Close Combat, taktický simulátor bitev druhé světové

Po nedávných peripetiích se Z jsem se vrátil ke hře předchozího měsíce, strategii Close Combat. A musím konstatovat, že po té křeči, ve které jsem se zmítal v posledních misích Zka, byl najednou Close Combat téměř zenovým, pohodovým zážitkem, dá-li se něco podobného prohlásit o hře, která zpracovává krvavé bitvy druhé světové války. Mise najednou odsýpaly jedna radost a netrvalo dlouho a já se těšil z dokončené spojenecké kampaně. Verdikt? Výborná řežba!

Na samém začátku musím napravit jeden omyl - Close Combat není real-time strategie. Nebo jinak, za RTS se sice označit dá, ale je lepší tak nedělat, protože to pak vede jen ke zbytečnému zmatení. Stejně jako to zmátlo recenzenta Jana Tománka, který hru ve SCORE č. 32 ohodnotil pouhými 3/10, jelikož čekal další Warcraft či C&C klon, ale nedostal ho.

Close Combat bych spíše označil za taktický simulátor. Dokonale chybí správa výroby či těžba zdrojů, vaším jediným aktivem je předem daný počet vojáků, případně vojenské techniky. Proti vám stojí též pevně daný koktejl nepřátelských jednotek, a vaším úkolem je zvolit optimální postup, tedy minimalizovat ztráty své a maximalizovat ztráty nepřítele.

Klíč k vítězství tkví v krytí se za překážky, které mapa nabízí, a dále v optimálním nasazení konkrétních typů jednotek. Je nesmysl posílat pěchotu pro tankům, je nesmysl posílat tank tam, kde může číhat nácek s panzerfaustem, je nesmysl mít dělostřelectvo (mortar) v první linii apod. Podobně je neodpustitelnou chybou posílat vojáky nepřátelským hlavním v ústrety, je nutné nasadit stejné taktiky, které znáte z válečných filmů, jako jsou krycí palba, odlákání pozornosti a obejití nepřítele, podpora tanků pěchotou, užití dělostřelectva, opatrný průzkum apod.

Jednotky pod vaším velením nejsou lemmingové tupě poslouchající příkazy. Mají vlastní vrtochy a vlastní odvahu, popř. její nedostatek. Fláká-li se jednotka po dlouhou dobu v týlu, rozhodne se jednat na vlastní pěst. Vidí-li voják, jak jeho druhové ve zbrani padají jak švestky, panikaří a odmítne vás poslouchat. Jednotky překvapivě ani nemají neomezený počet nábojů, např. dělostřelci po chvíli zasypávání nepřítele granáty bezmocně pokrčí rameny, protože třaskaviny došly. Vojáci mohou být zraněni a vyřazeni z boje, mají svá vlastní jména, hodnosti a výbavu, a mezi bitvami též povyšují, stávají se veterány. A netřeba dodávat, že ztráta veteránů bolí více.

Boje při setkání znepřátelených stran nejsou instantní, přestřelky mohou trvat opravdu dlouho. Pokud po sobě pálí dvě dobře kryté skupiny, např. kryté zídkou či živým plotem či schované v budově, může trvat dlouhé minuty, než se některý z vojáků trefí. Ale naopak, pokud se skupina vojáků dostane na otevřeném prostranství do křížové palby, nestihnete jim ani zamávat na rozloučenou.

No prostě - Close Combat skutečně působí, jako když se účastníte reálné bitvy, aniž by ovšem zabředával do zbytečných detailů a přehnaného mikromanagementu. Vy coby velitel rozdáváte příkazy a vojáci se je snaží plnit dle svých možností. Což se ovšem ne vždy daří - pak následuje shitstorm. Ani nepovedené bitvy vás ale nemusí zbytečně trápit, kampaň je totiž navržená vyloženě netradičním způsobem.

Zjednodušeně - kampaň se skládá z celkem 39 bitev. (Je jedno, jestli hrajete za spojence, nebo nácky, mapy jsou stejné.) Postup ale není lineární. Podaří-li se vám některou z bitev uhrát mimořádně efektivně, přeskakujete několik bitev směrem vpřed. A naopak, pokud bitvu beznadějně zvoráte, propadáte se zpět. Tohle pojetí opět vyloženě podporuje onu atmosféru reálného bojiště.

Pokud vás rozsáhlá kampaň neláká, je možné si jednotlivé bitvy ozkoušet rovnou, připravený je i pěkný tutorial, a máte-li v dosahu stejně naladěného kamaráda, je tu i LAN multiplayer.

Po stránce obsahu mě tedy Close Combat vyloženě potěšil, je to zdařilé a netradiční zpracování tématu a není div, že série je živá dodnes, zatím poslední díl Close Combat: The Bloody First vyšel roku 2019. Jednička je myslím neprávem přehlížená a podceňovaná, přitom pořád funguje dost dobře. Asi jediné, co jí vyloženě sráží, je grafická stránka. Ta je sice na první pohled díky minimalistickému pojetí funkční, a tenhle typ vizuálu má dar stárnout pomalu, ale při kosení nácků brzy narazíte na pomyslný kámen, a tím je nepřehlednost. Nejen, že jednotky vojáků na první pohled nerozlišíte od sebe, takže hledáte-li např. dělostřelce, je nutné se k nim proklikat přes přehled vojáků v okně vlevo dole, ale zelení vojáci někdy téměř dokonale splývají se zeleným pozadím, což je sice v pořádku z hlediska historického, ale k pláči z hlediska herního, jelikož se vám snadno stane, že se přehlédnutá pěchota maskovaná křovím buď zbytečně fláká, nebo znuděná a chopící se vlastní iniciativy provede nějakou blbost.

Naopak vyzdvihnout zaslouží zvuková stránka, konkrétně mám na mysli samply - střelba, výbuchy, řev vojáků, vše zní dokonale realisticky, a to i dle současných měřítek. Potěší i krátká dobová videa doprovázená komentářem, která se přehrávají mezi jednotlivými bitvami.

Technická: hra se spustí i pod Windows 10, a to v rozlišení 1:1, což vám poskytne pohodlný přehled o značné části bojiště. Rozhraní je v tu chvíli titěrné, ale věřte mi, na 15" CRT monitoru to v 800x600 není o mnoho lepší, a v 640x480 jsem měl naopak dojem, že toho vidím příliš málo. Hraní pod Win10 ovšem není bez chyb, hra občas spadne, zvláště hrajete-li si za chodu s rychlostí plynutí času, navíc je-li na obrazovce příliš objektů, mezi které se počítají např. i krátery po výbuších, začnou náhodně problikávat. Není to game breaker, ale nepotěší to.

Takže verdikt? Opakuji - Close Combat je výborná řežba a aspoň letmé seznámení s ní můžu jen doporučit. Samozřejmě s vědomím, že začnete-li rovnou druhým dílem Close Combat: A Bridge Too Far, o nic moc nepřijdete. Dvojka staví na solidních základech položených jedničkou a dále je vylepšuje. Už jen fakt, že mapy nejsou přísně pravoúhlé, dělá ze dvojky jasně zajímavější hru. Moc se těším, až se do ní pustím, mám takové tušení, že jsem objevil novou oblíbenou sérii :)

Na hře zjevně pracovali i fandové Star Treku :)