Duke Nukem – první setkání

Všichni samozřejmě znají Duke Nukem 3D, ale počátek série začal trochu někde jinde. První díl Duke Nukem vyšel v roce 1991 a byl stále ještě ve 2D. Trochu jsem ho hrál už jako malý kluk, nicméně daleko jsem se nedostal. Jakožto pravý herní historik jsem ale došel k závěru, že si to musím zahrát a dohrát. Sebral jsem tedy odvahu, zatnul pěsti a dal se do toho.

Děj hry se odehrává v roce 1997. Svět ovládl zlý šílený vynálezce Dr. Proton a zamořil ho svými roboty. Hlavní hrdina Duke Nukem se mu rozhodl postavit a zničit ho. To jest příběh hry ve zkratce.

A to je on! Duke Nukem!

Duke Nukem je jedna jediná hra, ale skoro působí, jako by to byly tři různé hry v jednom. Obsahuje totiž tři epizody (Shrapnel City, Moonbase a Trapped in The Future), které se spouští úplně samostatně, protože mají vlastní .exe soubor, plus se v době vydání daly zakoupit na samostatné disketě. Duke Nukem je tzv. shareware, kdy první epizoda byla na ukázku zdarma, další jste dokoupili třeba telefonicky, a pak vám diskety přišly poštou.

Duke Nukem je tedy jednoduchá 2D plošinovka, kde procházíte level za levelem, skáčete z plošinky na plošinku a střílíte vše, co se hne. Každý level obsahuje několik zamčených dveří a několik klíčů, které je nutné najít, s nimi dveře odemknout a postupně se dostat na konec levelu. Mezi jednotlivými levely jde uložit pozice, což vám hra někdy i sama připomene :)

Asi očekáváte, že drsňák Duke bude vybaven hromadou zbraní, od pistolky, brokovnice, kulometu, granátů až k plamenometu. Ve skutečnosti v prvním díle máte k dispozici pouze jednoduchý paprskomet a nic jiného. Můžete však najít pistolku jakožto power-up, což zvýší počet paprsků, které lze vystřelit naráz. Respektive naráz po sobě, než se zbraň vybije a vy musíte chvíli počkat, až se zase nabije. Mimochodem, munice je obecně neomezená a zbraň střílí donekonečna.

Ač je grafika zastaralá, že vidět, že se tehdy grafik opravdu snažil využít všechny možnosti, co má...

Co mě docela překvapilo je fakt, že je Duke Nukem vlastně docela dobrá hra. Chtěl jsem ji hrát jen proto, abych si prohloubil znalosti herních dějin, ale neočekával jsem od tak staré hry, že bude v dnešní době nějak stravitelná. Avšak k mému překvapení mě dost bavila, přišla mi celkem chytlavá a na pohodu.

Obtížnost je dle mého názoru docela dobře vybalancovaná a obvykle se ani nevyskytují žádné podrazy. Když se vám třeba nepodaří doskočit na plošinku a spadnete, nepadáte do propasti, která vás instantně zabije. Místo toho většinou dopadnete někam na podlahu a můžete vyskákat znovu nahoru. Jednotlivé levely jsou spíše malé a celkem přehledné. Samozřejmě jsou výjimky, jako třeba mapa Maze of Madness a pár dalších, které mi pily krev.

Celkově bych řekl, že první epizoda byla asi nejlepší a má nejlépe vybalancovanou obtížnost. Ty další dvě jsou trochu slabší a otravnější. Ono vlastně dává smysl, že začátek hry je snadný, protože se hráč má naučit vše, co hra nabízí. A pak to přirozeně začne být tužší. Navíc je to trochu v souladu s tím, co se občas s nadsázkou říká o shareware modelu - tj. že tvůrci chtějí zaujmout první epizodou zdarma, a co je v těch dalších je jedno, protože hráč už zaplatil, že jo...

Duke Nukem má překvapivě různorodá prostředí v jednotlivých levelech

Duke je každopádně dost podobný Commander Keen. Já vím, že tvůrci tehdy nevěděli, jak naprogramovat plynulé scrollování, a tak zavolali Johnu Carmackovi, aby jim poradil, což také učinil. Ovšem při hraní Duka jsem měl pocit, že jim pomohl možná i trochu více, než by se mohlo na první pohled zdát. Možná poskytl i celý engine, nebo nějaký vlastní editor nebo něco. Duke Nukem prostě působí v mnoha detailech velice podobně.

Vlastně bych i řekl, že na mě působí jako taková lepší verze Commander Keena. Největší problém, co jsem s Commander Keen měl, byl fakt, že ve hře není žádné zdraví a hlavní hrdina ihned umírá kdykoliv dostane damage. Duke oproti tomu má zdraví, které si může doplňovat pitím sodovky a jezením kuřat. Kuřat a sodovek je ve hře docela dost a hra je v tomhle ohledu velice štědrá, díky čemuž je hraní celkem příjemné.

Commander Keen je v Duke Nukem i zmíněn...

Překvapilo mě, že se zde vyskytují i jisté prvky metroidvanie, kdy Duke může získat určitou schopnost ve formě power-upu, která mu vydrží až do konce celé epizody. Například lze najít boty, díky kterým doskočíte výše a Duke při skoku dokonce občas udělá salto :) Nebo je tu hák na šplhání, který umožňuje šplhat po některých stropech a můžete se dokonce vyhoupnout nahoru na plošinku, za kterou jste se před tím drželi ze spodu.

Jediná věc, kterou moc nechápu je, jak fungují jednotlivé vrstvy 2D grafiky. Dejme tomu, že na nějakém místě leží plechovka sodovky, která obnovuje HPéčka. Když do ní střelíte paprskometem, tak se sodovka vylije a vy tak ztrácíte možnost si doplnit zdraví. Nutno podotknout, že se vám to bude stávat často, protože ji vždycky omylem zasáhnete, když chcete střelit něco úplně jiného. Občas se v levelech vyskytují také bedničky, které musíte rozstřelit, protože ukrývají různé power-upy a bonusy (někdy také dynamit, takže opatrně!) Ale co když se spawne plechovka se sodovkou a bednička na stejném místě? A dejme tomu, že bednička je vizuálně v popředí, takže plechovka je za ní, a tím pádem nejde ani vidět? A co když chcete bedničku rozstřelit, ale místo toho si akorát vylijete sodovku? Tady tvůrci měli třeba napevno naprogramovat, že se budou prioritizovat bedničky, nebo něco takového.

Když to celé nějak shrnu, musím říct, že mě Duke Nukem potěšil. I navzdory stáří se podle mě hraje víceméně dobře. Jako jo, je to stará hra a obsahuje herní prvky, které jsou dneska zastaralé, ba přímo otravné, ale stejně si myslím, že to není jen hra, kterou budete obdivovat nostalgicky z dálky maximálně tak za vitrínou v herním muzeu, ale prostě je i do dnešních dnů víceméně hratelná a chytlavá. Aspoň já jsem si prvního Duka užil a už se těším na druhý díl.