Pushmania – rozlouskněte 300 levelů v nové české logické hře

Když mi bylo nabídnuto, jestli nechci zrecenzovat novou českou logickou hru, řekl jsem si proč ne a dal se do hraní. Přiznám se, že to nebyla láska na první pohled a hra mě spíše nezaujala. Však je to jen takový Sokoban nebo co? Úkolem v každém levelu je dostrkat nějakou věc někam jinam a to je celé. Ovšem to jsem ještě netušil, jak mě později celá věc vtáhne a jak šílenou horskou dráhu emocí zažiju. Absolutní síla...

Ale začneme raději od začátku. V intru vidíme dva bratry, jak pracují na svém PC. Ovšem jeden z bratrů si vzpomene, že viděl ve sklepě nějakou starou disketu a začne mu vrtat hlavou, co na ni je. A tak tam odskočí, aby ji našel, vrátí se s ní k PC a nacpe ji do mechaniky. Počítač následně oba bratry vcucne dovnitř a oni se octnou ve videohře. A nyní se musí dostat zase ven.

Úkolem je obvykle dostrkat žlutou kostečku do žlutého portálu

Pushmania (Steam) nabízí celkem 300 levelů. Každý level je vlastně plocha, která je rozdělena na políčka a vidíme ji z izometrického pohledu. Tenhle izometrický pohled se mi sice líbí a je rozhodně zajímavý, ale není úplně vhodný pro tenhle typ hry, protože občas není na některé objekty vidět (např. bednička za stromem atd.). Úkolem je dostrkat žlutou bedničku do portálu (později však místo žluté bedničky a portálu budou jiné objekty, ale princip je pořád stejný). To však nebude jednoduché, protože cesta je plná různých překážek, pastí, nástrah a jiných problémů, které budete muset vyřešit.

Během putování můžete narazit na řadu bedniček (dřevěné, ocelové, výbušné, toxické), a hra vám samozřejmě postupně vysvětlí, která slouží k čemu, co s nimi bude nutné dělat a tak dále. Některé druhy bedniček můžete i nosit. Stejně tak vám hra vysvětlí různé další principy. A pochopitelně na vás nejdříve půjde pomalu, ale pak se to začne dost komplikovat a obtížnost bude postupně růst.

Levely postupně budou trochu větší a složitější

Největší zajímavostí je, že hlavními hrdiny jsou dva bratři, což mi dost připomínalo Fish Fillets nebo slovenský Quadrax. Bratry můžete ovládat nezávisle na sobě (např. jeden se pohybuje WASD a druhý šipkami), nebo mezi nimi lze přepínat (TABem). Je v tom i určitý důraz na multiplayer, kdy jeden hráč může ovládat jednu postavu a druhý tu druhou (nicméně stále je hra úplně v pohodě hratelná i pro jednoho hráče). Jedna postavička je červená a druhá modrá, přičemž v některých levelech lze narazit na modrá a červená silová pole, kterými může procházet jen jeden z bratrů (to aby hra byla ještě komplikovanější).

Pushmania má hrozně pomalý rozjezd a dost trvá, než se tam začne dít něco zajímavého. Do jisté míry to není z mé strany kritika, protože je fajn, když hra nechá hráče, aby si herní principy osvojil a opravdu je pochopil. Na stranu druhou mi přišlo, že jsou jednotlivé levely pořád o tom samém... Přináší furt to samé nudné prostředí pořád dokola, mají téměř identická řešení a tak dále. Docela brzy jsem se začal nudit a už jsem moc od hry neočekával.

Kapitolou "Souls" končí non-thematic levely

Ovšem pak to konečně přišlo! Prostředí se začala docela dost měnit a najednou jsou tu třeba zimní levely nebo levely v Egyptě a tak dále. V tuhle chvíli mě hra opravdu vtáhla. Největší zlom však přijde zhruba v půlce, tedy, když budete mít vyřešeno asi 150 levelů. Tam se objeví kapitola jménem Souls, která se odehrává ve středověku. Bratři na sobě mají středověkou zbroj, velkou žlutou bedničku nahrazuje nějaká podivná nádoba s duší a konec levelu představuje velké ohniště. Když nádobu dostrkáte do ohniště, napíše se na obrazovce THE SOUL WAS KINDLED. I hudba na pozadí přestane opakovat těch pár tracků furt dokola a přijde něco nového, zajímavého (čímž samozřejmě neříkám, že je soundtrack špatný - to ani omylem).

A přesně od kapitoly Souls končí tzv. "non-thematic" levely a začínají levely, které mají různá témata, obvykle zaměřená na staré videohry. Vy je však musíte nejdřív odemknout. Odemykají se tak, že v hlavním menu kliknete na "Story", čímž se octnete ve velkém domě. V tomhle domě se nachází hromada zajímavých objektů a postav, se kterými lze hovořit a interagovat. A také je tam řada silových polí, které lze odemykat za pomocí speciálních bodů, (těch v půlce hry už budete mít hodně).

Ve "Story" lze navštívit dům plný zajímavých věcí

Jakmile odemknete silová pole, dostanete se na další místa v domě, kde můžete nacházet různé zajímavé objekty. Např. na poličce najdete disketu, na které je Prince of Persia a puf, to odemkne nové levely, které jsou ve stylu Prince of Persia. Nebo potkáte Doomguye a to odemkne levely věnované hře Doom. Samozřejmě nechybí třeba Sokoban (ten se přímo nabízel, že...), Dungeon Master nebo Bomberman / Dyna Blaster.

Tyhle levely nejsou zajímavé jen novým vzhledem, ale často přináší i nějaký úplně nový princip, který tam nikdy před tím nebyl. Třeba levely, které jsou věnovány Pánu prstenů obsahují prsten, který vám dá chvilkovou neviditelnost, takže můžete projít některá silová pole.

Jedna kapitola je věnována hře Tetris

Hodně originální je kapitola Shades, která je věnována Ježku v kleci a přináší zajímavou hru světel a stínů. Vaše postavy se mohou pohybovat pouze tam, kde je světlo a nesmí vstoupit do tmy. Pomocí různých tlačítek můžete zapínat a vypínat různé pouliční lampy, popř. můžete najít baterku a dostrkat ji na různá místa, čímž si lze osvětlit některé cestičky.

Je toho prostě hodně... Tvůrcům nechyběla kreativita i dobré nápady.

Jedna kapitola je věnována Prince of Persia

Bohužel v tuhle chvíli začne také brutálně růst obtížnost. Na začátku jsem dával každý level s prstem v nose, ovšem zhruba někde v půlce už jsem si připadal jako dement, protože jsem některé levely nebyl schopen uhrát a popravdě jsem ani netušil, co se tam po mně chce. Naštěstí k dohrání hry není nutné vyřešit všechny levely. Stačí jen nasbírat dostatek bodů, abyste mohli v domě (ve "Story") odemknout poslední místnost a aktivovat finální rozuzlení příběhu.

Každopádně mně se podařilo uhrát 244 levelů z 300, zbytek už je na mě moc obtížný. Zajímavé je, že je ve hře k dispozici i level editor, kde si můžete vytvořit další levely a třeba Vortex.cz vytvořil nějakých 11 levelů a dal je k dispozici zdarma ke stažení na Steam. To je na jednu stranu super. Na stranu druhou... vážně? Vážně vám těch 300 nestačí a chcete víc? :D

Jedna kapitola hry je věnována hře Doom

Kdybych měl i kritizovat, tak bych možná ocenil nějaké vizuální rozlišení, který z bratrů je aktivní postava, a který nikoliv. Při přepínání jen lehce probliknou na zlomek sekundy a to je celé. Já jsem si často myslel, že mám aktivní červenou postavu, stiskl šipku a místo toho se začala hýbat ta modrá a vice versa. Co takto nějaká malá tečka nad hlavami postav?

S tím jde ruku v ruce i fakt, že později nejde poznat, která postava je která. Non-thematic levely jsou jasné - postavy mají červené a modré tričko. Ovšem pozdější levely, třeba ty věnovány Pánovi prstenů, už nejsou tak zřejmé, protože obě postavy mají hnědé tričko. Když pak narazíte třeba na modré silové pole, kterým může projít jen ta modrá postava, vy nevíte, která je která a dá se takto snadno soft-locknout.

Kapitola Shades přináší zajímavou hru světel a stínů

Docela nešikovná je i interakce s objekty. Mezerníkem lze interagovat s různými objekty v levelech. Nejspíše byste čekali, že interagovat s předmětem bude ta aktivní postava, ale nikoliv. Ve skutečnosti ta interakce platí pro obě postavy. Pokud chcete, aby s něčím interagovala jen jedna postava, musíte s tou druhou někam odejít pryč. Když třeba s červenou postavou začnete prozkoumat nějaký objekt, ale modrá postava stojí u žebříku, dáte mezerník, ale místo toho, aby červená postava začala prozkoumávat, modrá aktivuje žebřík a přesune se o patro níže. V takové chvíli si řeknete jen "Ježiš!" a vrátíte se zase o patro výše a... prostě takové věci se mi neustále stávaly. Pokud tohle čtou tvůrci, zkuste zvážit, jestli by tohle nešlo nějak v budoucím updatu opravit. :))

Nechybí ani kapitola věnována hře Dyna Blaster

Za zmínku ještě stojí tlačítko undo, kterým se můžete o krok vrátit. Když uděláte chybu, prostě ji takto vrátíte. Ovšem hra počítá jako jeden krok každou blbost, takže undo může být velice užitečné tlačítko, ale také absolutně k ničemu.

Jedna věc, která se mi fakt moc nelíbila, bylo řešení jednoho levelu, které je takové podivně pofidérní, až jsem si říkal, jestli je to fakt řešení a není to jen nějaký bug. Popravdě, když jsem na tohle přišel, neměl jsem radost z vyřešení, ale spíše mě to trochu rozhodilo... Zmiňuji to jen pro úplnost.

Prostě Pushmania

Ve výsledku musím říct, že je Pushmania daleko lepší zážitek, než jsem čekal. Hra ve mně vyvolala velkou řadu emocí. Byl jsem pobaven, byť místy i trochu znuděn. Byl jsem frustrován, ale když jsem přišel, jak na to, přišla velká úleva. Někdy jsem se smál, někdy jsem dostal vztek. Někdy jsem byl příjemně a někdy i nepříjemně překvapen. Někdy jsem se Pushmanie trochu přejedl a už ji nechtěl hrát, jindy jsem nemohl celé hodiny přestat. Tohle všechno jsem dostal od hry, od které jsem nic nečekal a u které jsem si myslel, že mě nějaké strkání do bedniček nemůže zaujmout. Pokud si ještě nejste jistí, jestli je Pushmania pro vás, na Steamu je také k dispozici demo. Věřte ale, že demo neobsahuje ani 1 % toho, co všechno ve hře zažijete...