O sérii Fallout toho poslední dobou píšeme často. A proč taky ne? Je to značka se zajímavou minulostí, současností a možná i budoucností. Neodmyslitelně patří do herní historie, v tom nejlepším smyslu. Má všechny aspekty, aby zaujala i neherní publikum a dostala se do všeobecného kulturního povědomí. Ale zpátky ke klávesnicím a myším. Hratelnost v sérii proudí jako radioaktivní částice v každém z nás. V našem herním já, samozřejmě.
Každý si na Falloutech najde něco. Mě se vždy vybaví nádherné kresby perků, art deco a humor. No, možná i pes jako společník, protože jsem pejskař. Než si kterýkoliv díl zahrajete nebo nainstalujete, věnujte mi pár minut vašeho času v roce 2077, ehm, vlastně v roce 2017.
Symbióza Marka Morgana a Inona Zura zafungovala výborně, i když se od sebe jejich styly liší. A to je dobře, protože všechny skladby jsou svým způsobem atomovkou do černého. To se týká také rádií v novějších dílech. Oba skladatelé si zaslouží chvilku slávy v našem virtuálním jukeboxu. Obsáhlá kolekce si žádá pečlivost. Dnes budou na programu první dva díly a zapomenutý (asi právem) Fallout Tactics: Brotherhood of Steel. Zbytek zase příště, tedy pokud některá velmoc nebude testovat dolet balistických raket.
Napijte se Nuka-Coly, připravte si gramofon, začínáme.
Maybe - The Ink Spots (Fallout 1) - Občas jsme sami, k tomu není zapotřebí se plahočit zamořenou pustinou bez života jako v Triasu. Co budete dělat, až poprvé uvidíte ten zmar kolem? Nic? Taky možnost, protože v okolí několika kilometrů ani nic nenajdete. Tahle melodie má mimořádně uklidňující účinky, tiší akutní bolest lépe než Super stimpack. Já se při jejím poslouchání usmívám, ačkoliv nukleární marasmus je všude kolem.
A Trader´s Life (Fallout 1) - Často náš mozek pracuje v podprahovém režimu, nemusí to nutně způsobovat brzká ranní doba a Horst Fuchs obklopený těmi „zázračnými“ předměty z teleshopingu. Když slyším tuto skladbu, hudební motiv rušného bazaru někde v orientu funguje dokonale. Možná až moc, protože moje postava potřebuje koupit vše, na co má zrovna peníze. Naštěstí jí mohu vést také na dráhu kleptomana, když jí už nezůstane v levé ani pravé kapse jediný groš. Vlastně zátku.
Khans of New California (Fallout 1) - Atmosféra ani napětí ve Falloutech nechybí. Je legrační, kolikrát vás popožene vlastní zvědavost, ačkoliv jste v prostředí, které je ve velmi přátelském vztahu se smrtí. Přepady horkokrevných tlup je zde na denním pořádku, proto mějte u sebe bouchačku 9 mm. Nebo raději Bozar.
A Kiss to Build a Dream On - Luis Armstrong (Fallout 2) - Podmanivé mručení starého dobrého Luise za zvuku Jazzu je nakažlivé. Moje hlasivky při jeho imitování o tom ví své. Každopádně je hezké slyšet, že bude líp. Možná... Ani druhá ústřední melodie nerezaví.
All-Clear Signal (Fallout 2) - Fallout žongluje s jednoduchými zvuky tak přesvědčivě, že si vystačí jen s tím. Tato píseň se mi vybaví pokaždé, když hackuji počítač plný šťavnatých informací.
Battle with Raiders (Fallout Tactics: Brotherhood of Steel) - Bojová odbočka postapokalyptických RPGček není plochá jen v hratelnosti, ale také hudebně. A je to škoda, neboť by si zasloužila alespoň tady vylepšit svůj pošramocený status. Třeba se pletu, ale v porovnání s jedničkou nebo dvojkou, je tento soudntrackový éter poněkud nudný. Až na tuto skladbu.
Dodatek Sledge:
Omlouvám se Stephanovi, že mu lezu do textu, ale jako obvykle bych i já rád přispěl svou kapkou do radioaktivní louže. V první řadě zmíním Gold Slouch z Fallouta 2. Jedna z věcí, kterou mám na opravdových (tzn. těch, co nejsou od Bethesdy) Falloutech rád, je ten zaprášený westernový feel, a tahle skladba ho parádně mixuje s postapo rzí. Pecka. V řadě druhé nabízím Metallic Monks z jedničky (a New Vegas). Protože nervy drásající siréna a tajemná zpráva v morseovce! A jako bonus přidávám feel good jednohubku My Chrysalis Highwayman.
Argh… to pokušení si zahrát oba původní Fallouty je zase o notný kus větší!
Odpor je marný!