Dohráno: Duke Nukem II

Druhý díl Duke Nukem je ve všem lepší, než ten první. Technologicky je o pár kroků dále a prostředí je komplexnější (najednou tu máme cesty do kopce a s kopce, padající plošinky atd.), konečně je tady hudba (ta v prvním díle nebyla), a grafika je také o pár kroků dále. Prostě pokračování, jak má být.

Hra se dějově odehrává v roce 1998. Svět přepadla zlá mimozemská rasa. Jmenují se "Rigelatinové" (Rigelatins), což je trochu zvláštní název. Jsou snad z hvězdy Rigel? Každopádně mimozemšťané Duka během toho, co je hostem jedné talk show, unesou. Duke však uteče a musí se probojovat zpět na Zemi. A ještě ji u toho před ufouny (znovu) zachránit.

Duke Nukem II je stále 2D akční plošinovka, kde je úkolem projít celkem čtyři epizody, a každá z nich každá obsahuje osm levelů. Jednotlivé levely jsou založené na klasickém principu, kdy se musí jít z bodu A do bodu B, tedy od startu do cíle. Během toho občas můžete narazit na zamčené dveře, ke kterým je nutné najít klíč nebo přístupovou kartu. Sem tam bude nutný i nějaký vedlejší úkol - typicky třeba musíte zničit všechny satelity na základě ufounů a tak podobně.

Nutno podotknout, že jednotlivé levely jsou docela velká bludiště a naprostý chaos, takže nečekejte žádnou linearitu. Později jsem se dokonce zlomil, psychicky to nedal a musel si vygooglit mapu jednoho levelu, abych věděl, kam mám jít.

Rád bych však pochválil velkou variabilitu prostředí, protože tu navštívíme různé továrny, základny, džungli a já nevím, co všechno. Sice se později některá prostředí trochu recyklují, ale stále je to daleko víc, než jsme mohli vidět v prvním díle.

Co se týče zbraní, v prvním díle měl Duke jen jednu. Avšak tady už je hned několik typů. Kromě základní je tu třeba paprskomet nebo raketomet. Bohužel jsou tyhle zbraně trochu vzácné, munice v nich dojde rychle a stejně skončíte zase u té základní. Stále je to značné zlepšení oproti jedničce.

Též mě zaujala monstra, kterých je tu docela dost různých typů. Je tu ufoun ve skafandru, zelené létající cosi, podivný inteligentní sliz, létající koule, která má v sobě schované turrety, zelená věc na stropě, co vás může spolknout jak Barakuda v Half-Life, ufoun, který má místo hlavy hromadu očních bulev, které po vás neváhá vrhat jako kameny. A tak dále a tak dále. Je toho tentokrát hodně.

S tím je spojena i jistá neférovost, protože mi přišlo, že se některým typům nepřátel nedá dost dobře bránit a je téměř nemožné z takového setkání vyváznout bez damage. Například jeden typ nepřítele je jakýsi robot, co se pohybuje za pomocí skákadla. Tenhle zmetek vždycky vyskočí úplně nečekaně z kraje obrazovky přímo na vás, takže nemáte adekvátní možnost jakkoliv reagovat. Stejně tak ufoun, co hází oční bulvy vás vždycky zasáhne. Vždycky!

Docela hezká novinka je, že Duke umí šplhat. Po žebřících, liánách, lanech, řetězech a já nevím, po čem všem. Malinko je zklamáním, že během šplhání nejde střílet a vždycky ze žebříku musíte seskočit, abyste se mohli bránit. Lze také ručkovat po různých věcech (římsy, lana, řetězy) a tam tentokrát Duke střílet dovede - tak aspoň něco!

Trochu mi vadilo, že hra je možná trochu příliš pixelově přesná, protože pokud třeba netrefíte raketou něco úplně na pixel přesně, tak minete, což je třeba hrozná otrava u malých turretů a jiných drobných potvor. Dokonce tu není, jak se zdá, splash-damage.

Též je také otravné, že lze ukládat pouze level, ale ne vaši pozici obecně. Je to trochu zavádějící, protože během hry můžete kdykoliv vlézt do menu, dát save game a skoro to vytváří dojem, že fakt ukládáte celý váš postup, jenže nikoliv... Když dáte load game, objevíte se na začátku levelu, kde jste si hru uložili. Je to podobný princip jako byl v Jazz Jackrabbit.

Naštěstí některé levely obsahují checkpointy, jejichž aktivací se pozice v levelu uloží a když umřete, nemusíte hrát nutně od začátku, ale můžete pokračovat od daného checkpointu. Bohužel jsou jednak hrozně vzácné a tvůrci se rozhodli tenhle skvělý nápad téměř nevyužívat - bůh ví proč - a jednak se také uloží všechny informace ve hře, což je spíše na škodu. Když aktivujete třeba checkpoint s tím, že máte 1 hp zdraví, pak vás čekají krušné časy, protože hra si tuhle informaci pamatuje.

Nicméně když v levelu checkpoint není a vy umřete, tak musíte opakovat celý level od začátku a veškerý postup je ztracen. Znovu musíte postřílet všechny nepřátele, najít jednotlivé klíče či přístupové karty, posbírat veškeré itemy a tak dále. Prostě stará dobrá devadesátková hratelnost. Je to bohužel ale trochu nepříjemné, protože některé levely jsou hodně velké, rozsáhlé a když umřete někde těsně před koncem, tak smůla. Znovu od začátku!

Celkově se mi Duke Nukem II líbil. Já jsem ho trochu zkoušel už jako malý, ale skutečně jsem ho rozehrál a dohrál až před napsáním téhle recenze. V mnoha ohledech mě překvapilo, že je druhý Duke docela zábavný a chytlavý. Měl jsem pořád potřebu ho hrát dál a dál. Měl jsem chuť postřílet všechny ufouny a dívat se, jak se rozprsknou, což bylo podivně uspokojivé. V podstatě jsem to celé prošel jedním dechem. Jak je vidět, hra z roku 1993 a stále dovede vtáhnout.

Osobně bych byl ale raději, kdyby tvůrci více využívali těch checkpointů, zvláště pak v těch větších komplexnějších levelech, protože opakovat je celé od začátku docela pocuchá nervy. A možná by neuškodila i nějaká in-game mapa, ale to bych chtěl od hry z roku 1993 možná trochu příliš.

Zajímavé je, že už tehdy tvůrci asi plánovali začít pracovat na Duke Nukem 3D, protože v závěrečných titulcích hry je něco jako "See you next time in Duke 3-D!" :)

Jinak je velká škoda, že hra zmizela z GOGu a nedá se nikde sehnat. Údajně existuje jeden remake na platformě, kterou nikdo nezná, a jejíž jméno už jsem stihl zapomenout. (Jde o Evercade - pozn. Sledge)