Diablo snad netřeba představovat. Je to podle mě významná hra herní historie, tak jako třeba Doom (nebo Half-Life nebo Tetris nebo Mario nebo Sonic). Diablo je jednou z těch her, na kterou dostanu čas od času chuť a prostě si ji musím zahrát. A vždycky, když ji nainstaluji a spustím, tak si znovu připomenu fakt, že Diablo nestárne. Člověk by řekl, že hra z roku 1996 bude vypadat hnusně, zastarale, nicméně naopak. Je rok 2020 a na Diablo se stále dobře kouká.
A co že je Diablo zač? Je to velice minimalistické akční RPG. Dokonce tak minimalistické, že to někteří hardcore hráči odmítají nazývat RPG a říkají, že je to jen jakási akční klikačka.
Diablo totiž neobsahuje složitý filozofický příběh se stovkami stránek dialogů… ani se neodehrává v nějakém propracovaném světě jako třeba Zaklínač nebo PlaneScape: Torment. Nebudeme tu řešit reálie, lore a takové ty věci. Nečekejme ani nějaký složitý bojový systém, komplexní způsob skillování postavy a zapeklité questy.
Ve skutečnosti začínáme tak, že si volíme ze tří velice prostých postav – bojovník, zlodějka a kouzelník. Simple as fuck. A pak se objevíme v malé vesničce jménem Tristram, kde žije celkem něco okolo deseti lidí.
Cain identifikuje předměty (a jeho hláška „Hello, my friend, stay awhile and listen!“ už je legendární), pak je tu Griswold, co prodává / vykupuje / opravuje zbraně, Pepin léči a prodává lektvary a Adria zase prodává/vykupuje kouzla a lektvary s manou. To jsou ta nejdůležitější NPC… Pak je tu pár dalších, které umí další různé věci, nebo s nimi můžete jen pohovořit. Každý z NPC může sem tam zadat nějaký quest.
Nicméně pointa hry je jiná. Ve vesnici je veliká katedrála vedoucí do podzemí… No, a úkolem je prostě projít 16 dungeonů, vymlátit v nich vše živé (i neživé), uklikat se k smrti a plnit různé questy. Pochopitelně v tom posledním je final boss, sám velký Diablo. Prosté jak facka.
Do vesnice Tristram se pak vracíme doplnit si zdraví, prodat, co jsme našli v podzemí, nakoupit potřebné vybavení a konzultovat questy. Takže… pokud patříte mezi ty hráče, které příliš nebavila nutnost v RPG hrách blábolit se stovkami postav a raději jste čistili dungeony, tak je Diablo právě pro vás! 🙂
„The sanctity of this place has been fouled.“
Těchto 16 dungeonů obsahuje celkem 4 různá prostředí po 4 dungeonech (tj. první 4 dungeony se odehrávají v chodbách pod katedrálou, další 4 v sklepních katakombách, další 4 v jeskyni a poslední 4 v pekle).
Jednotlivé dungeony pak obsahují takovou zajímavost, která není ve hrách tak úplně běžná… Tedy, že je nedesignovala živá bytost, ale jsou vygenerované náhodným algoritmem. A zní to napoprvé hrozně. Kdybyste mi vyprávěli o tom, že level design by měl být tvořen algoritmem, řekl bych vám, že ty mapy pak budou vypadat uměle, divně, nelidsky…
V praxi to ale překvapivě funguje. Algoritmus vytvoří nějakou síť chodeb, narve ji k prasknutí kostrami, zombíky, skřety, démony, sukubami a různými dalšími tvory. Pochopitelně tam někam náhodně dá schody, kterými se hlavní hrdina do dungeonu dostane, a schody, které vedou někam dál. S trochou štěstí budou blízko sebe, takže v případě nutnosti se vracet někam pro jednu konkrétní věc přes deset dungeonů to nebude tak otravné.
Algoritmus také náhodně rozhází předměty, bedničky… A poradit si umí i s questy. Například hned první quest, který můžete dostat, je eliminace Butchera, což je velké monstrum se sekáčkem na maso. Když tento quest dostanete, algoritmus prostě někam do třetí mapy hodí místnost plnou mrtvol, ve které vás čeká boj s Butcherem.
Questů tu není mnoho – celkem 15 – z toho povinné jsou asi jen dva. To potvrzuje fakt, že Diablo je minimalistickou hrou. Ne všechny questy navíc hráč za jednu hru dostane. Je to opět náhodně vygenerované algoritmem, a ukáže se až v průběhu hry, jestli dostanu quest A nebo quest B.
Skvělé na tomto systému je, že vás pak motivuje k tomu, abyste Diablo dohráli vícekrát. V podstatě pokaždé, když znovu Diablo rozehraji, tak je to celkem odlišný zážitek, protože dopředu nevím, co mi všechno random algoritmus připraví. Jaké dungeony budu procházet? Jaká monstra potkám? Jaké questy budu plnit? Vždy je to zkrátka úplně jiná zkušenost.
Co se týče postav, které jsem zmínil na začátku, jsou jen tři. Warrior – bojovník – je silák a odborník na zbraně na blízko. Rogue – zlodějka – je odbornice na lukostřelbu. Hra za ni je prakticky nejsnazší, protože díky luku se může zbavit plno monster na dálku. Navíc má šípy neomezené, takže je klidně může metat jak z kulometu.
A Sorcerer – kouzelník – ten to má nejtěžší, protože je slabý, pokud jde o fyzické zbraně, a jeho síla spočívá v kouzlech. Ta má však ze začátku rovněž slabá, a navíc neustále potřebuje manu. Nicméně později, jak se naexpí a namaká, se naopak stává totální pohromou všech dungeonů. Jednak bude mít ochranná kouzla, jako je reflection a mana shield, čili je skoro nemožné mu ublížit, a jednak k tomu ještě později bude mít dost děsivá útočná kouzla, kdy skupinku potvor usmaží elektřinou nebo ohněm. Totální anihilace.
„Aah! Fresh meat!“
RPG systém je celkem primitivní. Jsou tu čtyři atributy, které se dají zvyšovat. Síla, kouzelná moc, dexterita (obratnost) a vitalita. Sílu potřebuje hlavně bojovník, aby mohl nosit těžké zbraně a zbroj. To ale neznamená, že se ostatním postavám z různých důvodů také síla nehodí. Kouzelnou moc využije hlavně (kdo by to čekal?) kouzelník. Jednak s ní může používat různá kouzla vyšší úrovně a jednak se tím zvyšuje kapacita many. Dále je tu obratnost – té je potřeba hlavně pro zlodějku, protože pak dovede rychleji a přesněji střílet šípy.
Vitalita je pak nejdůležitější a je dobré do ní často investovat ze začátku body. Vitalita totiž zvyšuje kapacitu zdraví a bez ní postava rychle umírá. I když… Jakmile při hře na kouzelníka najdete mana shield, už vás vitalita nebude zajímat, protože pak se místo zdraví odčerpává mana, které budete mít požehnaně.
Diablo však nijak neomezuje ani jiné herní styly. Klidně můžete hrát za bojovníka a dělat z něj kouzelníka. To znamená, že investujete body do magie, učíte se kouzla a místo útočení sekerou střílíte firebally. Pochopitelně je pak otázkou, proč rovnou nehrát za kouzelníka, že jo… I když, každý se někdy může minout povoláním. :)
Pokud ale člověk hraje nějak moc alternativně, může se stát, že ke konci bude mít problém Diablo uhrát. Nejhorší je investovat body do úplně každé vlastnosti rovnoměrně (což jsem se jako dítě mylně domníval, že je dobrý nápad). To pak postava ve výsledku neumí vlastně nic moc a později se celé Diablo stává nehratelným.
Naštěstí je tu možnost začít od začátku s tou samou postavou, takže jí zůstanou předměty a expy, ale prostě začne znovu. Akorát některá monstra už vám expy nedávají, protože jste na ně příliš silní.
Ty jo, teď mě napadá, že je toho ještě strašně moc, co by se dalo o Diablu napsat. Třeba o předmětech. O unikátních předmětech. O tom, jak se předměty dají identifikovat (pokud najdete třeba prstýnek, co zvyšuje každý atribut o 9 bodů, tak máte fakt velký štěstí!!). O tom, že si Diablo všechny předměty pamatuje, takže když někde zahodíte sekeru, tak ji tam později najdete. Též bych mohl popsat různé questy. Jak funguje mapa. Jak fungují různá kouzla. Jak vypadají jednotlivá prostředí. Jaké super schopnosti někteří nepřátelé mají…
Ale… je toho strašně moc a nechci z toho dělat herní manuál. Zvláštní. Možná je Diablo velice komplexní hrou i přes svůj minimalismus. Těžko říct.
„The smell of death surrounds me.“
Za důležité však považuji ještě říct něco o atmosféře. Diablo je totiž temná strašidelná hra. Podzemní katakomby jsou plné mrtvol, kostí, lebek, pavučin, sutin a rozbořených zdí. To ještě podtrhuje skvělá ponurá hudba.
Zároveň bych se ještě rád vyjádřil k obtížnosti, která je přesně taková, jak má být. Ze začátku jde jen o stereotypní sekání hromady kostřiček mečem. Sek, sek, sek… kostra, kostra, další kostra. Ovšem později to začne být trochu těžší. Objeví se tu první protivníci, co se umí teleportovat, zneviditelnit, metat firebally a tak dále. Čím víc se bude blížit konec hry, tím obtížnější boje budou, přičemž na konci už je to docela vyčerpávající tuhá záležitost. Navzdory tomu se to nicméně dá uhrát bez větších problémů.
Kdybych měl Diablu ještě něco vytknout, tak je tu možná až nesmyslně malý inventář, do kterého se toho vejde fakt minimálně. Z dvaceti předmětů v dungeonu můžu pobrat tak 3, a pak musím chodit s plným inventářem. Moc nevidím smysl ani v tom, jak fungují štíty, protože bojovník má obvykle velkou dvouruční zbraň, čili štít příliš nevyužije. Zlodějka jej pochopitelně mít k luku nemůže a kouzelník také ne, protože má hůlku. Takže co je vlastně jejich smyslem? Osobně je využívám minimálně.
Inu, takové je Diablo! Nevím, co víc bych ještě dodal… Omyl, vím! A v tom je ten problém. Dovedl bych o něm blábolit ještě hodiny, takže tady to radši utnu a jdu se podívat na zoubek datadisku.
Hellfire
K Diablu vyšel datadisk od Sierry, který přináší původní hru okořeněnou o další obsah navíc. A tyhle věci navíc jsou vlastně jen jedna nová postava (+ dvě skryté), a tou je monk (mnich). Ten se hlavně umí ohánět tyčí. Dále je tu několik nových předmětů a kouzel. No, a kromě toho také Hellfire obsahuje jako bonus osm nových dungeonů ke stávajícím šestnácti.
První čtyři se odehrávají v jakémsi mimozemském hnízdě, kde je hromada nových monster, hmyzu a jiných podivných věcí. Na konci se pak nachází boss v podobě obří hmyzí královny. Prostě ze života. Další čtyři dungeony se odehrávají v kryptě. Ta už je poměrně tuhá a zdlouhavá, avšak nakonec přinese dalšího bosse jménem Na-Krul.
Pokud se tedy v polovině původního Diabla vydáte vyčistit těchto osm nových dungeonů a porazíte dva nové bossy, daleko víc se naexpíte. Čili pak budete tak silní, že poslední dungeony v pekle… jsou trochu jako ta hláška ze seriálu Breaking Bad… „I AM THE DANGER!“ Prostě to tam zmasakrujete, že se z toho ti démoni a sukuby nevzpamatují ještě dlouho. Prakticky v původním Diablu jsem šel na final bosse s levelem 20, zatímco v Hellfire jsem byl až na levelu 27.
Hrajete-li ještě za kouzelníka, získáte u druhého bosse kouzlo Apocalypse, které je tak extrémně silné, že i final boss si z vás nadělá do kalhot. Ostatně, tohle kouzlo má v původní hře právě a jenom final boss.
Prakticky hodnotím tento datadisk pozitivně. Je velice zábavný a celkem původní hru zpestřuje. Akorát tam všechny ty novinky úplně nesedí a je na nich poznat, že je tam někdo dodal až později. Prostě… umím si představit, že některým hráčům to nemusí sednout. Když to ale člověk nebere tak vážně, tak se u toho skvěle pobaví.
Tak, a máme to za sebou! Diablo je významné minimalistické RPG se skvělou atmosférou, chytlavou hratelností a mnoha hodinami zábavy. I přes svou jednoduchost je to poměrně komplexní záležitost, která po letech dokazuje, že je prostě nadčasové.
Mimochodem, navzdory tomu, jak jednoduchý příběh v původním Diablu je, tak závěrečné video odhalí poměrně nečekaný zvrat… A už jen kvůli tomu stojí za to si zahrát!
V Hellfire se mi líbily runy, které se pak vlastně objevily i ve dvojce, plus kouzlo ukazující předměty kolem, což se do D2 dostalo jako základní funkce :)
Ad štíty a warrior – já naopak hrál výhradně se štítem a jednoručákem, konkrétně jsem nosil Stormshield a k němu King Sword of Heavens (protože Haste mi nikdy nedropnul).
A vzpomínám si matně na nějaký multiplayerový triky s mágama, co měli jedno HP a všechno z mana shieldu :)
Ten trik spociva v tom, ze pokud je hodnota tvych HP nebo levelu nizsi nez hodnota prichoziho utoku, tak se po hitu neprehraje na tve postave animace pro hit reakci. Hra si totiz mysli, ze po tomto hitu umres. Diky tomu muzes castit nebo sekat bez preruseni.
Super počtení po ránu, navnazen jdu hledat archiv s hrou ! :D
gog.com ?:)
S GOG verzí se můžu jít na W98 klouzat :))
Článek potěšil. Ač datadisk Hellfire k životu nepotřebuji, tak na původní hru nedám již téměř čtvrt století dopustit.
Ale jen doplním, že kouzlo Apocalypse se dalo kouzlit už v základní hře, ale pouze pomocí hole nebo svitku. Nedalo se jen naučit (Book of Apocalypse byla až v datadisku).
A teď si půjdu usmažit firewallem pár kostlivců. A možná i Butchera, ale jen abych stačil rychle zavřít dveře :-D
Firewall je záchrana, hrál jsem především za warriora, a nahánět v pekle sukuby bylo… peklo no. To jsem se radši naučil firewall, zakouzlil a nechal je do sebe střílet do doby, než se nejapné pekelnice usmažily :)
D1 je pro me srdcovka. Letos jsem to dohral 2x po sobe i s Hellfirem. A jinak to ritualne hraju kazdej rok. Zkusil jsem s kamaradem i poprve coop a na nekterych mistech jsme dostali slusne na zadek :)
Byla to zajimava zkusenost. Kvuli friendly firu je treba davat pozor, kam a odkud se utoci. Musite hlidat durabilitu, aby se neprislo o gear. Zajistovat si cestu do mesta (neexistuji way pointy) a premyslet, jestli to bez potek nebo s malym zbytkem jeste zvladnete nebo radsi pujdete zpatky. Postava muze pouzivat jakejkoliv skill, kdyz hracovi dropne.
Predstavte si, ze hrajete v noci, u vas v mistnosti tma.. ve hre temnota, mrtvoly, kostry, napeti.. a u toho hraje tenhle soundtrack:
https://youtu.be/gXUcwprvldc?t=1170
A kdyz umrete, tak je game over.
Oldschool hra, zadny vedeni za rucicku, unikatni atmosfera..
Videli jste cinematics, kde butcher hodi lidsky torso na hak nebo jak havran vyzobava oko z lidsky hlavy? To je prvotridni gore. Ne, tohle neni obdiv. Jen oceneni prvku, ktery se neopakujou a ktery tam zapadaj.
Ten Doom, ktery Pollux zminuje hned v druhe vete, poslouzil jako inspirace pro herni menu. Gridovej system na tahovy pohybovani byla inspirace z Xcomu, pote rogue hry jako Moria, Angband.
Co se tyce pribehu celeho univerza, je to jako s jinymi svety. Kdyz se clovek zajima, je pozorny a vyhledava vsechny zdroje, tak se o lore da zajimat nekonecne dlouho.
K memu letosnimu hrani:
Za sorcerera jsem se na zacatku snazil prezit. Takze slusnej survival. Pak jsem konecne nasel mana shield spell, coz prineslo pocity progressu a uspechu. Stanovil jsem si cil, ze na tomhle si postavim build. Vse jsem daval do many, na opasku a v inventari pouze mana potky. Kazde ziskani noveho itemu nebo lepsich statu, ktere zvysovaly manu (bud rovnou mana nebo intel), byl velky uspech.. a pak temer neznicitelnost. Vynikajici dobrodruzstvi.
Davam 15 palcu z 10.
Já se bohužel dostal nejdřív ke dvojce a ta člověka dost rozmazlila. Odklikal jsem na něm asi 3 geniusácký myši. Jedničku mám rozehranou v nějakym HD módu už pár let. Chci ho doject hlavně kvůli příběhu. Ale nějak mi to na W7 blblo (čeština nebo ukládání či co, už si přesně nepamatuju). Každopádně tohle je lepší než kraviny jako Baldurs Gate, na to jsem neměl nervy, furt nějaký čísílka a nuda bez děje. Trojku asi nikdy hrát nebudu protože potřebuje připojení na net a to postě odmítam.
Kraviny jako Baldurs Gate, nuda bez děje… mě vomejou… :D
Mě z toho právě taky kdysi málem vomejvali. Zbytečně překomplikovaný ovládání, spádem mi to připomnělo kostičkovaný dungeony. Diablo je ideál. Ani mě neláká WOW když vidim ty desítky ikon a symbolů co mívaji hráči na obrazovkách.
Na Diablo mám nejlepší vzpomínky právě ze síťování (pradávného, po seriovém kabelu (RS232) :). Díky procedurálně generovaným dungeonům člověku vůbec nevadilo, že začíná pořád nanovo, pořád to byla zábava.
Taktiky na Butchera, který byl v kooperaci ještě tužší než normálně, typu „sem mrtvej a běžim si pro věci, odlákej ho“ „a jak twl už se zase nemůžu hnout“ :)
Rád bych ještě vyzdvihl detail, který nebyl v recenzi zmíněn, a to podporu zvláštního typu síťové hry – daisy chain po sériovém kabelu, kdy šlo propojit až 4 počítače, pokud měly COM1 a COM2 :) Nikde jinde jsem tohle neviděl.
No tak to snad nééé?!! Baldurs Gate a kravina?!! Myslíš TU BALDURS GATE od Black Isle? S Imoen, Jaheirou, Minscem, Khalidem, Gorionem etc.?
Jako nic proti testeru mikrospínačů myší, ale nazvat BG kravinou?
Jo myslim to monstrum asi na 4 CD, vyšel myslim i nějaký další díl ? Což vlastně nechápu ani proč.
Diablo 2 je komplexností maximum. Na co další sledovaný veličiny, to už neni o zábavě ale o otravě hráče
Když jsme u kvalitních her, taky se chystám dohrát ještě Sacreed, tu jsem začal naštěstí u jedničky a jsem asi ve 30%. taky celkem fajn pařba. Ale chce to hrát „na jeden zátah“. jakmile člověk na nějakou dobu přeruší, už se ztrácí v ději a tom, jak se původně plánoval rozvíjet.
Nezlob se na mě Krtečku ale to, že Ty nezvládáš komplexnější hry než je Diablo či Sacred ještě neznamená, že není spousta dalších, kteří si užijí, když jde hra více do hloubky a nabízí více možností:)
Né že bych nezvlád ale nebaví mě to. Fakt se někdo vyžívá ve sledování milionu parametrů postavy ? Schválně jsem si hledal nějaký videa od tý kraviny… ze 30 minut „hraní“ je tam 20 minut klikání v menu a čučení na megabajty textu. To pro mě fakt neni zábava. Luštit rébusy můžu v práci.
Aha, tak tím se to vysvětluje – jsi prostě akčnější typ. BG nazve kravinou jedinec, který:
1) K smrti nerad čte
2) Nebaví ho mydlit koboldy v dungeonech
3) Vytáčí ho opakovaná hláška „Able be done“ hlavního geroje
4) Trpí arachnofobií, protože pavouků je tam fakt dost
5) Nesnáší dějové zvraty, kdy neutrální nebo přátelská postava po blbé odpovědi v dialogu zčervená a pustí se do něj
Ale vážně – jasně, že každému sedne něco jiného, prostě hutné RPG s tunou dialogů není Tvoje parketa, no a?
Chlapci, nemate nejakou historku z Diabla? Co si pocne chudak Pollux, ktery si prijde precist komentare pod svym clankem :) Tady se to zvrhlo v hledani psychologickych profilu hracu a nehracu BG.. byt vami, tak se inspiruji a napisu clanek o BG :)
Náhodou to asi RetroPhill trefil :-). Co se týče historek tak můžu říct že vánoce někdy kolem roku 2001 byly díky Diablu 2 ty nejlepší. S bejvakou jsme seděli každý u jednoho kompu, máti nás zásobovala jídlem pařilo se. Akorát jsem to tehdá neměl sesíťovaný takže jsem hráli 2x singl.
každopádně je tohle statisticky zatím má nejkomentovanější hra :D
Tvoje recenze čtu, smekám před elánem, s jakým je píšeš a díky nim jsem se dozvěděl mj. něco o sáze Castlevania, o které jsem do té doby ani neslyšel. Věřím, že Diablo je fajn hra, jen jsem se musel pozastavit nad tak kategorickým zahrnutím BG do kategorie „kravin“, i když chápu, že to Krtek myslel obrazně. Slibuju, že už končím s OT.
tak mně nějaký flame nevadí, pokud vás to baví :)
Myslíš takové ty klasické historky, jak člověk umřel ihned po vstupu do dalšího patra, takže své předměty už neměl nikdy šanci získat zpět? :)
myslíš děsivé příběhy, stašidelné historky, které si vypráví u blikajícího ohně o půlnoci ošlehaní vesmírní vlci, při nichž tuhne krev v žilách ?tak ty nemám :D
Uplně nejvíc nejlepší hra!
Za me Diablo totalni srdcovka a ti co si vzpomenou na moje.krabicove sbirani v UK. Tak jsem pobral Diablo, hellfire i Diablo 2 v krabicovych verzich. Nedavno jsme s kolegou v Dansku dohrali Nightmare obtiznost parkrat po sobe. Super akce na dny kdy neni „co delat “ . Jo, proste super vzpominky.
já teda teda vždy používal štít a jednoručku, jednou mi padnul štít s dračí hlavou, byl to unique a byl celkem dobrej, potom už mi nikdy nepadl ;)
To byl ten Stormshield, co jsem ho taky nosil :) https://diablo.fandom.com/wiki/Stormshield_(Diablo_I)
s dračí hlavou šéfe :D byl to tento ;)
https://diablo.fandom.com/wiki/Dragon%27s_Breach
Jo ták! Tak ten jsem nikdy naživo neviděl myslim :)
Sice jsem to nikdy nehrál, ale kamarád by do toho blázen. Ukázal mi outro a musím říci, že to je jedno z nejlepších zakončení her, které jsem viděl.
Co te na tom zaujalo? Kanonicky se tohle finale stalo pouze warriorovi. U zbylych dvou postav udalosti z „outra“ neplati, ale osud vsech tri je k videni ve druhem dile.
Jestli si nekdy najdes pul hodiny casu, pust si vsechny cinematics z druhyho dilu. Je tam nekolik skvelych momentu.
Díky za tip, kouknu.
Kdysi na gymplu jsem měl Diablo hrozně rád (já hrál strašně dlouho i jenom to blbý demo, warriora jsem vytáhl asi na level 15, než všechny potvory v 2. patru přestaly dávat expy).
Ta atmosféra byla moc dobrá, ale rozhodně bych tomu neřekl minimalistická hra, to zpracování mi tehdy přišlo strašně dobrý.
Osobně mám radši dvojku, i když jsem nejdřív hrozně zuřil že už tam není rogue a že nebudou nekonečný šípy (spoiler: na amazonku jsem si zvykl okamžitě). Dvojka má tu atmosféru ještě lepší. Sice ta dungeonová atmosféra je tam jenom chvílema, ale ty exteriéry a větší bohatost prostředí to o řád líp nahrazuje. Act I s tou hudbou – dodneska na to vzpomínám. Act II taky nebyl špatnej, ale Act III opět naprosto super. Jenom mě mrzí, že jsou to ty začáteční, když se člověk už vylevluje, tak pak tráví čas ve 4-5 a ty už tak parádní nejsou.
Taky si vzpomínám, jaká pecka byly tehdy vy video sekvence.
BTW, zkoušel jsem teď skoro po 20 letech ten Hellfire a všechno dobrý, ale na konci ne a ne sejmout lukem Diabla. A to jsem to kvalitně powergamoval, vlastnosti jsem měl vysoce vychlastaný těma lektvarama (peníze jsem vzorně šetřil právě na ně), brnění prvotřídní, luk dobrej. Ale prostě ten buřt jako by vůbec nebral škodu, jen párkrát jsem ho střelil a hned byl u mě a sejmul mě okamžitě 1-2 ránama.
Já si přitom z tý základní hry pamatoval, že to bylo úplně snadný, prostě se do něj dalo neustále špendlit, aniž by se na něco zmohlo, jenom sebou cukal než z něj vystříklo :)
Tady jsem už si říkal, že na tohle nemám čas a kašlu na to, ale nakonec jsem přece jenom zkusil vzít nějakej průměrnější štít a meč, jenom na zkoušku – a WTF, úplně na první pokus, naprosto snadno jsem ho umlátil (přitom s rogue, která nemá útok až tak rychlej). Tak to nechápu… počítám, že v tom datadisku/patchi, co jsem zkoušel, bylo něco rozbitýho.
Jo a PS: BG je přece jenom lepší, bohatší hra, i když nevypadá tak pěkně jako D2. Jak člověk aspoň trošku zná AD&D 2. edici (třeba ze Beholderů, to navíc se rychle pochytí), tak si ty čísílka už jenom užívá. Docela bych si to znovu zahrál jako F/M/T, ale škoda času.