Dohráno: Halo: Combat Evolved

Pamatuji si, jak jsem před lety narazil na Halo: Combat Evolved v časopise Level. Recenze, která byla zastrčená spíše někde na zadních stranách, na mě udělala dojem, že je Halo taková nezajímavá průměrná střílečka, která se může pyšnit naprosto otřesným level-designem. Reálně se však jednalo o daleko důležitější akci, než by se z tehdejší recenze mohlo zdát.

Za prvé se jednalo o jednu z nejzásadnějších her pro první XBOX, přičemž spousta lidí si tuhle konzoli pořídilo hlavně kvůli Halo. Za druhé - obecně to byla komerčně i kriticky úspěšná záležitost. Za třetí - po jejím vydání vznikla obrovská fanouškovská základna, která ráda rozpitvává lore a detaily příběhu, téměř jako fanoušci Star Wars. Za čtvrté - Halo se proměnilo v celou sérii a dnes už máme na kontě nějakých šestnáct her (jak jsem napočítal na wiki). A za páté - Halo byla také značně vlivná hra, protože přinesla pár zajímavých nápadů, které se začaly od té doby vyskytovat téměř v každé FPSce.

Pojďme si ale popsat příběh Halo, který se odehrává ve 26. století. Vše začíná na vesmírné lodi jménem Pillar of Autumn. Ta při průzkumu narazí na zvláštní útvar ve vesmíru - jakýsi svět, ve tvaru prstence. Je to skoro jako nějaká planeta, ale nemá kulatý geoidní tvar, ale je to prostě prsten, podobně jako Sigil v PlaneScape Torment. Hlavním hrdinou je voják ve zvláštním obleku, (trochu podobný tomu, co nosí Doomguy,) jménem Master Chief. Vesmírná loď Pillar of Autumn je řízena hlavním počítačem s umělou inteligencí, který se jmenuje Cortana, (že vývoj hry financoval Microsoft je docela poznat :)) a velitelem lodi je jistý Jacob Keyes. Ouha! Na loď zaútočí mimozemská civilizace Covenant. Keyes pověří hlavního hrdinu, aby vzal Cortanu do bezpečí a dá mu čip, ve kterém je její vědomí. Master Chief uteče z lodi a v únikovém modulu dopadne na povrch podivné prstencové planety.

Jak brzy zjistí, prstencová planeta ukrývá artefakt jménem Halo. Halo je zbraň, která může zničit velkou část vesmíru. A jak se zdá, někteří s touto zbraní nemají hezké úmysly. Váš úkol je tuhle zbraň najít a ochránit ji, aby nepadla do rukou nepřátel.

Typický art-style Halo jsou velké rozlehlé plochy a brutalismus

Tak to by bylo k příběhu, který mě ze začátku moc nezaujal, ale postupně se docela rozjede. Mimochodem, kolegové z lodi Pillar of Autumn vás brzy najdou a připojí se k vám. Spoustu misí tedy nebudete řešit osamoceně jako “lone wolf”, ale budou s vámi ostatní vojáci.

Jak jsem zmínil na začátku, Halo byla značně vlivná hra. Je to vůbec jedna z prvních her, která používala autoheal, ačkoliv ho využívá jen tak napůl. Na jednu stranu má hlavní hrdina normální zdraví, které doplňuje sbíráním lékárniček, ale k tomu má v obleku štít, který se dobíjí. Ve výsledku tedy máme kombinaci klasického pojetí zdraví, jak to známe z předchozích stříleček, a autohealu. Autoheal se později stal takovým trendem na dalších deset let, protože ho tehdy musela mít skoro každá FPSka.

Dále jste v Halo omezeni, co se týče počtu zbraní, neboť u sebe můžete mít pouze dvě. To je vlastně další věc, která se pak vyskytovala v budoucích hrách běžně. Tenhle systém dává smysl, neboť je realistický (reálně u sebe voják těžko může mít dvě bazuky, raketomet, minigun, kulomet, brokovnici, pistoli, nůž, granáty a tak dále), nutí to hráče tak nějak více taktizovat a přemýšlet nad tím, co vlastně dělá. Osobně tenhle systém ale moc nemusím, protože ve výsledku vede k tomu, že pořád nemáte munici a jste nuceni neustále prohledávat mrtvoly, jestli z nich nevypadla nějaká ta užitečná zbraň.

Později ve hře narazíte na podivné potvůrky jménem Flood

Někteří fanoušci Halo série také tvrdí, že je to jedna z prvních her, kde se objevily vehicle mise, tedy pasáže, kde řídíte nějaký dopravní prostředek (velkou část hry budete mít k dispozici vozítko, které se nazývá Warthog. Sem tam také můžete nepřátelské mimozemské rase ukrást nějaké to vznášedlo a tak dále). Osobně si myslím, že v tomhle ohledu Halo tak revoluční není, protože vehicles se objevily už v Shadow Warrior a Tomb Raider 2.

Další věc, ve které bylo Halo docela revoluční je fakt, že se jedná o celkem lineární hru, kde většinu času jdete jen za nosem a místy vás jednotlivé levely vedou za ručičku. Halo se tedy zbavilo složitých bludiští, jaké přinesl Doom, a oddělilo starou generaci akčních her, které byly čistě pro geeky, a zaměřilo se spíše na běžného mainstream hráče, který přijde domů unavený z práce a chce si odpočinout u nějaké té hry, u které se nemusí zase tak moc přemýšlet.

A konečně poslední věc. Halo byla údajně první hra, která na Xboxu přinesla ovládání za pomocí dvou analogových páček, které do jisté míry nahrazují mouselook na PC. I v tomhle je vidět veliký vliv na herní svět, neboť dnes se tak ovládají všechny konzolové FPSky.

Z pohledu herní historie je tedy Halo velice zásadní dílo.

Ale obraťme list.

Když jsem začal Halo hrát, trochu mě překvapilo, že se nese v lehce barevném a veselém duchu. No vážně! Jakmile hrajete sci-fi, obvykle očekáváte horrorové prvky a la Alien versus Predator. Ovšem vojáci mimozemské rasy Covernant jsou vesměs barevní, téměř roztomilí a ještě vydávají celkem něžné zvuky. Během cutscén se občas vyskytuje i humor. A tak dále.

Zase to ale tak veselé není, protože v půlce hry narazíte na mimozemské tvory, kteří se jmenují Flood. Když se anglicky řekne, že je něco "flooded", obvykle to znamená zatopený, ale v tomhle případě spíše zamořený. Potvůrky Flood během chvilky zamoří celou místnost a jsou prostě všude. Navíc jsou to paraziti, kteří proměňují ostatní vojáky na zombie. Tady už prvky horroru tak trochu jsou.

Pamatujete, jak jsem na začátku zmínil, že recenze v Levelu tvrdila, že Halo má otřesný level design? Inu, v podstatě ano. Level design byl často kritizován ze strany herních recenzentů i hráčů, a zdá se, že je to největší kritika Halo, která se neustále vytahuje i do dnes. Čistě vizuálně je level design hodně zajímavý, téměř umělecký. Celá hra má takovou zvláštní osobitou atmosféru a pokud máte rádi brutalismus, tak si Halo užijete.

Čistě herně je to ale docela bída, protože se velice často vyskytuje copy-paste. Představte si misi, kterou budete hrát 30 minut a celá tahle mise je pořád dokola ta samá chodba a místnost, kterou map-designer prostě jen rozkopíroval desetkrát vedle sebe. A představte si, že v další misi se to celá opakuje pozpátku. (Protože jste splnili nějaký úkol a teď se musíte vrátit.) Někdy je level-design tak primitivní a lineární, až byste mohli nabýt dojmu, že se nedá zabloudit, ale světě div se - i tak jsem někdy zabloudil a nebyl si jistý, kudy dál. Vytvořit lineární mapy, které jsou zároveň nepřehledné, to je prostě wow - na to je snad potřeba i nějaký zvláštní talent.

Osobně mi také moc nesedly vehicle mise, o kterých jsem mluvil výše. Ovládání vozidla je čiré utrpení. Jakmile vám dojde, že se nezatáčí šipkami, nýbrž myší, tak je to trochu lepší, ale stejně nic moc. Fyzika vozidel je navíc taková trochu prapodivná, skoro jako byste klouzali po ledě. O to víc mě udivuje, že jsem s tímhle názorem trochu osamocen, protože spoustu hráčů mi říká, že Halo má údajně nejlepší ovládání vozidel vůbec.

A poslední věc, co stojí za zmínku je, že Halo je ve skutečnosti jen tupá střílečka. Pozor, tohle není kritika, ani stížnost, protože když jsem se do Halo pustil, chtěl jsem si zahrát nějakou akci, kde se jen tak vyblbnu a odpočinu si po práci. Když se ale řekne tupá střílečka, většina lidí si vybaví spíše Serious Sama nebo Doom. Ale Halo? Vážně? Inu, po několika misích jsem si uvědomil, že vlastně kromě toho, že musím vystřílet hordy monster, se tam nic moc dalšího neděje. Celkem mě tohle zjištění překvapilo, protože Halo se od začátku tváří, že je v tom něco víc. Že je to komplexní moderní akce, ale nikoliv.

Hele, když to shrnu, Halo je vlastně docela v pohodě FPSka. Ze začátku mi moc nesedla a připadala mi taková divná, ale postupně jsem se do toho dostal a zjistil, že mě to vlastně baví. Dokonce chápu, proč je to podle některých totální masterpiece a nejlepší hra, všech dob. Moc mě nebavily vehicle mise, a také bych ocenil trochu nápaditější level design. Akční a vizuální stránka, příběh a dokonce i humor mi připadaly v pohodě. V budoucnu se k Halo určitě ještě vrátím a třeba mi časem přiroste k srdci o něco víc. No, uvidíme.