystřihli a nezaměřili se jen na Caleba. Vždyť přece neměli čas a nestíhali, ne?

Co se týče faktu, že je to nedokončená a neotestovaná hra, přemýšlím, jestli konstatovat tenhle fakt pro potřeby téhle recenze bohatě stačí, nebo by stálo za to jednotlivé problémy rozebrat dopodrobna. Inu, rozhodl jsem se, že je přece jen trochu rozpitvám, ale spíše v bodech:

• Hra se občas vůbec nespustí a samozřejmě v každém levelu musí aspoň 1x někde crashnout nebo zamrznout tak, že ji budete muset killnout v task manageru ve Windows.
• Občas se budete zasekávat o „vzduch“.
• Občas projdete stěnou „mimo mapu“.
• atd.

Mnohem zajímavější je ale to, že je hra nedokončená. Nevyskytují se jen problémy způsobené tím, že by programátor psal nějaký kód a něco se tam nepovedlo. Ne, tady je naprosto cítit, že daný kód není napsaný vůbec a prostě neexistuje. Pár příkladů:

• Narazíte na dřevěnou bednu a rozhodnete se ji rozsekat nožem, abyste zjistili, co je vevnitř. Sekání do bedny je ale stejné jako sekat jen tak na prázdno. Tj. úplně chybí nějaký feedback, díky kterému byste měli pocit, že sekáte do dřeva. Chybí zvukové, ale i jiné efekty, (třeba nějaké piliny dopadající na zem).
• Když vám dojde munice, zbraň prostě přestane střílet. Normálně byste očekávali, že ji hlavní hrdina rychle vymění za jinou nabitou zbraň, nebo se třeba ozve cvak, které vás upozorní, že už nemáte čím střílet, ale místo toho zbraně nedělají prostě vůbec nic. Několikrát jsem se i ulekl, že mi přestala fungovat myš a začal ji kontrolovat.
• Na stěně je tlačítko, které přivolává výtah. Jeho stisknutí funguje OK - skutečně přijede výtah. Nicméně opět chybí nějaký feedback, protože stisknutí tlačítka neudělá žádný zvuk, nijak se nerozsvítí, nezmění texturu a ani se nezasune do zdi. Prostě nic.
• Atd. atd. atd.

Takže jak vidíte - některé věci v té hře prostě kompletně chybí, protože je nikdo nevytvořil a neexistují. Nebyl už čas.

A poslední věc je, že je Blood II špatně vybalancovaný co se týče obtížnosti. Na nejlehčí obtížnost je celá hra v podstatě procházka růžovým sadem a téměř všechna monstra zabijete na jednu ránu z pistole. Oproti tomu na prostřední obtížnost už je to brutálně nehratelné, protože všichni na jednu ránu naopak zabíjí vás.

Algoritmus, který vyhodnocuje poškození, celkově funguje nějak zvláštně, protože někdy do monstra střelíte pistolí a ono umře, ale jindy to samé monstrum snese až dva zásahy z raketometu.

Kdybych měl zmínit i nějaké problémy netechnické povahy, tak tu mám jednu čistě designovou věc. Inu, občas je nutné sbírat přístupové karty či klíče, abyste s nimi následně odemkli nějaké dveře poblíž. Přístupové karty však často nejsou skoro vidět a téměř všechny jsem úspěšně přehlédl a našel je až na desátý pokus ve spolupráci s online návodem a Youtube.

To se dá ještě přežít, ale v jedné z posledních misí se level designer rozhodl hráče trochu potrollit a schoval přístupovou kartu pod jeden stůl ve velké open-space kanceláři. A to mu ještě nestačilo, takže pod jiný stůl schoval tlačítko, které otevře průchod poblíž. Ne, to není secret, ve kterém najdete bonus, ale průchod, který musíte regulérně pro dokončení hry najít. Tady už výmluva, že tvůrce tlačil čas neplatí, protože tu byl naopak čas INVESTOVÁN, aby vzniklo něco otravného, co zkazí náladu.

Poslední věc, o které jsem chtěl mluvit, jsou některá monstra, která Caleb na své cestě může potkat.

Víte, já opravdu, ale opravdu nemám rád monstra, která skáčou na obličej. Facehugger z Aliena je jedna z nejděsivějších věcí z mých nočních můr.

V Blood II se vyskytuje monstrum jménem Bone Leech, což je malý parazit, který vydává podivný mlaskavý cvakavý zvuk, zcela nečekaně vám skočí na ksicht a začne sát krev. (Nebo spíše kostní dřeň, soudě dle názvu?) Údajně by měl jít odstranit z obličeje tak, že budete opakovaně mačkat USE, ale mně to nefungovalo, takže jsem rovnou dával quick load. Samozřejmě jsem se tak na 99 % ulekl (a málem i pocvrkal), když mi to z ničeho nic skočilo na xicht. Kromě toho je tenhle parazit malinký, není skoro vidět a level designeři se ho rozhodli dát úplně všude do každého levelu, téměř za každý roh.

To není všechno. Také se vrátila "ruka" z prvního dílu. Ano, ruka, co chodí po prstech, snaží se vám skočit na krk a uškrtit. Prostě další neuvěřitelně otravná věc! Někdy si také jen tak lehne na zem a ukáže prostředníka. Potvora.

A to pořád není všechno. Též se zde vyskytuje malý červený pavouček jménem Thief. Tohle je definitivně ta nejhorší věc vůbec. Absolutní pure evil! Že je někde poblíž dovedete poznat podle toho, jak cvaká kusadlama. Jen to slyším, sevře se mi žaludek hrůzou. Má výbornou schopnost se nečekaně objevit, skočit vám na ksicht a ještě u toho vydávat děsivý písklavý zvuk. Když vím, že je někde za rohem, tak tam pro jistotu našiju granáty a pár raket z raketometu. Kdybych měl atomovku, hodím ji tam taky (pro jistotu).

Nejsem si jistý, jestli si na tahle monstra mám stěžovat. Absolutně jsem je všechny nenáviděl, ale jestli záměrem tvůrců bylo mě vyděsit, tak se jim to podařilo na jedničku.

The Nightmare Levels

Později také vyšel datadisk The Nightmare Levels, který přinesl pár nových levelů a celkově se snaží tlačit nostalgii, protože se vrátily některé věci z prvního Bloodu. Vrátili se mniši v hábitech a také některá prostředí (např. cirkus JoJo, apod.). Nostalgie je sice OK, ale zase tak z ní nadšen nejsem, když tenhle datadisk zároveň zdědil i všechny technické problémy Blood II a tvůrci nijak nevyužili čas navíc k tomu, aby je aspoň trochu opravili.

Nicméně celý datadisk je hodně krátký (cca 1 hodina hraní - pět levelů celkem) na to, abych si utvořil nějaký pevný názor. Jako jo, jsou to fajn levely, ale to je tak vše.

A tím se dostávám ke konci, takže nezbývá, než celý Blood II nějak shrnout. Jsem rád, že jsem si Blood II znovu zahrál, protože na mě udělal daleko lepší dojem, než před lety a vlastně si myslím, že je to v pohodě střílečka. O to víc mě štve, jak GT Interactive prostě zahodilo veškerý potenciál Blood II a vidina zisku je dotlačila do příliš brzkého vydání. Ve výsledku ani ten zisk neměli, protože dobové recenze hru strhaly a mezi hráči se to rozkřiklo. Je to škoda, protože celkově to není špatná hra, ale je to prostě betaverze, kterou nikdo nikdy neodtáhl do konce.