Runaway: A Road Adventure – útěk před mafií

K téhle adventuře jsem se dostal už někdy v době jejího oficiálního vydání v ČR, nicméně jsem o ní vůbec nic nevěděl, nikdo mi o ní nic neřekl, ani jsem nečetl žádnou recenzi. Prostě jsem viděl reklamu na zadní straně v časopise Level a Runaway: A Road Adventure mě zaujala. Řekl jsem tedy rodičům, aby mi ji koupili k narozeninám, a protože stála asi 200 Kč, tak mi vyhověli.

Mimochodem, je to snad jediná adventura, kterou jsem dohrál kompletně bez návodu či jakékoliv nápovědy. Já jsem vlastně ani neměl na výběr, protože žádný návod tehdy neexistoval a v té době jsem ještě ani neměl internet. Každopádně mě tahle hra příjemně překvapila a možná je to snad jedna z nejlepších point'n'click adventur vůbec.

K příběhu. Hlavním hrdinou je student fyziky Brian Basco, kterého úspěšně přijali na jednu prestižní univerzitu. Brian se tedy rozhodne, že si sbalí kufr, sedne do auta a přestěhuje se z New York City do Berkeley v Kalifornii - tedy na úplně opačnou stranu celého USA. Brian však nedojede příliš daleko, protože z jedné postranní uličky vyběhne žena a vlítne mu přímo pod auto. Brian zkouší zabrzdit, ale nic to není platné - stejně ji srazí. Bere ji tedy do nemocnice, kde se ukáže, že se jí nic vážného nestalo, avšak má trochu jiný problém... Brianovi se svěří, že je na útěku před mafií, protože byla svědkem vraždy svého vlastního otce. Ten jí chvíli před smrtí dal tajemný artefakt - krucifix - a poprosil ji, aby ho schovala někam do bezpečí. Když se snažila uprchnout před vrahy, došlo k oné autonehodě a zbytek už znáte. Brian se jí rozhodne ochránit a zjistit, k čemu tajemný artefakt slouží.

Příběh je každopádně hodně zajímavý a je vyprávěn poněkud netradičně. Člověk by tak nějak očekával, že děj bude plynout kupředu napříč celou hrou, ale popravdě většinu herní doby tak nějak stojí na místě. Např. celou čtvrtou kapitolu, která je poměrně dlouhá a rozsáhlá, se hlavní dějová linka neposune ani o píď. Ve skutečnosti je tu úkolem se dostat do jednoho dolu, ale hlavní vchod je zablokován velkým kamenem a celou tuhle kapitolu se budete snažit najít způsob, jak se kamene zbavit, plus bude nutné sehnat nějakou mapu podzemí a vybavení, abyste se v dole neztratili.

Možná si říkáte, že je tedy čtvrtá kapitola nudná, když děj stojí, ale naopak je to snad absolutní vrchol celého Runaway. Děj prakticky stojí a je upozaděn většinu herní doby až téměř do úplného závěru. Teprve v samotném závěru se to pořádně rozjede, vše se brutálně zamotá a budete prostě zírat. Popravdě díky tomu děj funguje daleko lépe, než kdyby se táhl napříč celou hrou. Věřte mi! Ve výsledku vyvrcholení děje takto vyzní daleko silněji a intenzivněji.

Též se mi líbí, že se hlavní hrdina vyvíjí. Z úplně naivního ňoumy na začátku se postupně stane docela sebevědomý a cílevědomý chlapík. Tvůrci to dokonce zvýraznili vizuálně, protože na začátku má košilku, je upravený, učesaný a vypadá jako nerd, ale postupně změní svůj styl. :)

Co mi ještě přišlo zajímavé je, že každá postava, kterou na své cestě potkáte, je výrazná a nezapomenutelná osobnost. Zatímco v jiných adventurách je zvykem, že třeba potkáte nějaké NPC, jak stojí někde na ulici na chodníku, promluvíte pár slov a to je celé, v Runaway to tvůrci pojali trochu jinak.

Dejme tomu, že vejdete do nové scény/obrazovky, kde je nějaká postava. Brian sám od sebe ihned jde, aby si s ní promluvil. Rozhovor začíná seznámením, kdy si oba vymění jména a postupně zjistí, co je ten druhý zač. Každá postava pak má své jméno, nějaký background a celkově působí komplexně. S postavami navíc budete řešit různé věci opakovaně, takže jsou vždy součástí příběhu. Jak říkám - nikdy žádné bezejmenné NPC, se kterém prohodíte pár slov.

Grafická stránka je také naprosto úžasná. Tvůrci se rozhodli, že všechny lokace budou kreslené a zcela ve 2D, což je zajímavé v tom, že už tehdy v roce 2001 klasické dvojrozměrné adventury docela umíraly a všude se cpala předrenderovaná prostředí. Každopádně to zestárlo dobře a dnes po dvaceti letech celá hra stále vypadá skvěle. Tvůrci také plánovali 2D postavy a cut-scény, ale nakonec se rozhodli pro 3D - modely postav otexturovali tak, aby vypadaly skoro jako 2D komixové kresby. Ve výsledku to možná nevypadá tak dobře, ale ze všech her, které se o podobný nápad pokusily, to tady vypadá snad nejlépe (srovnejte to třeba s Polda 5, který má podobně pojaté postavy).

Dále mě také zaujala hudba. Ta je sama o sobě na dost vysoké úrovni, ale to není všechno. Zatímco v jiných adventurách je běžné, že když opustíte nějakou scénu a přejdete do jiné, hudba se ihned se změní z jedné na jinou. Tady je to však tak, že předchozí track postupně utichne a plynule přejde do jiného (tzv. fade), což působí přirozenějším dojmem než okamžitá změna.

Hudba je celkově taková experimentální. Dejme tomu, že jste třeba někde v poušti (mimochodem, v poušti se odehrává velká většina hry), cítíte ten žár, izolaci od civilizace a osamělost. V takové chvíli nehraje hudba žádná a je prostě jen ticho. Ovšem najednou se do toho ticha ozve elektrická kytara - zakvílí pár not a zase utichne. A to celé ještě víc potrhne atmosféru daného místa.

Někdy hudba i reaguje na různé události. Třeba když se stane nějaká zásadní věc, která posouvá děj, na chvíli se ozve melodie zahraná na foukací harmoniku. Je to skoro jako nějaký feedback pro hráče, že je na dobré cestě.

Tohle jsou všechno takové maličké věci, detaily, ale ve výsledku dělají z Runaway na poli adventur absolutní masterpiece.

Jinak jsem hrál českou, anglickou i španělskou verzi. Českou verzi jsem hrál jako první, a tak bych k ní měl mít největší nostalgický vztah. S odstupem si myslím, že je však nejhorší, protože hodně hlasů na dané postavy tak úplně nesedí a hlavně všichni mluví strašně spisovně, až je to tak trochu otravné. Hlavně Brian díky tomu působí jako daleko větší ňouma, než je. Mimochodem, originálku mám do dnes.

Anglická je můj favorit. :)

Španělská je zajímavá v tom, že je to vlastně úplně původní verze. Runaway v roce 2001 vytvořilo španělské studio Pendulo Studios a hra se původně prodávala jen ve Španělsku. Asi o rok později (2002) vyšla hra i v jiných státech (včetně ČR) a v USA dokonce až v roce 2003. Na španělské verzi je trochu vidět, že tvůrci hru nejen přeložili, ale také trochu vizuálně přepracovali. Např. změnili hlavní logo hry, plus upravili různé drobnosti a přidali zřejmě i nějaké ty cutscény. Co mě na španělské verzi mrzí je to, že se vlastně nedá nikde moc sehnat (na Steamu a GOGu se neprodává).

Původní španělská verze měla tohle modré logo.

Tvůrci pak pro zahraniční trh přepracovali logo na tohle neónové růžové, které dobře známe.

Bohužel, s hrami ve španělštině je často problém. Buď tenhle jazyk chybí úplně nebo chybí dabing. To mě jako člověka, co se učí španělsky, trochu štve.

Každopádně zpátky k Runaway. Kdybych měl i něco zkritizovat nebo poukázat na slabší stránky, kterých popravdě tolik není, tak snad jen pixelhunt. Nejen, že se tu vyskytuje pixelhunt, ale skoro vypadá, že je tu úplně schválně z čiré zlomyslnosti. Tvůrci do každé kapitoly schovali aspoň jeden předmět, který je strašně maličký a snadno přehlédnutelný.

Též je trochu na nic optimalizace, protože i verze z GOGu občas dělá různé vizuální psí kusy, jako screen tearing nebo pixel ghosting. A tyhle grafické bugy se mi staly hned na několika různých PC, čili chyba nebude čistě na mé straně.

A tím se dostávám na konec tohoto textu. K Runaway jsem přišel jako slepý k houslím, ale byl jsem nakonec příjemně překvapen, jelikož se z toho vyklubala možná jedna z nejlepších point'n'click adventur po roce 2000, která exceluje ve zvláštně pojatém vyprávění příběhu, přináší řadu originálních nápadů, zaujme po stránce hudební i grafické a zkrátka ji můžu všem milovníkům adventur doporučit. Není divu, že se z Runaway nakonec stala trilogie. O dalších dílech si ale povíme třeba někdy příště.