Ne. Nevim co je off-side, zjišťovat to nebudu, a icing vypínám. Všechna tahle zbytečná pravidla mě totiž odvádí od toho skutečně důležitého, tj. nasypat soupeři na obtížnost beginner deset gólů za třetinu.
A v tomhle konkrétním případě mě od zmíněné ušlechtilé mise neodváděla jen svazující pravidla, ale také nespolupracující technika. Ale můžu si za to sám, pojal jsem plán, že Steam Deck přemluvím k rozchození některého z klasických dílů série NHL, což znamená NHL 98 až NHL 2004. Co vám budu povídat, je to past vedle pasti, samá díra skrz led. Za každým kliknutím číhá smrtící nástraha, že by z ní vybruslil snad jen Professor Subzero, kdyby ho byl Arnold neoběsil na ostnatém drátu.
(Varování pro náročné čtenáře: tohle není návod. Není to ani recenze, novinka či úvaha. Tohle je chaos a zároveň příběh se šťastným koncem :)
V prvním kroku jsem plánoval připravit si na PC s Windows 10 hotové instalace, a ty pak do Steam Decku přenést. Takže jsem po všech čertech postahoval RIPnuté verze her a jal se testovat. V rámci testů jsem pak došel k přesvědčení, že programátoři v Electronic Arts Canada byli nehorázná čuňata, protože jen čuně dokáže dojít k závěru, že k realizaci in-game menu je nejlepší použít systémové komponenty navázané na Internet Explorer či Windows Media Player! Nežertuji, týká se to dílů 2003 a 2004, které kvůli tomuhle fórku samozřejmě na moderních Windows bez úprav nepustíte. Přičemž úpravy pro 2003 neexistují a s 2004 je to sice trochu veselejší díky komunitnímu projektu NHL 2004 Rebuilt, který obsahuje příslušné mody a opravy, ale bohužel ani ten se mi na Woknech či Steam Decku spustit nepodařilo.
Hergot, co teď? Stáhnout PSCX2, emulátor konzole Playstation 2, a k němu nějaká konzolová NHLka? Udělal jsem, funguje to, ale... prostě i ty vyhrané zápasy pak mají hořkou příchuť porážky, takhle by to nešlo! Takže zpět k rýsovacím prknům. Prohledal jsem archiv a sfoukl prach z adresáře COSMOdisk, ve kterém dlí zmrzačené hry, které jsme kdysi proháněli na síťovačkách, dokud ještě byla šance někoho k akci tohoto druhu přemluvit, a našel jsem NHL 2002. Svitla naděje, protože hry z LAN párty Cosmodisku jsem už před dávnými lety upravil do portable podoby, celý jeden nepříjemný krok bych tak měl mít hotový.
Ledově klidný klikám na nhl2002.exe, připraven na cokoli. Kromě toho, že se hra na první dobrou pod Windows 10 spustí, to mě upřímně řečeno trochu rozhodilo brusle. Ale jen o chvilku později mě očekávaná rolba přeci jen smetla a vyflusl jsem první vyražený zub - grafika v menu je rozhozená, okna jsou zobrazena přes sebe s plně průhledným pozadím, texty se tak slévají jeden do druhého. Pro Billa Gatese a vše co je svaté, že oni zas k tvorbě toho menu použili nějaké explorery, mediaplayery, nebo dokonce malování! Následuji ale instinkt a stejně jako ve všech podobným případech, kdy ve starých hrách pro Windows hapruje vizuál, bez velkého rozmýšlení nasazuji dgVoodoo. A bum, o jedno máchnutí virtuální hokejkou později se motám v plně funkční herní nabídce. Ou jé!
Dám si jeden rychlý zápas a seznávám, že hra sviští na výbornou, byť jsem na QHD monitoru omezen na 4:3 s rozlišením 1600x1200. Nevadí, úplně bídně to nevypadá, zvláště poté, co pošteluju dgVoodoo, a hlavně - na desktopu to hrát nehodlám. Vycvakávám ze Steam Decku microSD kartu, kopíruju na ní celý adresář s NHLky, vstupuji do desktop módu, přidávám hru do Steam klienta, spouštím... u všech stánků se zvětralým pivem, nic! Ťukne, blikne, zhasne.
Sedám do kouta, pláču, a teskně vzpomínám na svou nevelkou sbírku hokejových kartiček, se kterými jsme šmelili v páté třídě, tedy někdy kolem roku 1994. Kampak se ten balíček asi poděl? A byl v něm aspoň jeden Gretzky? Nevzpomínám si, ale Lindrose jsem měl určitě!
Ne, ta věc mě prostě na mantinel nenatlačí, to si líbit nenechám! Popadnu opět Steam Deck a v posledním záchvěvu naděje zkouším laborovat s různými verzemi Protonu. No a jelikož většina z vás za život inkasovala puků do hlavy spíše méně, tzn. vám i přes pokročilý věk ještě nějaká hrstka funkční mozkové tkáně zbyla, tak nějak na základě okolních fotek tušíte, že jsem si ten GÓL nakonec zařval. Ano, po manuálním vynucení specifického nástroje pro kompatibilitu a ručním nastavení na Proton 10.0-3 se hra kupodivu spustila!
A je tu grande finále - nezbytné nastavení ovládání. Pral jsem se s tím snad dvě hodiny! Nakonec jsem vyšel z výchozího schématu "gamepad s ovládáním kamery" a upravil ho tak, aby pravý trackpad simuloval absolutní myš a tlačítko R1 aby sloužilo coby "stisk levého tlačítka myši", což stačilo k pohodlnému pohybu po menu. Spouštím L2/R2 (bumpers) jsem vypnul analogový výstup, pravou spoušť jsem přemapoval na tlačítko "A" (střela) a levou spoušť na "X" (zrychlení). Fyzické tlačítko "A" jsem přemapoval na "B" - přihrávka. Pohyb hráče řeší levá páčka. A celé to samozřejmě vychází z předpokladu, že ve hře zvolíte ovládání gamepadem. Po odehrání tří zápasů mohu konstatovat, že to docela uspokojivě funguje, akorát mám strach, abych tu levou páku v zápalu boje neurval :)
Šlo to celé nějak snáze a dělal jsem zbytečné kroky? Nepochybně! Ale hlavně, že to funguje. Já experiment prohlašuji za hotový a do pokusů s dalšími díly se pouštět nebudu, nechám to na jiných, povolanějších :)
A víte, co si po celé té anabázi říkám? Že tu na zemi leží celá jedna masivní brankářská rukavice, kterou by měli vydavatelé zvednout. Protože kdy lépe znovuvydat své staré a jinak bezcenné sportovní či závodní hry, než v moment, kdy si početná množina proplešlých a zhoubnou nostalgií prolezlých strejců hřeje Steam Deck na pupku?
P.S. Pokud by snad někdo chtěl adresář nasdílet, zkuste se mě zeptat na Discordu ;)
Nejnovější komentáře