V posledních letech se tak nějak roztrhl pytel s pseudoretro indie hrami, které se snaží vypadat jako hry z devadesátek a úspěšně oživují principy původních doomovek. Zřejmě je po tomhle typu her velká poptávka... Já osobně tenhle trend vítám s otevřenou náručí, protože mě tyhle hry baví. Project Warlock, Ion Fury, Dusk... Začíná jich celkem přibývat. A dnes bych chtěl hovořit o další, která patří do téhle skupiny - Amid Evil.
Ale pozor, Amid Evil připomíná retrohru jen tak napůl. Alespoň vizuálně. Na rozdíl třeba od Project Warlock se nesnaží přinést pixelovatou kostičkovanou grafiku. Ve skutečnosti celá věc běží na novějším Unreal Engine 4, takže očekávejte efekty jako bloom / blur, dynamické stíny / světla a tak podobně.
Celkový art-style je takový zvláštní, jelikož je hodně abstraktní, surrealistický, jednotlivé levely přináší poněkud experimentální architekturu, některá monstra mají zvláštní geometrické tvary a ve výsledku to celé působí jako nějaké moderní umění. Zajímavý paradox je, že itemy (jako munice a zdraví) jsou 2D sprity.
Amid Evil se hraje podobně třeba jako původní Doom, ale vizuálně je hodně pokročilý
Podle mého názoru, tahle kombinace ve výsledku funguje dobře a řekl bych, že si to bere to nejlepší z moderních technologií a ze starých dobrých doomovek. Ostatně tvůrci hru sami propagují s tím, že je to takový moderní Heretic / Hexen klon. (Osobně si myslím, že je mírně přestřelené, ale z marketingového hlediska to chápu.)
Hlavním hrdinou je postava, která se jmenuje prostě Šampión (The Champion). Jeho úkol je projít několik různých dimenzí a bojovat se podivnou zlou entitou, která se jmenuje Evil Force. Toť vše, jak se zdá.
Pamatujete, jak v Quakovi nebyl běžný výběr obtížnosti v hlavním menu, kde byste ho očekávali, ale místo toho jste na začátku celé hry měli tři průchody, kde jeden byl easy, druhý normal a třetí hard? A jak následoval hlavní hub, ze kterého jste se libovolně mohli vydat do jedné ze čtyř epizod, přičemž po dokončení každé z nich se otevřela cesta do poslední mapy s final bossem? Tak všechny tyhle nápady si Amid Evil vypůjčil.
Některé levely jsou velice surrealistické
Epizod je tu ale až sedm, což zní jako hodně, ale každá obsahuje pouze čtyři mapy, přičemž ta poslední mapa je mnohdy jen aréna s bossem. Každopádně se od sebe jednotlivé epizody výrazně liší prostředím, neboť se každá odehrává v úplně jiném světě.
Průchod jednotlivými úrovněmi už se nese v klasickém retro stylu. Očekávejte třeba switch-hunt, hledání klíčů, dveří, tlačítek a samozřejmě boj s hordami monster.
Za zmínku určitě stojí zbraně, které jsou celkem originální. Je jich pouze sedm, což není mnoho, ale chápu, že když retro, tak pořádně. Nejzajímavější je raketomet, který místo raket střílí planety a nejvtipnější je, že planety opravdu vypadají jako planety. Mezi nimi se třeba vyskytuje i jedna, co vypadá úplně jako Země. Nebo je tu palcát, který plive roje ostrých střepů a ty se zapichují do všeho kolem (fyzika enginu je obdivuhodná). A ještě je tu takové podivné nepopsatelné cosi, co funguje trochu jako BFG.
Raketomet tu vypadá jako cosi, co střílí náhodné planety
Všechny zbraně mají také sekundární mód, který aktivujete pravým tlačítkem na myši. Funguje to však jen dočasně (podobně jako Tome of Power v Hereticovi) a pro aktivaci musíte mít dostatek duší (které vypadávají z monster po smrti).
Amid Evil je rozhodně velice zajímavý a pokud vás baví tahle vlna indie her, ve kterých se tvůrci snaží oživit devadesátky, tak ho můžu s klidným svědomím doporučit. Já si Amid Evil velice užil, hrál se mi příjemně a nenapadá mě nic, co by mi při hraní vyloženě vadilo. A jelikož hra vyšla v roce 2019, tak už to není jen pseudoretro, ale v dnešním uspěchaném světě je to doslova retro. :)
Tvůrci také oznámili datadisk, který se bude jmenovat The Black Labyrinth. Bohužel stále nevíme datum vydání, protože tvůrci slibují prostě "brzy", ale slibují ho už tak čtvrtý rok v řadě... Tak snad se jednou dočkáme.
Nejnovější komentáře