Carmageddon II – závodní hra v uvozovkách

Osobně jsem se nikdy nezajímal o auta, což je trochu divné. No vážně! Je to divné! Když jsem chodil na základní školu, spousta mých spolužáků byla posedlá auty. Neustále řešili tuning, a tak jsem pravidelně slyšel útržky rozhovorů o tom, jak by do tohohle auta nacpali nitro, tomuhle by slušelo pořádný křídlo a tomuhle zase modrý podsvícení. S tím jde ruku v ruce fakt, že mě nikdy moc nebraly závodní hry.

Existuje však jedna výjimka a tou je závodní hra Carmageddon II: Carpocalypse Now. Možná je to proto, že je to závodní hra, kde to „závodní“ by mělo být ve velkých uvozovkách. Navíc jsou tu jisté důvody, proč tohle dílo opravdové milovníky aut úplně neuspokojí, jako třeba fakt, že tu nejsou reálná auta, nýbrž různá rádoby humorná vozítka. Je tu auto, co má ke kapotě připevněnou gilotinu. Dalšímu trčí ze světel ostré bodce. Jedno má vepředu nainstalovaný vrták. A některá auta ani auta nejsou, protože se závodů mohou účastnit i různé traktory, monster trucky, autobusy a dokonce i jeden vrtulník.

Jak vidíte, Carmageddon sám sebe nebere úplně vážně.

Zmínil jsem, že je to závodní hra v uvozovkách. A ano, je to závodní hra, kde se závodí jen tak na oko, mrk mrk, ale ve skutečnosti jsou to spíše destruction derby. Ale k tomu se ještě dostaneme a na chvíli u toho závodění zůstaneme.

Je zcela možné normálně závodit. Carmageddon se však malinko liší od závodních her typu Need for Speed. Největší rozdíl je jistá míra volnosti, jelikož jednotlivé tratě nejsou ani tak tratě, jako spíše takové mini open-world lokace, kde si můžete dělat téměř, co chcete. V každé této lokaci je pak závodní trať, kde můžete, ale nemusíte závodit. Trať obsahuje několik checkpointů, což jsou takové brány, které na sebe navazují a vy jimi musíte projet, aby se vám započítal celý jeden objezd. Každá trať je ještě zvýrazněná na mapě v případě, kdybyste si nebyli jistí, kudy máte jet. Kromě toho jsou kolem silnic postavené takové trojhránky se šipkami, které vám ukazují cestu.

Vyhrát závod je jeden ze způsobů, jak úspěšně dokončit danou misi. Druhý způsob je ten, že všechny své soupeře prostě a jednoduše zabijete. Nutno podotknout, že tenhle způsob nad tím prvním z celé řady důvodů zvítězí. Za prvé, někteří soupeři sami od sebe začnou provokovat a útočit na vás místo toho, aby závodili. Za druhé, závodění je strašná nuda (a někdy je nutné až 8 objezdů, což je absolutní vopruz). Za třetí, některé druhy vozidel (autobus, traktor, monster truck), se ani fyzicky nevejdou do checkpointu, čili nemohou se účastnit závodů, byť by po tom třeba toužily.

Mimochodem, hned při hraní první mise si jistě povšimnete, že všechny lokace, jsou plné lidí - chodců - a vy je můžete přejet. Chápejte, stařenka se snaží, chudák stará, dostat přes přechod, ale následně se objevíte vy a brutálně ji rozmáznete tak, že vaše kola budou zanechávat krvavé stopy ještě další dva kilometry. Když o tom tak přemýšlím, možná jsem měl tímhle faktem celou tuhle recenzi začít, protože celá hra je v podstatě známá „přejížděním lidí“ (a zvířat) a dobové herní časopisy prakticky neřešily nic jiného, než jen to, jak je to brutální a násilné. Není divu, že už jako malý kluk jsem Carmageddonu často přezdíval: „Ta hra, ve které můžu přejíždět lidi!“ A funguje to i opačně - tj. když někdo řídí jako prase, říkáme mu: „Hej, jeď normálně! Tohle není Carmageddon!“

Na druhou stranu, s větším časovým odstupem, kdy Carmageddon znám mnoho let, si myslím, že přejíždění chodců není to nejdůležitější, ačkoliv je to jedna z prvních věcí, která vás na tom celém zaujme.

Zmínil jsem, že jeden ze způsobů, jak splnit misi, je vyhrát závod. Druhý způsob je zabít všechny protivníky. Že neuhádnete třetí způsob? Ano, ten třetí je, že zabijete úplně všechny chodce (a zvířata) v dané lokaci. Tak jako tak, nejspíše se budete snažit o druhý způsob, protože jak jsem už řekl, závodění je strašná nuda. Zabíjení chodců zní jednoduše, ale v každé lokaci je jich kolem tisícovky a pozabíjet je všechny je úmorná zdlouhavá dřina. A všechny je ani nenajdete, protože na mapě nejsou vidět (jen s power-upem) a často jsou také na místech, kam se dost špatně dostává.

Rád bych se ale konečně dostal k tomu nejdůležitějšímu. Nejdůležitější je pochopitelně to, jak probíhají jednotlivé „závody“. Klasika - začínáte na trati a s vámi několik dalších spolujezdců (obvykle 8 až 10). Pořadí je zcela náhodné, čili můžete stát vepředu, vzadu, uprostřed, kdekoliv.... Tak jako tak začne odpočet... tři, dva, jedna, START! Všichni vystřelí kupředu!

V tuhle chvíli si všichni vaši soupeři naivně myslí, že se závodí. Obvykle se to však hodně rychle zvrhne do naprostého masakru. Dvě auta se čelně srazí, vzduchem lítají střepy a kusy plechů. Jeden nabere druhého na kapotu ze strany a vrazí s ním při plné rychlosti do zdi. Jeden trefí sloupek a auto se mu rozpůlí, přičemž každá půlka letí jiným směrem. Jedno auto se zoufale snaží ujet, ale další dvě ho sejmou z obou bočních stran, čímž ho rozmáčknou na placku. Je to drsný, je to násilný... A hlavně je to kurevsky zábavný! Je to vodvaz. Je to jedna z mála her, kde se fakt můžete pořádně vyblbnout! A to všechno ještě podtrhuje soundtrack od Iron Maiden.

Jinak je celá hra trochu nefér, protože na rozdíl od ostatních protivníků můžete své auto nechat opravit. Stačí stisknout backspace (defaultně) a všechny chybějící části vašeho auta se zase znovu vrátí na své místo, pomačkané plechy se srovnají a hořící motor... přestane hořet. Navíc máte k dispozici jeřáb (defaultně insert), který vás vrátí na kola v případě, že převrátíte na střechu nebo se někde zaseknete.

Obojí pochopitelně stojí peníze, ale to nevadí, protože je dostáváte za skoro všechno, (třeba když někoho sejmete, přejdete chodce a tak dále). Za peníze si na konci jednotlivých misí také můžete kupovat další auta, ale ta hodně dobrá jsou drahá a ta levnější nejsou lepší, než to, které máte od začátku.

Carmageddon II má na svou dobu obdivuhodně pokročilý engine, kde je velice realistická fyzika, díky čemuž je celá hra neuvěřitelně zábavná. Jednotlivé kusy aut a plechy lítají vzduchem a tak dále. Stejně tak chodci, když je přejedete. Též se mi líbí, že je tu na svou dobu celkem propracovaný model poškozování aut. Tam, kam trefíte soupeře, přesně tam se mu promáčkne plech. Můžete komukoliv urazit kolo nebo ho nabrat na kapotu a odtlačit na roh budovy, čímž se doslova rozpůlí. Ono to má tedy i svou nevýhodu, protože některá auta mají takový bizarní tvar, že je velice obtížné je zničit.

Zajímavé je, že všechny vaše soupeře musíte opravdu, ale opravdu těžce poškodit. Pouhé zmačkané plechy či vysypané tabulky skla nestačí. Dokud vašemu soupeři „v závodu“ neexploduje motor, stále se považuje za živého (byť je třeba natolik rozmačkaný, že už není ani schopný jezdit). Zabít všechny je trochu pracné, ale paradoxně to dělá celou věc mnohem zábavnější.

Zábavné jsou také jednotlivé lokace, které jsem sice zmínil už několikrát, ale stále je v podstatě nepopsal dopodrobna. V Carmageddonu je hromada lokací jako město, vesnička v horách, poušť, lunapark, letiště, letadlová loď a tak dále. Do každé se vrátíte hned několikrát (obvykle až 3x), přičemž trať v téhle lokaci vede pokaždé jinudy. Jednou se také do každé lokace vrátíte splnit nějaký úkol. A ano, jednotlivé mise jsou rozdělené na skupiny po čtyřech, kdy první tři mise jsou prostě normální „závod“ a čtvrtá mise je obvykle úkolová, kde dostanete nějaký quest.

Tyhle úkolové mise jsou docela zajímavé a stojí za zmínku. Jedna z prvních se odehrává ve městě a úkolem je zničit všechny antény a satelity na střechách. Další je třeba zasazena do pouště a vy tam musíte odpálit všechny ropné vrty. Prostě se to nese v podobném duchu jako GTÁčka.

Kdybych měl také zmínit něco, co se mi na Carmageddonu II moc nelíbí a myslím, že to nefunguje tak úplně dobře, tak jednoznačně čas. Ve hře běží otravný čas, je ho málo a hodně rychle vyprší. Možná se ptáte: „O čem to sakra mluvíš? Je to závodní hra, takže pochopitelně tam poběží nějaký čas, ne?“ V jednotlivých „závodních“ misích je čas docela v pohodě, protože ač je ho málo (např. minuta a půl), je možné dostat časový bonus prakticky za úplně všechno. Přejeli jste chodce? Super, tak tu je minuta navíc jako bonus. Srazili jste se čelně s vaším soupeřem tak, až jste mu sešrotovali kapotu? Super, to máme pět minut navíc. Čas se dá sbírat i ve formě power-upů, čili není problém.

Čas je však problémem ve zmíněných úkolových misích, kde se nedá získat žádný bonusový navíc, čili jste na pevno odkázáni na čas, který dostanete na začátku. A nutno podotknout, že je to krutě málo (např. jen pouhých šest minut na splnění všech úkolů). Prostě... času bych dal mnohem víc, nebo ho vystřihl úplně, protože to na některých místech zabíjí hratelnost a zábavnost.

Další věc, kterou tolik nemusím, jsou power-upy. Každá lokace je plná různých power-upů, které můžete sebrat a mnohdy vám dávají různé věci. Někdy jsou to dobré věci. Chvilková nesmrtelnost, deset oprav vašeho auta bude zdarma, časový bonus, deset výbušných střel a tak dále. Jiné power-upy jsou jen vizuální a čistě pro zábavu. Tenhle power-up způsobí, že chodci budou mít velkou hlavu, tenhle zase, že všichni budou tlustí a tenhle všechny o polovinu zpomalí. Ok, fajn. Bohužel je tu řada power-upů, které jsou spíše otravné a lezou na nervy. Jeden třeba přivolává opilost, tj. budete řídit jak opilí. Puf, v tu chvíli na celých třicet sekund nebudete skoro schopni ovládat vozidlo, protože se prohodí prohodí levá a pravá. Tenhle power-up zase aktivuje pinball mód, tj. všechno se bude od všeho odrážet jako hopskulka, což je mimochodem extrémně nebezpečné, protože stačí jeden špatný pohyb a jste mrtví. Prostě a jednoduše platí, že spoustu power-upů je na nic. Bohužel, před sebráním nejde poznat, co to za power-up bude, čili je prostě taková krabice s překvapením uvnitř.

Když už řeším ty power-upy, za zmínku možná stojí fakt, že Carmageddon II také obsahuje jisté RPG prvky, kdy si můžete vylepšovat sílu motoru, sílu úderu a celkovou zbroj auta. Tyhle atributy si však zvyšujete sbíráním specifických power-upů, které jsou obvykle schované na hůře dostupných místech (např. v kanálech, na střechách budov, atd.). Ten power-up, který zvyšuje sílu motoru vypadá jako motor, síla úderu vypadá jako pěst a zbroj jako středověká helma. Aby to bylo ještě složitější, je nutné mít pro tyhle atributy několik slotů. Sloty jsou zase jiné power-upy, které rovněž musíte někde najít a sebrat. V praxi to tedy funguje tak, že pokud chcete silnější motor, je nutné nejdříve najít slot (zlatá cihlička s ikonkou motoru), pak onen motor a tím se vám konečně přičte +1 celkové síly motoru. Pokud seberete motor a nebudete mít dostatek slotů, nic se vám nepřičte a máte smůlu.

Nutno podotknout, že tyhle atributy možná ani nebudete chtít zvyšovat. Důvod je ten, že když jich posbíráte hodně, pak jste prostě a jednoduše overpowered a každého zabijete jen pouhým dotekem, čímž je ve výsledku každý závod o něco nudnější. Je dobré jich pár posbírat na začátku, jinak budete příliš slabí, ale pak už není potřeba, protože je to tak akorát.

Sakra, teď mě napadá, že se toho dá o Carmageddonu II napsat ještě hromady. Je to jedna z těch her, které jsou velice minimalistické, avšak neuvěřitelně komplexní zároveň. A tak to raději ukončím a shrnu to tak, že je Carmageddon II moje srdcovka. Je to celé neskutečně chytlavé, zábavné, vtipné a prostě totální masterpiece. Mimochodem, ta největší zábava přichází až na konci, když celou hru úspěšně dohrajete. Možná si myslíte, že je totální konec - závěrečné titulky, sbohem a šáteček. Nikoliv! Po dohrání se vám odemknou úplně všechna vozidla a úplně všechny levely. V takové chvíli si obvykle vyberu obrovský bagr a skočím do jedné své oblíbené mise, kde jsem jen já a proti mně dvanáct neuvěřitelně nasraných policejních aut. Masakr, jaký následuje, se snad ani nedá popsat...

Kdyby vás zajímalo, co si o hře myslí Sledge, nezapomeňte na jeho recenzi.