Dohráno – Wrath: Aeon of Ruin

Když jsem psal článek o DUSKu, slíbil jsem si, že si na chvíli dám od všech těch různých "boomer-shooters" (hrozný slovo) pauzu, protože jich je mnoho a možná bychom se měli věnovat starým hrám a ne hrám, co pouze předstírají, že jsou staré. Ovšem u Wrath: Aeon of Ruin jsem se rozhodl udělat výjimku, protože jsem v minulosti hrál demo, a tím pádem byla tahle hra už "načatá".

Každopádně tahle střílečka byla v early access už někdy od roku 2019, a pak kolem ní se nic moc nedělo. Teprve až nyní 27. února 2024 oficiálně vyšla. Informoval o tom mimo jiné tenhle skvělý blog. Trvalo to dlouho, ale chápu, že vývojáři jsou nějaké garážové indie studio a pracovali na tom po večerech. Mimochodem, nevyvíjela se hra částečně někde v Česku? V závěrečných titulcích je podezřele hodně českých jmen.

Každopádně v téhle hře hrajete za tajemnou postavu, která se nazývá prostě Outlander. Outlander dopluje na jeden vzdálený ostrov, kde ho přivítá duch, který si říká Shepherd of Wayward Souls a zaúkoluje hlavního hrdinu tím, aby porazil Guardians of the Old World. Bla bla bla, prostě klasický boj dobra se zlem.

Wrath běží na engine prvního Quake, ovšem ne tak úplně. Místo původního enginu z roku 1996 využili autoři vylepšený port Dark Places. I tak je obdivuhodné, co všechno dovedou tvůrci boomer-shooterů vymyslet. Nápadů je nespočet. „Vytvořím hru v Pascalu.“ (HROT) „Vytvořím hru v Build Engine.“ (Ion Fury) „Co takto zkusit GZdoom engine?“ (REKKR). Fantazii se meze nekladou.

Wrath se snaží vypadat jako střílečka z devadesátek a docela se mu to daří. Ovšem zároveň víte, že hrajete současnou hru, protože jsou tu modernější prvky, jako dynamická světla, propracovaná fyzika a obrovské komplexní levely s hromadou detailů.

Tak jako tak je úkol hry jasný - popadnout zbraň a vystřílet vše živé i neživé. Princip hry možná malinko připomíná Hexena nebo spíše Turoka, protože se tu vyskytují tři různé epizody a tyhle epizody mají sedm levelů, kdy ten první funguje jako hlavní hub, který propojuje zbylých šest. A v tomhle hlavním levelu ani nejsou nepřátelé nebo žádná akce - je to jen prostě jakýsi level select. Vy musíte projít pět levelů, sebrat v nich nějaký důležitý předmět, s tím se vrátit do toho hlavního levelu a položit předmět na kamenný oltář. Až budete mít všech pět předmětů umístěných, otevře se poslední level v podobě boss fightu. Jakmile boss padne, můžete pokračovat do další epizody. Jednoduché.

Zbraně jsou celkem nápadité, ale zároveň mi hodně připomínaly Unreala. Monstra jsou také celkem kreativní a jejich počet víceméně ujde, ale mohlo by to být lepší. Levely mají skvělý design, umí budovat atmosféru, potěšit oko originální estetikou a nenudí. Samozřejmě je tu pár míst, kde jsem se trochu zasekl a sem tam si i zanadával. Celkově je Wrath chytlavý a zábavný, takže nemám moc co vyčíst.

Vyčtu snad jen to, že navzdory dlouhému vývoji hra stále nevypadá, že by byla úplně hotová. Stále je tam spoustu bugů, dropuje FPS, některé změny v nastavení si to nepamatuje, takže je musíte nastavovat opakovaně, hlavní menu mi podivně poblikávalo a tak dále.

A občas jsem měl pocit, že tvůrci pořádně neotestovali jednotlivé levely, protože i na nejsnazší obtížnost je hra celkem nesmyslně těžká, přičemž munice a zdraví jsou neuvěřitelně vzácné komodity. Někdy prostě vybijete arénu, kde je asi 250 nepřátel a z ní se plazíte skoro po čtyřech, máte tak 10 % zdraví, skoro žádnou munici a doufáte, že za rohem konečně bude něco, co vám pomůže. Nicméně za rohem čeká dalších 250 nepřátel. A až je všechny zdlouhavě a pracně pobijete, tak dostanete odměnu v podobě dalších 250 nepřátel, kteří se do arény teleportují. Super, co?

Naštěstí tvůrci na hře furt pracují, reagují na dotazy a stížnosti v diskuzích na Steamu, tak snad to časem bude lepší.

Co je malinko zvláštní je fakt, že hra se nedá libovolně ukládat, ale automaticky se ukládá na začátku každého levelu. Pokud vám to nestačí, ještě se v levelech nachází svatyně (shrine), které jednorázově doplní zdraví a uloží pozici. Pokud ani to nestačí, můžete sebrat věc, která se jmenuje Soul Tether a s pomocí F2 (defaultně) lze udělat quick save. To je trochu matoucí, protože když třeba umřete, objeví se dialog, kde se můžete vrátit pouze na začátek levelu nebo do svatyně. Pokud chcete Soul Tether, je nutné skočit do hlavního menu a hru loadnout od tama.

Naštěstí tvůrci dali do nastavení také možnost "infinite save", kdy budete mít neomezený počet Soul Tetherů a pak to funguje víceméně jako normální quick save/load. Klasika.

Bohužel mě také moc nezaujaly boss fighty. Já jsem zastánce toho, že když se v FPS hře objeví boss, tak jediný validní způsob, jak ho porazit je olovo - hodně olova. Pokud po mně hra chce nějaký nestandardní princip, který mi není jasně a srozumitelně vysvětlen, ale musím se podívat na Youtube, tak je to pro mě špatný design. Tady jsou pouze tři bossové, ale všichni se trochu řeší jako nějaký puzzle či co. Nevím, nemám to osobně moc rád.

Nejvyšší čas to shrnout. Wrath: Aeon of Ruin je skvělá FPSka, která mě bavila a užil jsem si ji. A rád bych vám ji doporučil. Bohužel je ještě "v plenkách" a potřebuje řadu drobných oprav. Doufám, že tvůrci opravdu máknou a nevykašlou se na to. No, uvidíme! Držím hře oba palce a gratuluji tvůrcům, že to dotáhli do oficiálního vydání.